Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 85/2023-20
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 814 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 2. 2023 do zaplacení a v kapitalizované výši 1 156,44 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se co požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 914 Kč zastavu je.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 599 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 2. 2023 do zaplacení a v kapitalizované výši 1 156,44 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se co požadavku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 914 Kč zastavu je. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 599 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 15. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 814 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne 20. 5. 2022 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se je zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s příslušenstvím do 19. 7. 2022. Žalovaný však danou částku nezaplatila řádně a včas a tím mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení a dále paušální náhradu nákladů na upomínání. Na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni s účinností ke dni 6. 2. 2023. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit dlužnou jistinu v částce 14 000 Kč, kapitalizovaný úrok sestávající pouze z paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 2 814 Kč a zákonný úrok z prodlení, z části kapitalizovaný. Žalovaný na dlužnou částku neuhradila ničeho, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla řádně doručena.
3. Podáním ze dne 20. 10. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do částky 2 914 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 814 Kč, neboť není schopna doložit důkazy ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se po částečném zpětvzetí po žalovaném dále domáhala zaplacení částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 2. 2023 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 156,44 Kč, a náhrady nákladů tohoto řízení. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět před zahájením jednání ve věci samé, soud proto nezjišťoval procesní stanovisko žalovaného (§ 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) a v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil (výrok II.).
4. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k navrženému postupu nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “)). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
5. Soud provedl důkazy listinami, které k prokázání svých tvrzení žalobkyně předložila s tím, že provedeným dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro to, aby si soud učinil závěr o skutkovém stavu a rozhodl o věci, a to po postupu dle § 132 o. s. ř. o. s. ř.
Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku dne 20. 5. 2022 smlouvu o úvěru číslo která byla následně změněna a doplněna smlouvou ze dne 22. 6. 2022, nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně Na základě smluv se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 K a žalovaný se je zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zároveň jí zaplatit sjednané příslušenství a další platby, které s poskytnutým úvěrem souvisí, a to do 19. 7. 2022 (prokázáno smlouvou o úvěru číslo dne 20. 5. 2022 a ze dne 22. 6. 2022, obchodními podmínkami právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově, výpisem z účtu s verifikační platbou ze dne 20. 5. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč na účet žalovaného ve čtyřech postupných platbách (prokázáno výpisy z běžného účtu o provedených platbách dne 20. 5. 2022 – tři platby po 5 000 Kč a ze dne 25. 5. 2022 platba ve výši 1 000 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a navazující dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2023 byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni s účinností ke dni 6. 2. 2023 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 včetně příloh, společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2023). Žalované bylo ze strany žalobkyně oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni a žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2023 včetně podacího archu), k čemuž byla žalobkyně zmocněna právní předchůdkyní žalobkyně (prokázáno plnou mocí ze dne 16. 12. 2022). Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k plnění dne 29. 5. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 29. 5. 2023 včetně podacího archu).
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 o. z. Na právní vztah založený smlouvou o úvěru je nutné aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou smlouvu uzavřela v postavení podnikatele (§ 420 a § 421 odst. 1 o. z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna dle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Soud by proto nejprve hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti stanovené jí v § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a zda před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně prověřila její schopnost úvěr splácet. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako žadatele o poskytnutí úvěru je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce spotřebitele, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18 a další navazující konstantní judikatury vyšších soudů. Žalobkyně však po výzvě soudu sdělila, že nedisponuje žádnými doklady k šetření k osobě dlužníka a k posouzení úvěruschopnosti a v reakci na to vzala částečně žalobu zpět co do částky představující úrok a smluvní pokutu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak řádně neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. tuto skutečnost není sto v řízení prokázat. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je proto z tohoto důvodu absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském účtu ve spojení s § 588 o. z. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 o. z. mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.
Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení v podobě plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., které je povinen vrátit žalobkyni dle § 2993 věta první o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná co do částky 14 000 Kč odpovídající peněžním prostředkům, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému a částce jistiny postoupené na žalobkyni. Poskytnutý úvěr byl splatný k 19. 6. 2022, resp. dodatkem ke smlouvě ke dni 19. 7. 2022, dostal se do prodlení den následující po dni splatnosti dlužné částky. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z., jejichž výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. , když k jinému postupu soud neshledal důvod. Spor o lhůtu ve smyslu ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, nevyvstal.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neoddělitelně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009 , uveřejněné pod číslo Sbírky rozhodnutí). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soudu tak při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci přihlédl i k příslušenství pohledávky, o kterém v řízení rozhodoval. Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení, tvoří-li nikoli marginální část nároku. Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Opačný názor, že je třeba vycházet pouze z pohledávky samotné bez zohlednění příslušenství, postrádá pro účely posouzení úspěchu ve věci oporu v platném právu. Žalobkyně měla ve věci úspěch ohledně jistiny ve výši 14 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 od 10. 2. 2023 do zaplacení, který byl pro účely řádného výpočtu nákladů řízení kapitalizován ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (24. 1. 2024) v částce 2 008 Kč, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 156,44 Kč, tj. v částce 17 164,44 Kč. Žalobkyně byla naopak neúspěšná ohledně nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 814 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 100 Kč, kdy řízení bylo částečně zastaveno v rozsahu zpětvzetí žaloby, přičemž procesní zavinění na částečném zastavení řízení bylo shledáno na straně žalobkyně, neboť svou žalobu vzala z částečně zpět z důvodu, že nedisponovala důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti (§ 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) Celkem tedy byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 85,5 % a neúspěšná v 14,5 %. Žalobkyně má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 71 %. Celková výše nákladů žalobkyně činí 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny advokáta žalobkyně dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), ve výši 3 x 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokát plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. S ohledem na částečný úspěch žalobkyně ve věci jí soud přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 71 %, tj. 1 599 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám zástupce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. , když k jinému postupu soud neshledal důvod. Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 ) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. či na exekuci dle zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.