Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 110/2023-103
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 57 698,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 398 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 117 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 398 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 300,55 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 55 966,55 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 568,55 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 861,11 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 978,98 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 398 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 117 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 398 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 300,55 Kč, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 55 966,55 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 568,55 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 861,11 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 978,98 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 716 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 550 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru reg. číslo, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši úvěrového limitu 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný řádně nesplácel úvěr, přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni datum. Ke dni datum činila dlužná jistina 55 966,55 Kč, poplatky 1 732 Kč, smluvní úrok 4 861,11 Kč a úrok z prodlení 2 978,98 Kč, celkem 65 538,64 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok 7,9 % ročně z částky 55 966,55 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 55 966,55 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr bez nutnosti doložení příjmu, při zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z informací poskytnutých ze strany žalovaného, které ověřila z výpisů z běžného účtu, z obratu na účtu, v interních databázích, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v rejstřících NRKI a BRKI a celkově vyhodnotila finanční situaci žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé:
Ze smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyni jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Dle této smlouvy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč na běžný účet žalovaného. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 7,9 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 72 měsíčních anuitních splátek po 1 753 Kč (poslední splátka 1 673,57 Kč) vždy k 15. dni v měsíci počínaje datum a konče datum. Nad rámec této splátky měl žalovaný hradit měsíčně částku 116 Kč jako poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr a částku 69 Kč jako poplatek za vedení běžného účtu. Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne datum, žalovaný jako své společenské postavení uvedl podnikatel. Z výpisu z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že dne datum byla odepsána částka 100 000 Kč jako čerpání úvěru na účet č. bankovní účet. Žalovaný dle žalobkyně uhradil 59 602 Kč. Z listin y označené jako CBCB Informace bylo zjištěno, že měl evidován jeden ukončený splátkový úvěr splácený v letech 2010 až 2017, kdy se jednalo celkem o 84 splátek a žalovaný několik měsíců byl v prodlení s úhradou jedné až dvou měsíčních splátek. Dále byly evidovány dva nesplátkové ukončené kontrakty, a to mimo jiné kontokorent čerpaný v letech 2008 až 2016, kdy u tohoto došlo k zesplatnění úvěru bankou. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od února 2018 do listopadu 2018 bylo zjištěno, že na účet docházely platby od několika subjektů, zejména právnická osoba a od jméno příjmení. Žalovaný z účtu prováděl výběry větších částek v hotovosti a dále platby kartou, zejména na čerpacích stanicích, v elektroprodejnách, hobby marketech, prodejnách stavebnin a hypermarketech. Není patrné, zda se jednalo o nákupy pro jeho osobní potřebu, anebo pro potřebu jeho podnikání. Z účtu nejsou patrné platby za bydlení a energie. Poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne datum, která byla odeslána formou doporučené zásilky na adresu žalovaného, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné splátky s tím, že v opačném případě přistoupí k zesplatnění úvěru. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila shora uvedený úvěr ke dni datum. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum ve lhůtě do datum, která byla téhož dne odeslána žalovanému.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
7. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
12. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
13. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně uvedla, že vycházela z obratu žalovaného na jeho běžném účtu, nicméně z pohybů na účtu není zcela zřejmé, o jaké příjmy se jedná, pokud jde o příjmy žalovaného z podnikání, není jasné, jaká část je čistý zisk žalovaného. Z účtu nelze zjistit ani běžné výdaje žalovaného, když není jasné, jaké platby souvisejí s jeho podnikáním a jaké jsou jeho osobní výdaje, nelze rozpoznat vynaložené náklady na bydlení a energie. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostačené, proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
14. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému 100 000 Kč a ten uhradil pouze 59 602 Kč, soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 49 398 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 716 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 698,55 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 218 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.