Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 227/2023-28
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 26.870 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26.870 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23.800 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.070 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.030,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23.800 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.070 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.527 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26.870 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23.800 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.070 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.030,73 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23.800 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.070 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.527 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 26.870 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy a žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 24.000 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne
datum. Žalovaná na svůj dluh celkem uhradila částku 6.200 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalované dlužné jistiny ve výši 23.800 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 30.000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou ve výši 6.200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.450,57 Kč (tj. ve výši 8,5 % ročně z částky 23.800 Kč od datum, tedy od data prodlení žalované, do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23.800 Kč od datum do zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy a žalovaná se zavázala tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 23.500 Kč vrátit v 80 týdenních splátkách po 607 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni jako nového věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne
datum. Žalovaná na svůj dluh celkem uhradila částku 21.930 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se tedy domáhá po žalované dlužné jistiny ve výši 3.070 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 25.000 Kč a částkou zaplacenou žalovanou ve výši 21.930 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 580,16 Kč (tj. ve výši 8,5 % ročně z částky 3.070 Kč od datum, tedy od data prodlení žalované, do data postoupení pohledávky), a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.070 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaná ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo bylo zjištěno, že dne datum žalovaná a právnická osoba, IČO, podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 25.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 23.500 Kč, zaplatit v 80 týdenních splátkách po 607 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou poskytnutou částku.
5. Ze smlouvy označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo bylo zjištěno, že dne datum žalovaná a právnická osoba, IČO, podepsaly smlouvu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 30.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 24.000 Kč, zaplatit v 60 týdenních splátkách po 900 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou poskytnutou částku.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a společnost právnická osoba, IČO, jako postupitel uzavřely dne datum písemnou smlouvou o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o úvěru specifikované v příloze číslo smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými. Pohledávka za žalovanou ze smluv číslo číslo se nachází v seznamu postoupených pohledávek.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku, soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy smluv číslo číslo vyzvala žalovanou
k uhrazení dlužných částek. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne datum.
8. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které ji vyzval k zaplacení všech dlužných částek. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne datum.
9. Z výše uvedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, a žalovaná dne
datum podepsaly smlouvu číslo na základě, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 25.000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 23.500 Kč, v 80 týdenních splátkách po 607 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti poskytnutou částku. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, a žalovaná dne datum podepsaly smlouvu číslo na základě, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 30.000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 24.000 Kč, v 60 týdenních splátkách po 900 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti poskytnutou částku. Pohledávka za žalovanou ze smluv číslo číslo byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované odeslala oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, předaným k poštovní přepravě dne datum. Před podáním žaloby byla žalované odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne datum, předanou k poštovní přepravě dne datum.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech
a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Žalobkyně v žalobním návrhu uváděla, že žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, což není skutkové tvrzení, ale jedná se o právní hodnocení. Celý obsah návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně věnovala skutkovým tvrzením ohledně uzavřených smluv mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, jednotlivým nárokům ze smluv, splatnosti pohledávek a dalším tvrzením, ohledně uskutečněného právního jednání mezi stranami, aniž by žalobkyně uvedla skutková tvrzení, z kterých dovozuje její nárok na vydání bezdůvodné obohacení.
17. S ohledem na nedostatečná skutková tvrzení soud nemohl věc podřadit pod jednotlivá ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Soud je pak toho názoru, že pokud je možné právní jednání mezi stranami podřadit pod ustanovení občanského zákoníků upravující smluvní jednání mezi stranami, nemůže bez dalšího na řešenou věc aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to jen na základě skutečnosti, že žalobkyně uvedla do návrhu, že požadované částky představují bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalované. Soud se proto zabýval tvrzenými skutečnostmi ohledně smluv uzavřených mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou a dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. K tomuto právnímu jednání se ostatně vztahovala veškerá tvrzení žalobkyně uvedená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
18. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl proto soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětné spotřebitelské úvěry. Žalobkyně, ale jakkoliv netvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost ověřena. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o příjmech či výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak nutno považovat za neplatné, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, ze kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované dne datum vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy částku 25.000 Kč a dne datum vyplatila předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 30.000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku ve výši částku 28.130 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, jakou částku uhradila na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně jejích možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smluv (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení dlužné částky 26.870 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení ode dne datum a datum, tedy ode dne následujícího po datu, do kterého měla žalovaná uhradit celou dlužnou částku dle smluv. Od uvedených dat ale nelze počítat prodlení žalované, neboť smlouvy jsou neplatné a je neplatné i ustanovení smluv o splatnosti dlužných částek. Za první den prodlení tak soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den datum neboť oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě byla předána provozovateli poštovních služeb k doručení žalované dne datum. Ve smyslu § 573 o. z. se uvedená výzva považuje za doručenou dnem datum. Jelikož žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve lhůtě do 10 dnů, tj. do datum, nastalo prodlení žalované až dne
datum. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl. Co se týče výše úroku z prodlení tak dne datum byl zákonný úrok z prodlení vyšší, než požadovala žalobkyně, ale soud nemůže přiznat žalobkyni vyšší úrok z prodlení, než požadovala.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 dále jen „o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení neúspěšná jen v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.527 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.075 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26.870 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.
20. Lhůtu k plnění soud určil ve výroku I. tohoto rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.