Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 15/2023-59
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Švachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 72 387,16 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 300 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,50 % od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se co do úroků ve výši 7,38 % ročně z částky 36 300 Kč od datum do zaplacení zastavuje.
III. Žaloba se co do částky 37 087,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 511,96 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 385,48 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 36 300 Kč od datum do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 36 300 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 300 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,50 % od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se co do úroků ve výši 7,38 % ročně z částky 36 300 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje. III. Žaloba se co do částky 37 087,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 511,96 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 385,48 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 36 300 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 36 300 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 72 387, 16 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 36 300 a dlužné částky poplatku ve výši 36 087,16 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 511,96 Kč (úrok ve výši 22,38% ročně z dlužné jistiny ve výši 36 300 Kč od datum do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 385,48 Kč (zákonný úrok ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 36 300 Kč od datum do datum), úroků ve výši 22,38% ročně z dlužné jistiny ve výši 36 300 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50% ročně z dlužné jistiny ve výši 36 300 Kč od datum do zaplacení. Výše uvedené žalobkyně požadovala z titulu Smlouvy o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a žalovanou dne datum. Nedílnou součástí této Smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě této Smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti částku 40 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Žalovaná se ve Smlouvě zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit vedle jistiny ve výši 40 000 Kč, částku 29 811 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 22,38% ročně za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a částku 7 200 Kč představující poplatek za sjednanou službu komfortního a flexibilního splácení. Výše uvedené částky byla žalovaná dle Smlouvy povinna uhradit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 3 739 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na datum. Žalovaná na svůj závazek uhradila částku 4 700 Kč, přičemž poslední příslušná splátka byla žalovanou uhrazena dne datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla s účinností od datum předmětná pohledávka vůči žalované včetně příslušenství postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dále uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila před poskytnutím zápůjčky s odbornou péči schopnost žalované zápůjčku splácet, provedl vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením Smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zachyceny v zákaznické kartě žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“. Žalobkyně k výzvě soudu písemně doplnila žalobu, kdy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy ověřila majetkovou situaci žalované ze složenek žalované, současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace uvedené žalovanou, tj. že má stálý příjem ze Státní podpory, její měsíční příjem činí 66 278 Kč, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, s ohledem na výši příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně, že schopnost žalované zápůjčku splácet je dostatečná. Žalobkyně dále uvedla, že výše úroků sjednaného ve smlouvě byla sjednána za dobu řádného trvání smlouvy. Po postoupení pohledávky se však žalobkyně rozhodla požadovat úrok nižší. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení dne datum vzala žalobkyně s odkazem na novelu spotřebitelského zákona č. 186/2020 Sb. svou žalobu částečně zpět, a to co do úroků ve výši 7, 38 % ročně z částky 36 300 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl důkazy navržené a předložené žalobkyní a učinil níže uvedená zjištění.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum vč. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 40 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí spotřebitelského úvěru poplatek v částce 38 511 Kč, který se skládá z úroku ve výši 29 811 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 200 Kč, úroková sazba byla sjedná ve výši 68,80% ročně s tím, že dlužná částka je splatná ve 21 splátkách vždy ke konci splátkového období ve výši 3 739 Kč (poslední splátka ve výši 3 731 Kč). Výše uvedenou smlouvou bylo prokázáno, že žalovaná částku 40 000 Kč obdržela v hotovosti, což žalovaná stvrdila podpisem předmětné smlouvy.
5. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uvedla u položky druh bydlení, že je vlastník, dále že je svobodná, je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý příjem činí 10 000 Kč, ostatní příjmy činí 6 278 Kč a čisté příjmy domácnosti činí 50 000 Kč, nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, její odhadované měsíční výdaje činí částku 2500 Kč, na své jméno má veden bankovní účet. Zákaznickou kartou bylo dále prokázáno, že příjem žalované byl ověřen složenkami za měsíce listopad a prosinec 2020. Kopií ústřižků složenky ze dne datum a ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaná doložila právní předchůdkyni žalobkyně svůj příjem z invalidního důchodu ve výši 6 307 Kč a kopií ústřižků složenek ze dne datum a datum příjem 10 800 Kč.
6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně na předmětnou pohledávku uhradila dne datum částku 3 700 Kč a dne datum částku 1000 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, vč. výňatku z Přílohy číslo seznamu postupovaných pohledávek - str. 22 z 81 vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy žalobci.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum ve spojení s podacím lístkem ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně tímto sdělením, které žalované zaslal na adresu uvedenou ve smlouvě, oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.
9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do datum. Tato výzva byla zaslána žalované dne datum na adresu uvedenou ve smlouvě.
10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum poskytla žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s dalšími poplatky, tj. celkem částku 78 511 Kč, vrátit ve 21 měsíčních splátkách. Doposud žalovaná uhradila částku ve výši 4 700 Kč. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy zjišťoval, avšak neúplně, příjmy žalované, kdy žalovaná doložila svůj příjem z rodičovského příspěvku a dále příjem z invalidního důchodu. Právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezkoumal a neověřoval žalovanou uvedené ostatní příjmy domácnosti ve výši 50 000 Kč a rovněž žádným způsobem neověřovala výdaje žalované. Předmětná pohledávky za žalovanou byla na žalobkyni postoupena původním věřitelem společností právnická osoba s účinností od datum, postoupení pohledávky bylo uvedenou společností žalované oznámeno dopisem ze dne datum, kterým byla žalovaná současně vyzvána k úhradě předmětné pohledávky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Uvedené oznámení bylo žalované odesláno dne datum. Žalovaná vyjma částky 4 700 Kč, na předmětnou pohledávku neuhradila ničeho, ačkoliv k tomu byla žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou ze dne datum.
11. Na základě shora zjištěného skutkovém stavu soud po právní stránce věc posoudil podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) upravující smlouvu o úvěru. Vzhledem k tomu, že při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a právní předchůdkyně žalobkyně v pozici podnikatele ve smyslu § 420 o. z. je nutno právní vztah vzniklý z předmětné smlouvy posuzovat podle zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ)“), neboť podle § 2 odst. 1 citovaného zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. V projednávané věci jsou stěžení ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 ZoSÚ. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud jde o samotnou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost spotřebitele úvěr splácet, tak poskytovatel úvěru je povinen postupovat s odbornou péči ve smyslu § 75 ZoSÚ. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , podle kterého pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V projednávané věci byla Smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 96/2022 Sb. , kterým byla do § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně zakotvena povinnost soudu k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru přihlédnout z úřední povinnosti. Avšak již před dotyčnou novelou byla povinnost soudu zabývat se z úřední povinnosti tím, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy uvěruschopnost věřitele, dovozena judikaturou. K porušení povinnosti věřitele posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr se vyjádřil Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4082/12 , nebo také Nejvyšší soud ČR například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . V citovaných rozhodnutí uvedené soudy vyslovily závěr, že nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit činí smlouvu od počátku absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem. Uvedený přístup je naplněním zásady ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, kdy povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Výše uvedené je plně aplikovatelné v podmínkách zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, před novelou provedenou zákonem č. 96/2022 Sb. , a to i z důvodů uvedených níže. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá rovněž ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu vnitrostátních norem v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Zde je na místě odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, sp. zn. C číslo OPR, v němž se Soudní dvůr v rámci rozhodování o předběžné otázce konkrétně zabýval možností eurokonformního výkladu znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022, tj. možnosti vnitrostátního soudu přihlédnout k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti. V citovaném rozhodnutí Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem § 87 odst. 1 ZoSÚ, jakož i shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
14. Po provedeném dokazování soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované ověřovala příjmovou stránku žalované, avšak pouze částečně. Žalovaná doložila svůj příjem z rodičovského příspěvku, jakož i příjem z invalidního důchodu, který je v zákaznické kartě označen jako ostatní příjem. Pokud jde o žalovanou uváděný čistý příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč, tak jeho specifikací natož jeho doložením se právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezabývala. Právní předchůdkyně žalované navíc zcela rezignovala na zkoumání výdajové stránky žalované, kdy se spokojila pouze s údajem uvedeným žalovanou stran předpokládané výše výdajů v částce 2 500 Kč bez toho, aby si od žalované vyžádala poklady dokládající výši tvrzených výdajů. Nadto je zcela zřejmé, že takto uvedená výše výdajů je zcela nereálná a nemůže pokrýt ani základní pravidelné výdaje na jídlo, ošacení, dopravu jednotlivce, natož náklady spojené s bydlením. Vzhledem k uvedenému dovodil soud podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a další poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a žalovaná je podle § 2991 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 ZoSÚ povinna žalobkyni vydat bezdůvodného obohacení ve výši 35 300 Kč (právní předchůdkyně žalobkyně žalované prokazatelně poskytla částku 40 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku 4700 Kč). Soud vzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky odeslaným dne datum. Za použití § 573 o. z. má soud za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Uplynutím stanovené lhůty se žalovaná dostala do prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni tak od datum vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v aktuálním znění. Pokud jde o aktivní legitimaci žalované, tak tato je dána v souladu s § 1879 o. z., neboť Smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že předmětná pohledávka za žalovanou včetně jejího příslušenství byla postoupena na žalobkyni. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Pokud jde o úroky ve výši 7,38 % ročně z částky 36 300 Kč od datum do zaplacení tak v této části soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož žalobkyně v tomto rozsahu vzala svou žalobu zpět svým podání ze dne datum. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok III.).
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a skutečností, že procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.