Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 C 196/2023-26

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 18 008,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 9 408,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 262,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 331,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a s úrokem ve výši 28,02 % ročně z částky 9 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 9 408,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 262,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 331,26 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % a s úrokem ve výši 28,02 % ročně z částky 9 600 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 6. 2. 2021 uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu číslo na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných týdenních splátkách do 5. 2. 2022 spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná ale úvěr splatila pouze ve výši 1 400 Kč, zbylou část úvěru žalovaná nevrátila.

2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a to tak, že vyšla z údajů vyplněných žalovanou v žádosti o úvěr a v zákaznické kartě, které ověřila z listin zde uvedených.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Ze smlouvy číslo ze dne 6. 2. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 394 Kč v 52 splátkách splatných týdně. Ze smlouvy rovněž bylo zjištěno, že žalovaná obdržela částku 10 000 Kč při podpisu smlouvy.

5. Z úvěrové karty ke smlouvě číslo soud zjistil, že žalovaná před poskytnutím úvěru sdělila právní předchůdkyni žalobkyně, že bydlí v nájmu, je vdaná, má 1 vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, ostatní příjmy 500 Kč měsíčně a její výdaje činí 4 500 Kč. Dále sdělila, že nemá kreditní kartu a nemá zápůjčku u jiné společnosti. Uvedené údaje o čistých příjmech právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z rozhodnutí o přiznání dávky, údaje o výdajích a ostatních příjmech pak žalobkyně nikterak neověřila.

6. Žalobkyně výzvou ze dne 1. 6. 2023 vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 1. 6. 2023, jak soud zjistil z podacího lístku ze dne 1.6.2023.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy číslo za žalovanou, přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému, jak soud zjistil z oznámení pohledávky ze dne 16.12. 2022 a z podacího lístku ze dne 13. 1. 2023.

8. Z tabulky umoření ze dne 19. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 6. 2. 2021 úvěr ve výši 10 000 Kč a uhradila žalobkyni celkem částku 1 400 Kč.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

10. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 394 Kč týdně v 52 splátkách, přičemž žalovaná čerpala úvěr v plné výši a vrátila pouze částku ve výši 1 400 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla ze žalovanou sdělené výše příjmů ve výši 10 000 Kč, které ověřila z rozhodnutí o přiznání dávky, z„ jiných“ příjmů ve výši 500 Kč měsíčně, které nijak neověřila a z žalovanou sdělené výše výdajů 4 500 Kč, které blíže rovněž neověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně se se žalobkyní dohodla na postoupení pohledávky, přičemž postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná zbytek dluhu neuhradila.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle o. z., vztahuje se na věc i , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú“). Dle z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

15. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

16. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že si vyžádala od žalované údaje o jejích příjmech a výdajích, přičemž údaje o příjmech ověřila z rozhodnutí o přiznání dávky, avšak výši ostatních tvrzených příjmů žalované ani výdaje žalované právní předchůdkyně nikterak neověřila.

17. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. -80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. -22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j.  – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. - 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

18. Jelikož v řízení nebylo nikterak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli skutečnosti uvedené žalovanou ohledně ostatních příjmů a výdajů ověřila před poskytnutím spotřebitelského úvěru, soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. Tento závěr je dle soudu třeba přijmout zejména s ohledem na nízkou výši tvrzených výdajů žalovanou, kdy je za těžko uvěřit tomu, že z částky 4 500 Kč žalovaná pokryje výdaje na nájemné, včetně energií a služeb, současně pak ze zbytku uvedené částky pokryje výdaje zejména na stravu a ošacení, a to zejména vzhledem k tomu, že se nacházela na mateřské dovolené, pobírala dávky a měla vyživovací povinnost k dítěti. Není samozřejmě vyloučeno, že výdaje žalované uvedené částky nemohou dosahovat, nicméně v takovém případě se právní předchůdkyně žalobkyně neměla spokojit pouze z výše tvrzených výdajů žalovanou a měla si výši výdajů ověřit, například z nájemní smlouvy, poštovních poukázek, SIPA, výpisu z účtu apod. Nepostupovala-li právní předchůdkyně tímto způsobem, nezkoumala úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem.

19. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak dle § 1879 o.z. byla převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

21. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, přičemž se nezúčastnila žádného z nařízených jednání, soud proto žalovanou nemohl poučit dle k doplnění tvrzení ohledně jjeích majetkových poměrů, proto soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

22. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (10 000 Kč) a zaplacenými částkami (1 400 Kč) který představuje nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků, když převážně úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.