Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
218 C 21/2022-150
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 6.428 Kč s příslušenstvím, o 5.203,20 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.428 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32.878 Kč ve výši 11,75 % ročně od 2. 3. 2022 do zaplacení, částku 5.203,20 Kč, úrok ve výši 20 % ročně z částky 29.189,43 Kč od 2. 3. 2022 do 25. 3. 2022 ve výši 383,86 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 29.189,43 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 2. 3. 2022 dosáhne částky 67.262 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16.171,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6.428 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32.878 Kč ve výši 11,75 % ročně od 2. 3. 2022 do zaplacení, částku 5.203,20 Kč, úrok ve výši 20 % ročně z částky 29.189,43 Kč od 2. 3. 2022 do 25. 3. 2022 ve výši 383,86 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 29.189,43 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 2. 3. 2022 dosáhne částky 67.262 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16.171,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 39.978,20 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je s účinností ode dne 11. 5. 2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, které bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Také před datem 11. 5. 2018 žalobce vždy vlastnil veškerá potřebná podnikatelská oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů. Do nabytí účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském oprávnění, tj. do 30. 11. 2016, žalobce v souladu s tehdy platnou právní úpravou poskytoval spotřebitelské úvěry na základě živnostenského oprávnění Poskytování spotřebitelského úvěru (jednalo se o ohlašovací vázanou živnost). Toto lze ověřit nahlédnutím do veřejně přístupného živnostenského rejstříku na internetových stránkách www.rzp.cz. V období od 1. 12. 2016 do 10. 5. 2018 byl žalobce oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry na základě úpravy v přechodných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně na základě § 169 odst. 1 , podle kterého ten, kdo byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr na základě živnostenského oprávnění, může provozovat tuto činnost na základě živnostenského oprávnění do doby, než Česká národní banka rozhodne o žádosti o udělení oprávnění k činnosti, nejdéle však do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tuto žádost podal do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalobce byl před nabytím účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru držitelem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů a dne 16. 02. 2017 podal žádost o udělení oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů podle nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Žalobce tak byl oprávněn spotřebitelské úvěry poskytovat i v období od 1. 12. 2016 (datum nabytí účinnosti nového zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru) do 10. 5. 2018. Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 29. 09. 2021. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000,00 Kč (dále též jen„ úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 29. 09. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 46,38 % p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 775,00 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění, tak jak je níže uvedeno) splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobce předem poskytnut. Smlouva obsahuje dodatek, který tento způsob uzavření smlouvy upravuje. Technický popis uzavření smlouvy a jejího podpisu je uveden v příloze této žaloby. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 218,00 Kč, tak jak bylo sjednáno v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění bylo sjednáno na základě Pojistné smlouvy blíže popsané v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaný se zavázal, že bude žalobci po dobu trvání tohoto pojištění hradit za toto pojištění své schopnosti splácet úvěr shora uvedenou měsíční úhradu za pojištění, která bude tvořit součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a bude tedy splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek. Žalobce žalovanému oznámil schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky: Částka ve výši 1 775,00 Kč ze dne 02. 11. 2021. Částka ve výši 1 775,00 Kč ze dne 27. 12. 2021. Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 998,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 3, 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 2 x 499,00 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600,00 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 2, 3, 4, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 3 x 200,00 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 3 splatné dne 25. 12. 2021. K datu 28. 02. 2022 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 32 523,28 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. K výpočtu úroku za poskytnutí úvěru přirostlého do zesplatnění úvěru žalobce uvádí, že úvěr dle uzavřené smlouvy o úvěru se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru a v případě sjednání pojištění i úhrada za toto pojištění. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním úvěru, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí shora uvedené nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 02. 03. 2022, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobci k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 32 523,28 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 189,43 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 333,85 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1., tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998,00 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2., tak jak je specifikována shora, v celkové výši 600,00 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 32 523,28 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 02. 03. 2022 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 5 203,20 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 29 189,43 Kč ode dne 02. 03. 2022 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 46,38 % p. a.. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 26. 3. 2022) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8. 50 % p. a. f) úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr dle Přílohy č. 1 smlouvy ve výši celkem 654,00 Kč (Podle přílohy č. 1 smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 218,00 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. 3, 4, 5, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 3x 218,00 Kč). Žalovaný tyto částky žalobci neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce v této věci zaslal. Žalobce byl z tohoto důvodu nucen podat tuto žalobu, kde se domáhá zaplacení shora uvedených částek uvedených pod písm. a) až e) a f). Žalobce touto žalobou požaduje, aby žalovanému bylo uloženo žalobci tyto shora uvedené částky zaplatit. U dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) a f), tedy u částky v celkové výši 34 775,00 Kč, požaduje žalobce s ohledem na prodlení žalovaného s jejich úhradou i zákonný úrok z prodlení. Pro zjednodušení požaduje žalobce u všech dlužných částek uvedených shora pod písm. a), b), c) a f) zákonný úrok z prodlení až od druhého dne následujícího po shora popsaném zesplatnění úvěru. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. e) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 67 262,00 Kč. Toto žalobce zohledňuje i níže v petitu. Dále žalobce pro upřesnění ke způsobu doručování jednotlivých dokumentů žalovanému uvádí, že Oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru bylo doručováno doporučeně na dodejku (doklad je připojen k této žalobě), předžalobní výzva byla doručována doporučeně (doklad je připojen k této žalobě) a jednotlivé výzvy žalobce k zaplacení dlužných splátek, jakož i oznámení žalobce o zesplatnění úvěru, byly doručovány prostřednictvím České pošty s. p. s využitím služby Hybridní pošta – dokumenty byly vygenerovány informačním systémem žalobce a následně byly předány České poště s. p. k odeslání v elektronické podobě prostřednictvím internetové adresy https://online.postservis.cz (bližší informace k Hybridní poště lze dohledat na internetových stránkách https://www.ceskaposta.cz/sluzby/tisk-a-kompletace-zasilek/postservis).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 20. 1. 2023, čj. 218 C 21/2022 -76, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 26.450 Kč (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 4. 2023, čj. 75 Co 110/2023 -101, rozsudek zrušil v odvoláním napadeném rozsahu, tzn. co do částky 6.428 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32.878 Kč ve výši 11,75 % ročně od 2. 3. 2022 do zaplacení, částky 5.203,20 Kč, úroku ve výši 20 % ročně z částky 29.189,43 Kč od 2. 3. 2022 do 25. 3. 2022 ve výši 383,86 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 29.189,43 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 2. 3. 2022 dosáhne částky 67.262 Kč a ve výroku o nákladech řízení, ve zbytku nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci. Důvodem pro zrušení části rozsudku bylo zejména to, že odvolací soud nepovažuje okolnost, že spotřebitel má trvalé bydliště na obecním úřadě, samu o sobě za předpoklad, že poskytovatel úvěru řádně neprověřil úvěruschopnost spotřebitele.
5. Z návrhu úvěrové smlouvy na čísle listu spisu, dále jen„ č. l.“ 8 – 10, soud zjistil, že účastníky jsou žalobkyně jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient. Smlouva o úvěru číslo byla uzavřena dne 29. 9. 2021. Z karty klienta č. l. 11 soud zjistil, že je vedena na jméno žalovaného, z oznámení o schválení úvěru na č. l. 12 soud zjistil, že žalobkyně úvěr schválila. Ze splátkového kalendáře na č. l. 13 soud zjistil, že obsahuje měsíční splátky pro žalovaného. Z informačního dokumentu o pojistném produktu na č. l. 14 – 17 soud zjistil, že obsahuje podmínky pojištění. Z dokladu o vyplacení úvěru č. l. 18 soud zjistil připsání částky 30.000 Kč na účet žalovaného. Z prohlášení klienta na č. l. 19 – 20 soud zjistil, že se žalovaný seznámil s podmínkami úvěru. Z fotokopie OP č. l. 21 – 22 soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici fotokopii OP žalovaného. Z výpisu z účtu anonymizováno na č. l. 23 – 25 soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici údaje o příjmových platbách žalovaného. Z hodnocení klienta na č. l. 26 soud zjistil, že obsahuje prohlášení o příjmech a výdajích žalovaného. Z předsmluvního formuláře na č. l. 27 – 29 a dopisu žalovanému z 28. 2. 2022 na č. l. 33 soud zjistil, že obsahuje informace o úvěru. Z výzvy k zaplacení s doručenkou na č. l. 30 – 32 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k placení. Z dokumentu – podpis na dálku na č. l. 34 soud zjistil zvolený způsob komunikace s klientem. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru na č. l. 35 – 36 soud zjistil, že doplňuje smlouvu o podmínky čerpání úvěru. Z přílohy č. 1 k návrhu na č. l. 37 soud zjistil, že obsahuje pojištění schopnosti splácet. Z výpisu ČNB na č. l. 38 soud zjistil povolení poskytovat úvěry. Z přihlášky do pojištění na č. l. 39 – 40 soud zjistil, že se žalovaný přihlásil do pojištění. Z předžalobní výzvy s podacím archem na č. l. 41 – 42 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Z výpisu SOLUS na č. l. 43 a NRKI na č. l. 44 soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci klienta ve veřejné databázi dlužníků. Z dodejky na č. l. 64 soud zjistil převzetí předžalobní výzvy žalovaným.
6. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč na základě smlouvy o úvěru číslo uzavřené 29. 9. 2021, na který žalovaný dosud uhradil toliko 3.550 Kč.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
15. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je ve zbývající části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že dne 29. 9. 2021 žalobkyně se žalovaným uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. Touto smlouvou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem, což včas neučinil a žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný dosud uhradil toliko 3.550 Kč. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Právní názor podepsaného soudu, že za stavu, kdy žalobkyně nezjišťovala důvod, proč má spotřebitel trvalé bydliště na městském úřadě, přičemž tak nelze vyloučit obecný předpoklad, že se jedná o bezdomovce nebo osobu vyhýbající se věřitelům a exekutorům, je mimořádně rizikové takové osobě poskytnout úvěr, odvolací soud nejenže nesdílí, ale dokonce se jednalo o hlavní důvod, pro který odvolací soud rozsudek podepsaného soudu rovnou zrušil (v odvoláním napadeném rozsahu). Jelikož je právní názor odvolacího soudu pro okresní soud v tomto řízení závazný, konstatuje podepsaný soud, že při nezohlednění okolnosti, že se jedná o osobu s trvalým bydlištěm na městském úřadě, byla poskytovatelem úvěru v ostatním úvěruschopnost spotřebitele posouzena řádně. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za platnou a žalobu za důvodnou, proto soud žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16.171,79 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.999 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39.978,20 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2.700 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 11.631,20 Kč sestávající z částky 1.580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (odvolání, účast na jednání) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2.326,60 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 1. 2023 náhrada 1.165,53 Kč za 104 ujetých km v částce 765,53 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 11. 2023 náhrada 1.161,07 Kč za 110 ujetých km v částce 761,07 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10.886,60 Kč ve výši 2.286,19 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.