Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 299/2023-26

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 5 576,02 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 183,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 392,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 575,05 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 551,78 Kč, úrok ve výši

18,9 % ročně z částky 5 576,02 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 576,02 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 183,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 392,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 575,05 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 551,78 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 576,02 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 576,02 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 576,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 575,05 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 551,78 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 576,02 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 576,02 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně (dále jen„ příjmení“) žalovaným dne datum Smlouvu o kontokorentním úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Na základě Smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na bankovním účtu (dále jen "Kontokorent") až do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč. Za poskytnutý Kontokorent se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,9 %, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý Kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle Smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. příjmení svou žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu č. bankovní účet realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný své povinnosti nedodržel, a tím porušil Smlouvu. V souladu se Smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu banky ke dni datum, v níž banka současně vypověděla Smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky bankovní účet. Žalobkyně sděluje, že jeho právní předchůdce, při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti klienta vyhověla. Vzhledem k výše uvedenému dluží žalovaný z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobci částku 5 576,02 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 575,05 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,9 % ročně počítaného z jistiny Kontokorentu za období do datum, částku ve výši 551,78 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku do datum, smluvní úrok 18,9 % ročně z částky 5 576,02 Kč od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z částky 5 576,02 Kč od datum do zaplacení. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení bylo žalovanému oznámeno dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy, z Oznámení o postoupení vč. podacího archu). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum, odeslanou dne datum (z upomínky a z dodejky).

Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (jako úvěrovaným), byla dne datum uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru číslo. Na základě Smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na bankovním účtu až do limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok ve výši 18,9 % a poplatky spojené s vedením kontokorentu. (ze Smlouvy ze dne datum, z VOP). Žalobkyně při sjednávání kontokorentu ověřovala potvrzení o studiu a případné negativní informace z interního systému (z přehledu posouzení úvěruschopnosti klienta). Stav účtu žalovaného ke dni datum byl mínus 4 697,35 Kč, a v následujícím období až do datum (kdy byla pohledávka z kontokorentu převedena ve výši 5 376,02 Kč na evidenční účet a přičten k ní poplatek ve výši 200 Kč) bylo z účtu žalovaného odepsáno celkem 105 849,70 Kč, z čehož částka ve výši 101 257,52 Kč byla čerpána žalovaným a částka ve výši 4 392,18 Kč představuje prostředky, které byly žalovanému odepsány z účtu bankou; jedná se o poplatky za vedení účtu, poplatky za výběr z bankomatu u jiné banky, debetní úroky a další úroky za uvedené období). Žalovaný v tomto období, tj. od datum do datum, zaplatil celkem 104 971,03 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně, resp. než která vyplývá z předložených listin (z přehledu čerpání a splácení kontokorentu – z výpisů z účtu). Žalovaný porušil podmínky smlouvy tím, že kontokorent nijak nesplácel a právní předchůdce žalobkyně následně dluh převedl na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaný dluží z výše uvedené smlouvy žalobkyni částku ve výši 5 576,02 Kč na jistině dluhu, částku 575,05 Kč na dlužném smluvním úroku, částku ve výši 551,78 na zákonném úroku z prodlení do datum a dále smluvní úrok 18,9 % ročně z částky 5 576,02 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 576,02 Kč od datum do zaplacení. (z poslední výzvy, z přehledu čerpání a splácení kontokorentu). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupení bylo žalovanému oznámeno dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy, z Oznámení o postoupení vč. podacího archu). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum, odeslanou dne datum (z upomínky a z dodejky).

4. Podle ustanovení , (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení , , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení , 2 , , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle ustanovení , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právnická osoba (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. a násl. V souladu s cit. ust. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky ).

11. Z výše uvedeného ustanovení lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

12. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobu podáním ze dne datum, k němuž připojila listinu„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ původního věřitele, v níž bylo uvedeno, že se jedná o studentský kontokorentní úvěr a banka ověřovala pouze potvrzení o studiu a případné negativní informace z interních systému a z rejstříku CBCB. Doložení příjmu nevyžadovala. Za situace, kdy úvěrující poskytla spotřebiteli úvěr, aniž by jakkoliv zkoumala jeho příjmy a výdaje, nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. o.z., tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. a násl. .

14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum).

15. Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 1 183,84 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni. Soud tuto částku vypočetl tak, že za situace, kdy žalovaný na poskytnutý úvěr ve výši 4 697,35 Kč (z předložených listin bylo zřejmé, že nejpozději k datum byl dluh žalovaného ve výši 4 697,35 Kč, a tedy soud má za to, že tuto částku role v řízení z úvěrového limitu vyčerpal) průběžně zaplatil 104 971,03 Kč a dále průběžně čerpal 105 849,70 Kč (avšak z toho částka 4 392,18 Kč nepředstavuje čerpání žalovaného, ale platby stržené bankou (poplatky, úroky apod.)) je pro výpočet částky bezdůvodného obohacení nutno odečíst zaplacené prostředky od vyčerpaných neobsahujících poplatky a úroky banky, tedy: (4 697,35 + (105 849,70 – 4 392)) – 104 971,03 = 1 183.

16. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.

17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením (dále jen " ) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 1 183,84 Kč a neúspěšná co do částky 4 392,18 Kč, poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí cca 21:79 ve prospěch žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.