Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 244/2023-69

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 84 178,18 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 700 Kč a 3 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně

a) částky ve výši 16 808,56 Kč

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 389,48 Kč

s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 711,28 Kč

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 601,45 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení

s úrokem ve výši 23,28 % ročně z částky 12 601,45 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení

b) částky ve výši 24 893,50 Kč

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 691,11 Kč

s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 144,52 Kč

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 336,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení

s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 15 336,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení

c) částky ve výši 31 626,12 Kč

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 141,54 Kč

s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 313,22 Kč

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 421,93 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení

s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 19 421,93 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 700 Kč a 3 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně a) částky ve výši 16 808,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 389,48 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 711,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 12 601,45 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení s úrokem ve výši 23,28 % ročně z částky 12 601,45 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení b) částky ve výši 24 893,50 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 691,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 144,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 336,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení s úrokem ve výši 24,36 % ročně z částky 15 336,90 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení c) částky ve výši 31 626,12 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 141,54 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 313,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 19 421,93 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 19 421,93 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí 24 508,56 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne

18. 11. 2020 (dále jen„ smlouva č. 1“) uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, na základě níž žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 17 731 Kč v 78 týdenních splátkách po 420 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena

na 18. 5. 2022. Žalobkyně doplnila, že před poskytnutím těchto finančních prostředků a uzavření předmětné smlouvy byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet, zejména pak bylo provedeno vyhodnocení informací požadovaných a získaných

od žalovaného před uzavřením této smlouvy, byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní

a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného

a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je pak potvrzena i v samotné smlouvě č. 1, ve které přímo nad podpisem žalovaného je uvedeno,

že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet a je si vědom, že tyto informace byly ověřeny a vyhodnoceny tak, že žalovaný je schopen splatit celkovou dlužnou částku. Ze zákaznické karty se pak podává, že právnická osoba ověřil před uzavřením předmětné smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek a současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník u právnická osoba s měsíčním čistým příjmem 16 039 Kč a ostatní čisté příjmy domácnosti činí 16 000 Kč, interní splátky společnosti žalobkyně činí 6 428 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč, nemá zápůjčku u jiné společnosti, z čehož vyplývá, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr

je dostatečná. Žalovaný však neplnil podmínky předmětné smlouvy č. 1, uhradil na ní pouze částku 7 300 Kč a tato pohledávka za ním pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne

14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž žalovaný byl vyrozuměn, avšak dlužnou částku včetně úroků a úroků z prodlení neuhradil.

2. Dále se žalobkyně domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí 28 043,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne

17. 8. 2020 (dále jen„ smlouva č. 2“) uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, na základě níž žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 24 224 Kč v 78 týdenních splátkách po 610 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena

na 14. 2. 2022. Žalobkyně doplnila, že před poskytnutím těchto finančních prostředků a uzavření předmětné smlouvy byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet, zejména pak bylo provedeno vyhodnocení informací požadovaných a získaných

od žalovaného před uzavřením této smlouvy, byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní

a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného

a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je pak potvrzena i v samotné smlouvě č. 2, ve které přímo nad podpisem žalovaného je uvedeno,

že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné

pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet a je si vědom, že tyto informace byly ověřeny a vyhodnoceny tak, že žalovaný je schopen splatit celkovou dlužnou částku. K této smlouvě je pak pravděpodobně připojena zákaznická karta klienta, která je původně dvoustranná, avšak soudu byla poskytnuta pouze jedna strana z níž se podává, že žalovaný bydlí v nájemním bytě, dosáhl učňovského vzdělání, je ženatý, nevlastní žádné vozidlo a má jednu vyživovanou osobu v domácnosti, je zaměstnán jako dělník u právnická osoba na plný úvazek. Žalovaný však neplnil podmínky předmětné smlouvy č. 2, uhradil na ní pouze částku 17 850 Kč

a tato pohledávka za ním pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž žalovaný byl vyrozuměn, avšak dlužnou částku včetně úroků

a úroků z prodlení neuhradil

3. Svou žalobou se žalobkyně rovněž domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí 31 626,12 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru

číslo ze dne 28. 5. 2020 (dále jen„ smlouva č. 3“) uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, na základě níž žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 33 963 Kč v 78 týdenních splátkách po 851 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 11. 2021. Žalobkyně doplnila, že před poskytnutím těchto finančních prostředků a uzavření předmětné smlouvy byly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splácet, zejména pak bylo provedeno vyhodnocení informací požadovaných

a získaných od žalovaného před uzavřením této smlouvy, byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných

od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je pak potvrzena i v samotné smlouvě č. 3, ve které přímo nad podpisem žalovaného je uvedeno,

že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet a je si vědom, že tyto informace byly ověřeny a vyhodnoceny tak, že žalovaný je schopen splatit celkovou dlužnou částku. Ze zákaznické karty se pak podává, že právnická osoba ověřil před uzavřením předmětné smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek a současně

si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný byl zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako slévárenský dělník u právnická osoba s měsíčním čistým příjmem 25 984 Kč a ostatní čisté příjmy domácnosti činí 15 000 Kč

a jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč, nemá zápůjčku u jiné společnosti, z čehož vyplývá, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná. Žalovaný však neplnil podmínky předmětné smlouvy č. 3, uhradil na ní pouze částku 33 450 Kč a tato pohledávka za ním pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž žalovaný byl vyrozuměn, avšak dlužnou částku včetně úroků a úroků z prodlení neuhradil

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 18. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši

15 000 Kč, které mu byly poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaný se je zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 17 731 Kč v 78 týdenních splátkách po 420 Kč.

Ze zákaznické karty žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný pracoval jako dělník, uvedl v této kartě pravidelný měsíční příjem ve výši 16 039 Kč, dále uvedl interní splátky 6 428 Kč a jako odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč, přičemž uvedl i další čistý příjem domácnosti ve výši 16 000 Kč. V části ověřené dokumenty pak je uvedena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky. Z tabulky umoření ke smlouvě č. 1 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 7 300 Kč, jak vyplývá z platební historie evidované v této tabulce, a to v rozmezí měsíců listopad 2020 až červenec 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy č. 1 byla postoupena na žalobkyni, přičemž z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2021 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyrozuměn k úhradě dlužné částky.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 17. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši

21 000 Kč, které mu byly poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaný se je zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 24 224 Kč v 78 týdenních splátkách po 610 Kč.

Ze zákaznické karty žádosti o spotřebitelský úvěr nebylo možné dovodit žádné informace, neboť byla soudu předložena pouze 1 strana ze 2 této zákaznické karty, a proto se soud může pouze domnívat, že se jedná o zákaznickou kartu k tomuto úvěru, z níž nelze dovodit jakékoli skutečnosti s ohledem na její neúplnost. Z tabulky umoření ke smlouvě č. 2 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 17 850 Kč, jak vyplývá z platební historie evidované v této tabulce, a to v rozmezí měsíců srpen 2020 až červenec 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy č. 2 byla postoupena na žalobkyni, přičemž z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2021 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyrozuměn k úhradě dlužné částky.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši

30 000 Kč, které mu byly poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaný se je zavázal uhradit včetně souhrnného poplatku ve výši 33 963 Kč v 78 týdenních splátkách po 851 Kč.

Ze zákaznické karty žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný pracoval jako slévárenský dělník, uvedl v této kartě pravidelný měsíční příjem ve výši 25 984 Kč, dále uvedl odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč, přičemž uvedl i další čistý příjem domácnosti

ve výši 15 000 Kč. V části ověřené dokumenty pak je uvedena pracovní smlouva na dobu neurčitou

a 2 výplatní pásky za období 03-04 2020. Z tabulky umoření ke smlouvě č. 3 bylo zjištěno,

že žalovaný uhradil celkem částku 33 450 Kč, jak vyplývá z platební historie evidované v této tabulce, a to v rozmezí měsíců květen 2020 až červenec 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy č. 3 byla postoupena na žalobkyni, přičemž z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 6. 2021 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyrozuměn k úhradě dlužné částky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel

a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let

ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti

a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením

u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39).

14. I přes to, že žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě dokladů

a informací získaných od žalovaného a dále z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti jakož i dalších zdrojů a na základě těchto dovodila, že volné zdroje ke splácení úvěrů jsou dostatečné, musí soud konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona

o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nedostála, a to v žádném z případů poskytnutých úvěrů na základě smluv č. 1, č. 2 a č. 3. Soud žalobkyni poučil § 118a odst. 1 a odst. 3 o povinnosti tvrdit a prokazovat a podle § 86 a § 87 zákona

o spotřebitelském úvěru, o povinnosti zjistit poměry dlužníka před uzavřením předmětné smlouvy a označit všechny důkazy o tom, že tak bylo provedeno s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, potažmo tedy neúspěchu ve věci. Zároveň byla žalobkyně poučena o ediční povinnosti stanovené přímo v samotném zákoně

o spotřebitelském úvěru, a to v § 78 odst. 2 na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává tyto dokumenty

a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Žalobkyně sice doložila, že zkoumala příjmovou stránku žalovaného, avšak pouhé zkoumání příjmů dle soudu nepostačuje pro to, aby na základě toho mohlo být dovozeno, že žalovaný je úvěruschopný. Mimo příjmů musí být rovněž zkoumány výdaje žalovaného, které sice zkoumány byly, avšak pouze povrchově, když k těmto údajům nejsou evidovány téměř žádné dokumenty, jako tomu bylo u příjmů. Je evidována pouze nájemní smlouva, která však není úplná a nelze se z ní dozvědět ani výši nájemného, když na straně jedné končí bodem III. a na straně druhé začíná bodem VII. Soud konstatuje, že nelze vycházet pouze ze subjektivních tvrzení žadatele o úvěr, který se vždy snaží svou majetkovou situaci vykreslit v lepším světle za účelem získání úvěru. Taktomu bylo i v případech shora poskytnutých úvěrů, kdy žalovaný uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí v případě úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. 1, 2 000 Kč a v případě úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. 3, 3 000 Kč. U úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. 2, nemá soud k dispozici ani tyto strohé údaje, když zákaznická karta, tyto údaje obsahující, byla soudu opakovaně dodána neúplná. V dnešní době není možné, aby měsíční výdaje činily pouhých 2 000 – 3000 Kč, když takováto částka nepostačí ani na úhradu poplatků vlastního bydlení (energie, voda, plyn…), natož na nájem od fyzické osoby, jak je zřejmé z dodaných dokumentů. Další okolností, kterou nutno dodat je, že všechny 3 úvěry byly uzavřeny mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným a právní předchůdkyně žalobkyně tak měla k dispozici nahlédnutí do výše splátek daných úvěrů a mohla si tak snadno dovodit, že v případě poskytnutí třetího z úvěrů budou činit měsíční splátky žalovaného nad 7 500 Kč, a při příjmu v průměru 15- 17 000 Kč měsíčně není možné obstarat další záležitosti (nájem včetně poplatků s ním spojených, nákup potravina hygienických potřeb…) tak, aby žalovaný mohl disponovat alespoň s životním minimem. Žádné okolnosti tedy nenasvědčují tomu, že by žalobkyní byla dodržena odborná péče, když žalobkyně nemá k dispozici ani úplné základní dokumenty, které výdaje uvedené žalovaným dokládají, tedy soud se domnívá, že dle předložené dokumentace

a tvrzení žalobkyně nedošlo k prověření, natož aktivnímu zjišťování informací, na jejichž základě by byla prověřena tvrzení žalovaného a tím se žalobkyně dopustila porušení povinnosti stanovené § 86 zákona o spotřebitelského úvěru. Důsledkem poskytnutí úvěru v rozporu s tímto ustanovením shledal soud neplatnost smlouvy č. 1 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené ke dni 18. 11. 2020, neplatnost smlouvy č. 2 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené ke dni 17. 8. 2020

a neplatnost smlouvy č. 3 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným uzavřené ke dni 28. 5. 2020.

15. Za situace, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 zákona

o spotřebitelském úvěru a v důsledku toho byla smlouva shledána absolutně neplatnou,

je spotřebitel, v tomto případě žalovaný, povinen vrátit poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 téhož zákona.

16. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy č. 1 ze dne 18. 11. 2020 a žalovaný na ní uhradil celkem 7 300 Kč, takže z této částky zbývá uhradit 7 700 Kč. Za situace, kdy spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož byla uvedená smlouva shledána za neplatnou, vznikl žalobkyni pouze zvláštní nárok ve smyslu citovaných ustanovení na vrácení pouze poskytnuté jistiny, tedy právě částky

7 700 Kč. Pokud se tedy žalobkyně domáhala úhrady částky 24 508,56 Kč, soud kromě uložené povinnosti v prvém výroku odůvodnění zaplatit ze strany žalovaného žalobkyni částku 7 700 Kč, ve výroku II. zamítl žalobu ohledně zbývajících 16 808,56 Kč. Pokud se pak jedná o žalobkyní požadované úroky a úroky z prodlení, zde soud odkazuje na účel § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele peněžních prostředků, kterým nedostatečně posoudil jeho úvěruschopnost a zapříčinil tak neplatnost této smlouvy, když tento postih má být soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ). S ohledem na tyto závěry byla proto žaloba zamítnuta rovněž ohledně smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení, a to jak v kapitalizované, tak v procentuální podobě. Soud ještě poznamenává, že postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni bylo v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a následující a žalovaný o něm byla řádně vyrozuměn.

17. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 21 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy č. 2 ze dne 17. 8. 2020 a žalovaný na ní uhradil celkem 17 850 Kč, takže z této částky zbývá uhradit 3 150 Kč. Za situace, kdy spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož byla uvedená smlouva shledána za neplatnou, vznikl žalobkyni pouze zvláštní nárok ve smyslu citovaných ustanovení na vrácení pouze poskytnuté jistiny, tedy právě částky

3 150 Kč. Pokud se tedy žalobkyně domáhala úhrady částky 28 043,50 Kč, soud kromě uložené povinnosti v prvém výroku odůvodnění zaplatit ze strany žalovaného žalobkyni částku 3 150 Kč, ve výroku II. zamítl žalobu ohledně zbývajících 24 893,50 Kč. Pokud se pak jedná o žalobkyní požadované úroky a úroky z prodlení, zde soud odkazuje na účel § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele peněžních prostředků, kterým nedostatečně posoudil jeho úvěruschopnost a zapříčinil tak neplatnost této smlouvy, když tento postih má být soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ). S ohledem na tyto závěry byla proto žaloba zamítnuta rovněž ohledně smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení, a to jak v kapitalizované, tak v procentuální podobě. Soud ještě poznamenává, že postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni bylo v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a následující a žalovaný o něm byla řádně vyrozuměn.

18. V řízení tedy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy č. 3 ze dne 28. 5. 2020 a žalovaný na ní uhradil celkem 33 450 Kč, takže z této částky nezbývá uhradit ničeho. Za situace, kdy spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož byla uvedená smlouva shledána za neplatnou, vznikl žalobkyni pouze zvláštní nárok ve smyslu citovaných ustanovení na vrácení pouze poskytnuté jistiny. S ohledem na to, že jistina byla v tomto případě žalovaným zcela uhrazena, soud ve výroku II. zamítl žalobu ohledně celé žalované částky 31 626,12 Kč. Pokud se pak jedná o žalobkyní požadované úroky a úroky z prodlení, zde soud odkazuje na účel § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterým kromě ochrany spotřebitele je postih poskytovatele peněžních prostředků, kterým nedostatečně posoudil jeho úvěruschopnost a zapříčinil tak neplatnost této smlouvy, když tento postih má být soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků

za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane

do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok

na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ). S ohledem na tyto závěry byla proto žaloba zamítnuta rovněž ohledně smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení, a to jak v kapitalizované, tak v procentuální podobě. Soud ještě poznamenává, že postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni bylo v souladu s ustanovením § 1879 o. z. a následující a žalovaný o něm byla řádně vyrozuměn.

19. Částky ve výši 7 700 Kč a 3 150 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když s odkazem na soud závěrem konstatuje, že v případě úhrady jistiny neshledal důvod odchylovat se od obecné zákonné třídenní lhůty k plnění s vědomím ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovaný se ke konanému jednání nedostavil a ke svým finančním možnostem, resp. možnostem úhrady přiznané jistiny, se nikterak nevyjádřil.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z , neboť účastníci měli úspěch jen částečný, a to žalobkyně co do 12,9 % a žalovaný co do 87,1 %, takže žalovanému vznikl nárok na úhradu rozdílu mezi těmito náklady tedy na 74,2 % svých nákladů. I přes procesní úspěšnost žalovaného soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný v řízení neučinil žádné úkony, a proto mu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.