Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 361/2023-72
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 294 091,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 166,21 Kč a částky 10 Kč, se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 246 053,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 053,79 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 46 924,83 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 769,57 Kč, se smluvním úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 292 978,62 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 924,83 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení a částky 1 103 Kč, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % v částce 7 346 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 166,21 Kč a částky 10 Kč, se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 246 053,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 246 053,79 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 46 924,83 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 769,57 Kč, se smluvním úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 292 978,62 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 924,83 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení a částky 1 103 Kč, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % v částce 7 346 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila dne 27. 8. 2023 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 21. 9. 2023 a 18. 10. 2023, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 294 091,62 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 12. 7. 2018 rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 9. 1. 2022 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o úvěr ve výši 299 018 Kč, který mu byl ze strany žalobkyně schválen a vyplacen ke dni 12. 1. 2022. Strany tak uzavřely smlouvu o úvěru č. anonymizováno, v níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 299 018 Kč, přičemž v části 279 018 Kč byl účelově poskytnut pro refinancování jiných úvěrů žalovaného, a žalovaný se zavázal měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 4 280 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 11,9 % ročně, a to vždy k 14. dni měsíce počínaje dnem 14. 2. 2022 Smlouvou o úvěru č. anonymizováno došlo mimo jiné ke změně smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 12. 9. 2021, smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 6. 1. 2022 a smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 8. 1. 2022, spočívající v refinancování původního dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Došlo tak ke snížení měsíčních splátek z původních 5 536 Kč na 4 280 Kč. Dodatkem číslo k rámcové smlouvě ze dne 12. 1. 2023 si žalovaný s žalobkyní sjednali splátkové prázdniny – odklad splátek úvěru č. anonymizováno splatných dne 14. 1. 2023 a dne 14. 2. 2023. Splátky od 12. 2. 2022 do 24. 4. 2023 byly žalovaným splaceny. Počínaje splátkou ke dni 24. 5. 2023 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny, žalobkyně proto přistoupila dne 24. 7. 2023 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 292 978,62 Kč a nesplaceným kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 12 975,78 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný dne 1. 8. 2023 částku 40 Kč, kdy tuto částku započetla žalobkyně na úhradu nesplaceného smluvního úroku, přičemž tento poté činil 12 935,89 Kč O zesplatnění úvěru informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím dopisu – předžalobní výzvy ze dne 24. 7. 2023, dále pak zprávami na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho internetového bankovnictví a SMS zprávou. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina úvěru ve výši 292 978,62 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 292 978,62 Kč od 24. 7. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 292 978,62 Kč od 3. 8. 2023 do zaplacení a taktéž kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 12 935,78 Kč od 24. 4. 2023 do 23. 7. 2023. Žalobkyně dále požaduje úhradu dlužného pojistného, které si žalovaný s žalobcem sjednal dne 19. 1. 2022 dodatkem číslo k rámcové smlouvě. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr, když zjistila, že žalovaný bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u právnická osoba a.s. s měsíčním příjmem 22 569,67 Kč, má vedlejší příjem ve výši 10 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč a výdaje domácnosti činí 5 500 Kč. Žalobkyně dále zjistila, že splátky žalovaného dříve sjednaných úvěrů činí dle údajů od žalovaného 9 060 Kč a dle úvěrové zprávy 10 369 Kč, a že úvěrový rámec činí 5 000 Kč. Výdaje domácnosti pak dle expertní analýzy činí 6 750 Kč a výdaje žalovaného 3 550 Kč. Žalovaný předložil žalobkyni dne 9. 1. 2022 výpis z účtu č. bankovní účet, kterým prokázal výši svého hlavního příjmu za předcházející období v průměrné výši 22 569,67 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti přihlédla žalobkyně ke skutečnosti, že žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry. Žalobkyně nezjistila žádné exekuční příkazy žalovaného a transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností.
2. Žalobkyně vzala před jednáním podáním ze dne 18. 10. 2023 žalobu částečně zpět a navrhla zastavení řízení v části, jež je patrná z výroku I. tohoto rozsudku. Důvodem tohoto zpětvzetí je částečná úhrada dluhu ve výši 176,21 Kč ze strany žalovaného. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) výrokem I. tohoto rozsudku co do této části zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět před zahájením jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 12. 7. 2018 rámcovou smlouvu číslo jejíž nedílnou součástí byly podmínky pro používání úvěru, obchodní podmínky, pojistné podmínky, přehled cen pojištění a ceník. Na jejím základě poskytovala žalobkyně žalovanému bankovní služby, zejména byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Strany poté dne 9. 1. 2022 uzavřely dodatek číslo k rámcové smlouvě – smlouvu o úvěru č. anonymizováno, v němž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho běžný účet č. bankovní účet úvěr ve výši 299 018 Kč, kdy částka 279 018 Kč byla určená ke splacení původních úvěrů a částka 20 000 Kč nebyla vázána žádným účelem, a žalovaný se jej zavázal splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši 4 280 Kč, kdy tato výše zahrnovala i sjednaný úrok ve výši 11,9 % ročně. RPSN činila 12,57 %. Strany si rovněž sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním pojistným 373 Kč. Žalovaný a žalobkyně dále uzavřeli dne 12. 1. 2023 dodatek číslo k rámcové smlouvě, na základě kterého byly nastaveny splátkové prázdniny a odložena splatnost měsíčních splátek (14. 1. 2023 a 14. 2. 2023). V souvislosti s tímto se změnila délka splácení úvěru na 134 měsíců /viz rámcová smlouva na č. l. 7 - 8 spisu, dodatek číslo na č. l. 9 - 11 spisu, dodatek číslo na č. l. 12 spisu, podmínky pro používání úvěru na č. l. 13 - 17 spisu, obchodní podmínky v systému CEPR, informace o pojistném produktu v systému CEPR, ceník na č. l. 21 - 22 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 23 - 24 spisu, přehled cen pojištění na č. l. 25 spisu/. Před uzavřením rámcové smlouvy žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný měl mít základní vzdělání, měl bydlet u rodičů, neměl mít žádnou vyživovací povinnost, v době žádosti o úvěr měl splácet další úvěry s výší měsíčních splátek 9 060 Kč. Žalovaný měl být zaměstnán na dobu neurčitou u právnická osoba a.s. s měsíčním příjmem ve výši 22 569,67 Kč. Měl mít také vedlejší příjem v měsíční výši 10 000 Kč. Jeho deklarované výdaje na bydlení, léky, jídlo a dopravu měly činit měsíčně 5 500 Kč /viz přehled žádostí o úvěr – aplikační data na č. l. 35 spisu/. V době žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný dva příjmy, když mu byla každý měsíc připisována na účet mzda od právnická osoba a.s. a od společnosti právnická osoba v průměrné výši cca 33 000 Kč (v měsíci říjnu 2021 ve výši 36 664 Kč, v listopadu 2021 ve výši 29 123 Kč a v prosince 2021 ve výši 34 178 Kč). Výdaje žalovaného v říjnu 2021 činily 53 539,83 Kč, v listopadu 2021 činily 64 614,95 Kč a v prosinci 2021 potom 39 417,03 Kč. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v daném období je fakticky stejný /viz výpis z účtu na č. l. 43 - 49 spisu/. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru 11 existujících dříve sjednaných splátkových a 1 nesplátkový úvěr, přičemž v úvěrové zprávě je uvedeno pouze 9 splátkových a 1 nesplátkový úvěr, neboť úvěry sjednané u žalobkyně dne 6. 1. 2022 a 8. 1. 2022 (tedy 3 dny, resp. 1 den před uzavřením smlouvy, jež je předmětem tohoto řízení) se v předmětné úvěrové zprávě ještě nezobrazily. Před konsolidací půjček, jež byla provedena předmětným úvěrem, činila výše měsíční splátky těchto úvěru 10 369 Kč, a to bez započtení splátek úvěrů ze dne 6. 1. 2022 a 8. 1. 2022 a splátek kontokorentního úvěru, jehož výše byla variabilní /viz úvěrová zpráva na č. l. 36 - 42 spisu, přehled žádostí o úvěr – aplikační data na č. l. 35 – 36 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, avšak předepsané splátky nehradil řádně a včas /viz výpis z běžného účtu žalovaného na č. l. 18 a 19 spisu, splátkový kalendář na č. l. 20 spisu, přehled plateb na č. l. 26 spisu (shodně na č. l. 56) /. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 24. 7. 2023 splatným. Žalobkyně tímto dopisem zároveň naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Uvedená zásilka byla odeslána žalovanému dne 25. 7. 2023 /viz výzva k zaplacení dluhu na č. l. 27 spisu, poštovní podací arch na č. l. 33 spisu/. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 52 788 Kč a částku 176,21 Kč po podání žaloby, tedy celkem částku 52 964,21 Kč, a to včetně pojistného /přehled plateb na č. l. 26 spisu (shodně na č. l. 56), mimořádné výpisy z běžného účtu žalovaného na č. l. 55 a 57 spisu, splátkový kalendář na č. l. 20 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.
6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě poskytovala žalobkyně žalovanému bankovní služby, zejména byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dále účastníci sjednali dodatek číslo k rámcové smlouvě – smlouvu o úvěru č. anonymizováno, v němž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho běžný účet č. bankovní účet úvěr ve výši 299 018 Kč, kdy částka 279 018 Kč byla určená ke splacení dříve poskytnutých úvěrů a částka 20 000 Kč nebyla vázána žádným účelem, a žalovaný se jej zavázal splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši 4 280 Kč, kdy tato výše zahrnovala i sjednaný úrok ve výši 11,9 % ročně. RPSN činila 12,57 %. Strany si rovněž sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíčním pojistným 373 Kč. Žalovaný a žalobkyně dále uzavřeli dne 12. 1. 2023 dodatek číslo k rámcové smlouvě, na základě kterého byly nastaveny splátkové prázdniny a odložena splatnost měsíčních splátek, čímž se změnila délka splácení úvěru na 134 měsíců. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má základní vzdělání, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost a splácí další úvěry ve výši 9 060 Kč měsíčně, jeho deklarované výdaje na bydlení, léky, jídlo a dopravu měly činit měsíčně 5 500 Kč. V době žádosti o poskytnutí úvěru měl žalovaný dva příjmy, když mu byla každý měsíc připisována na účet mzda od právnická osoba a.s. a od společnosti právnická osoba v průměrné výši cca 33 000 Kč. Výdaje žalovaného v říjnu 2021 činily 53 539,83 Kč, v listopadu 2021 činily 64 614,95 Kč a v prosinci 2021 potom 39 417,03 Kč. Počáteční a konečný měsíční zůstatek na bankovním účtu žalovaného v daném období je fakticky stejný. Žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru 11 existujících dříve sjednaných splátkových a 1 nesplátkový úvěr, jejich měsíční splátka činila celkem 10 369 Kč, a to bez započtení splátek úvěrů ze dne 6. 1. 2022 a 8. 1. 2022 a splátek kontokorentního úvěru, jehož výše byla variabilní. Žalovaný úvěr čerpal, avšak předepsané splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 52 964,21 Kč včetně pojistného.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 12. 1. 2022 poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet celkem částku ve výši 299 018 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 299 018 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu však je nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného ve výši 32 569,67 Kč měsíčně, které také ověřila z výpisu z běžného bankovního účtu žalovaného, nicméně výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Žalobkyně uvedla, že měsíční výdaje žalovaného vyhodnotila na základě expertní analýzy na částku 3 550 Kč. Takovýto způsob stanovení výdajů ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru není možný. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Nelze přehlédnout, že žalobkyně vedla běžný účet žalovaného, nebyl tak pro ni problém běžné měsíční výdaje žalovaného na bydlení a živobytí zjistit. Kdyby takto žalobkyně postupovala, nemohla by dospět k závěru, že měsíční výdaje žalovaného činí 3 550 Kč, když jeho výdaje za období říjen 2021 činily 53 539,83 Kč, v listopadu 2021 činily 64 614,95 Kč a v prosinci 2021 potom 39 417,03 Kč, ve sledovaných měsících tak žalovaný spotřeboval buď stejně prostředků, kolik daný měsíc obdržel, nebo dokonce více. Tomu odpovídal také počáteční a konečný zůstatek za období od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2021 na jeho bankovním účtu, který byl prakticky shodný. Nadto soud dodává, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z nesprávné výše měsíčních splátek dříve sjednaných úvěrů, když v úvěrové zprávě, která byla podkladem pro jejich zjištění, nebyly dva dříve poskytnuté úvěry vůbec zahrnuty a nepracovala ani se splátkou kontokorentního úvěru, jehož výše byla variabilní, neznamená to ale, že je nulová. Pro úplnost soud konstatuje, že skutečnost, že žalovaný splátky předmětného úvěru po určitou dobu hradil, sama o sobě neprokazuje, že byl schopen úvěr splácet, když není zřejmé, z jakých prostředků byl předmětný úvěr splácen (zda se nejednalo o prostředky získané na základě jiných spotřebitelských úvěrů, zápůjček apod.). Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně.
17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019 -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).
20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 12. 1. 2022 jistinu ve výši 299 018 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku 52 964,21 Kč, zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku 246 053,79 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané dojití předžalobní výzvy ze dne 24. 7. 2023 jako první výzvy k úhradě dluhu, když si ověřil nahlédnutím na webové stránky České pošty a.s., že tato zásilka se dostala do dispozice žalovaného dne 28. 7. 2023. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do 5 dnů, tj. do 2. 8. 2023. Od následujícího dne, tj. od 3. 8. 2023, je tak žalovaný v prodlení žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 15 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 346 Kč (částka je zaokrouhlena na celé koruny), přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše 13 603,52 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 , ze dne 30. 8. 2010 Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 764 Kč a v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 12. 2023 (k jednání soudu) z cestovného ve výši 1 839,52 Kč za 274 ujetých km (34,4 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,4 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ). Náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. se žalobkyně výslovně vzdala. Zaplacení náhrady nákladů soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.