Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 246/2023-101
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 23 704 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 110 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá v rozsahu částky 17 594 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 769,57 Kč za období od datum do datum a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 704 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 110 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobkyně proti žalovanému se zamítá v rozsahu částky 17 594 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 769,57 Kč za období od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 704 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne datum, posléze doplněným na výzvu soudu podáním ze dne datum, domáhala zaplacení částky 23 704 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 769,57 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 704 Kč od datum do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne datum úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetových stránek webová adresa, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal i se sjednanými poplatky splatit ve splátkách dle splátkového kalendáře do 24 měsíců. Žalovaný na úvěr uhradil částku 13 890 Kč. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost splácet úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to i právním zástupcem žalobkyně, avšak dluh neuhradil. Žalobkyně se konkrétně domáhala neuhrazené jistiny ve výši 16 662 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků ve výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, což dohromady činilo celkem 23 704 Kč, a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 769,57 Kč žalobkyně vypočetla ze zákonné sazby z celkové dlužné částky za období od datum do datum.
2. Soud ještě před ústním jednáním písemně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 30. 10. 2023, č. j. číslo jednací, aby doplnila svá tvrzení a uvedla, k jakým konkrétním zjištěním dospěla ohledně úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké zjistila jeho příjmy, výdaje, případně další závazky a s jakým výsledkem provedla lustrace jeho osoby ve veřejně dostupných registrech a tyto registry konkretizovala.
3. Žalobkyně v doplnění žaloby učiněném na výzvu soudu, mimo obecné právní argumentace, tvrdila, že v rámci kontroly bonity klienta ověřuje schopnost klienta hradit další závazky a nezbytné životní výdaje a dále že kontroluje klienta v externích registrech (příjmení, příjmení, ISIR NRKI). Konkrétně u žalovaného provedla lustraci v registrech příjmení, NRKI, příjmení a ISIR, a to bez negativních výsledků. V ostatním byla tvrzení žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti zcela obecná, nijak se nezabývající předmětným úvěrovým případem.
4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a na ústní jednání konané dne datum se bez omluvy nedostavil.
5. Soud posoudil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
6. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum a sjednaného splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s výší úvěru 20 000 Kč s tím, že úroková sazba činí 49,20 % ročně a měsíční splátka je splatná do 22. dne v měsíci. Účastníci si dále ujednali, že v případě opožděné splátky je žalobkyně oprávněna žalovanému mimo jiné naúčtovat účelně vynaložené náklady vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, přičemž pokud je výše dlužné částky nižší než 500 Kč, může být účtována pokuta ve výši dlužné částky a smluvní pokutu za zesplatnění úvěru ve výši 10 % z nesplacené jistiny.
7. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že v případě opožděné splátky je žalobkyně oprávněna žalovanému mimo jiné naúčtovat účelně vynaložené náklady vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, přičemž pokud je výše dlužné částky nižší než 500 Kč, může být účtována pokuta ve výši dlužné částky.
8. Z výpisu o proplacení platby žalobkyně, potvrzení o provedené platbě od právnická osoba s.r.o. a výpisu účtu č. bankovní účet soud zjistil, že dne datum poskytla žalobkyně bezhotovostním bankovním převodem žalovanému částku 20 000 Kč. Ze sdělení právnická osoba, ze dne datum vyplynulo, že vlastníkem výše uvedeného účtu je právě žalovaný.
9. Pokud jde listin u s názvem„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ soud podotýká, že se jedná o žalobkyní vyhotovenou listin u, ve které uvádí v části„ Finanční údaje“ údaje převzaté z žádosti, kdy není jasné, že by jejich správnost jakkoliv ověřila, např. porovnáním s výpisem z účtu či potvrzením zaměstnavatele o výši mzdy. Dle této zprávy měl mít žalovaný měsíční příjem 25 000 Kč a splátky vůči jiným společnostem uvedené v žádosti ve výši 2 000 Kč.
10. Podle úvěrové zprávy předložené žalobkyní obsahující údaje převzaté z oslovených registrů, žalovaný měl v době poskytnutí úvěru další závazky z titulu poskytnutých úvěrů, kdy jejich celková výše činila 45 803 Kč a měsíční splátky pak 3 562 Kč. V lednu a únoru 2022 pak byly dvě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč a 20 000 Kč blíže neurčenými finančními institucemi odmítnuty.
11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně eviduje za žalovaným dluh ve výši 16 662 Kč na jistině, částku 769,57 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, částku 3 920 Kč jako úrok, částku 1 500 Kč jako smluvní pokutu, částku 396 Kč jako poplatek za bezpečnou splátku, částku 196 Kč jako poplatek za SMS servis a částku 1 030 Kč jako dluh na účelně vynaložených nákladech. Soud dále z tohoto výpisu zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni ve splátkách celkem částku 13 890 Kč, přičemž poslední platbu učinil dne datum.
12. Z výzvy žalobkyně ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení splátky ve výši 5 524 Kč do 30 dnů. Pro případ, že by žalovaný splátku ve stanoveném termínu neuhradil, informovala ho žalobkyně o zesplatněný zbylé části úvěru.
13. Z dopisu ze dne datum vyplývá, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, přičemž soud nemá za prokázáno odeslání tohoto dopisu žalovanému, neboť nebyl soudu předložen jakýkoliv důkaz o jeho odeslání.
14. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne datum podanou k poštovní přepravě dne datum (prokázáno předžalobní upomínkou včetně poštovního podacího archu).
15. Z dalších provedených důkazů (metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, fotokopie občanského průkazu žalovaného, sazebníku ze dne datum, výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně) soud neučinil žádná další skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.
Právní posouzení:
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.12.2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. K tomu přistupuje, že podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je informace poskytnuté spotřebitelem za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, nelze se tedy paušálně odvolávat na údaje poskytnuté spotřebitelem. Lze též využít databází, jejich prostřednictvím osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele (§ 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
19. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalobkyně provedla pouze formální posouzení úvěruschopnosti žalovaného, aniž by se reálně zabývala skutečnými příjmy a výdaji žalovaného. Žalobkyně dále vůbec nereflektovala skutečnost, že nejméně 2 žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru z doby bezprostředně předcházející byly odmítnuty, jakož i to, že žalovaný měl prokazatelně vyšší závazky, než s kterými žalobkyně kalkulovala dle jí vyhotoveného„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“. Pokud by věnovala větší pozornost údajům uvedeným v úvěrové zprávě, zjistila by, že žalovaný má přinejmenším podle provedených lustrací v registrech závazky nikoliv ve výši 2 000 Kč, ale ve výši cca 3 500 Kč. Přesto žalobkyně nepovažovala za nutné ani to, vyžádat si od žalovaného jakýkoliv doklad prokazující výši jeho příjmů. Z provedených důkazů není zřejmé ani to, že by se žalobkyně jakkoliv zabývala výši jeho běžných výdajů jako jsou např. náklady na bydlení, které obvykle představují ten nejvyšší měsíční výdaj. Žalobkyně tedy nemohla oprávněně usoudit, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a neměla tak žalovanému spotřebitelský úvěr poskytnout.
20. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28.5.2022, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. V souladu s ustálenou judikaturou je k neplatnosti podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru třeba přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele, byť v době uzavření smlouvy ještě nebyla účinná novela provedená zákonem č. 96/2022 Sb. , která princip zkoumání z úřední povinnosti kodifikuje. Ve svém usnesení ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , Ústavní soud označil„ koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za„ nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1 , odst. 2 Ústav y a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listin y), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ,„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud nezpochybnil, že odvolací soud přihlédl k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, podle § 588 o. z.
22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru (shodně viz též důvodovou zprávu k tomuto zákonnému ustanovení).
23. Protože poskytovatel úvěru nesplnil svoji povinnost vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelského úvěru (tj. provést posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr), považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ustálenou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i veškerých vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhá smluvených poplatků, smluvních pokut či úroků. Na poskytnutá plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.
24. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Jak plyne ze shora uvedených skutkových zjištění, žalovaný od žalobkyně přijal částku 20 000 Kč a žalobkyni zaplatil pouze 13 890 Kč, rozdíl obou částek, tedy 6 110 Kč, je proto povinen žalobkyni vrátit (zaplatit). Soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu vrácení jistiny (vydání bezdůvodného obohacení) v částce 6 110 Kč.
1. Vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru žalovanému nevznikla povinnost hradit úrok či jakékoli poplatky, náklady nebo smluvní pokuty v souvislosti s úvěrem, neboť se k tomu platně nezavázal. Žalovaný se rovněž neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu zamítl v rozsahu všech těchto nároků převyšujících samotnou nevrácenou jistinu poskytnuté částky.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovanému, který měl ve věci výrazně větší úspěch, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.