Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 54/2023-51

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Šťastnou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 21 384,90 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 6.584,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 6.9.2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 14.800,00 Kč a úroku z prodlení, převyšujícího úrok z prodlení uvedený ve výroku I.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 6.584,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 6.9.2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 14.800,00 Kč a úroku z prodlení, převyšujícího úrok z prodlení uvedený ve výroku I.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobou z 21.10.2022 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky jako nesplaceného zůstatku úvěru, poskytnutého žalované společností právnická osoba, která následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila.

Ze smlouvy, nazvané Smlouva o půjčce, vzal soud za prokázáno, že dne 26.7.2013 uzavřeli právnická osoba (dále FCI) a žalovaná smlouvu, na základě které stvrdila žalovaná, že převzala v hotovosti částku 20.000,00 Kč a zavázala se nad rámec této částky uhradit 14.800,00 Kč, kdy celkovou částku 34.800,00 Kč se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 600,00 Kč.

Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalované, dle karty zákazníka měla být žalovaná zaměstnána u společnosti právnická osoba, přičemž příjmy žalované u této společnosti měly být údajně ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou – ani jeden z těchto dokumentů nemá žalobkyně k dispozici, přičemž údajný zaměstnavatel žalované soudu sdělil, že zde žalovaná nepracovala.

Pohledávku za žalovanou přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení žalované, přičemž v rámci oddlužení (usnesení Krajského soudu v Brně čj. ) uhradila žalovaná částku 5.615,10 Kč. Dle žalobce před zahájením insolvenčního řízení uhradila žalovaná celkem částku 7.800,00 Kč.

Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že FCI a žalovaná uzavřeli úvěrovou smlouvu (bez ohledu na její označení), která byla ( zákona ) uzavřena v režimu an. zákona obchodní zákoník a zákona o spotřebitelském úvěru.

Soud v prvé řadě zkoumal, zda vůbec, a pokud ano, zda řádným a zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 9 odst. 1) předvídaným způsobem provedl proces prověřování úvěruschopnosti žalované. S ohledem na výše uvedené závěry dokazování je nutno konstatovat, že žalobkyně nedoložila jediný doklad, z něhož by vyplývalo, že žalovaná doložila své majetkové poměry pro účely prověřování úvěruschopnosti, kdy navíc ze zprávy jejího tehdejšího údajného zaměstnavatele vyplývá, že zde nepracovala, a že tedy její majetkové poměry rozhodně nemohly být ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami u uvedeného zaměstnavatele. Je přitom na věřiteli, aby po dobu, kdy může a chce uplatňovat nároky z úvěrové smlouvy, uchovával doklady, kterými je schopen osvědčit, že uvedenou povinnost prověřování úvěruschopnosti řádně splnil. V opačném případě totiž soudu nezbývá než dovodit, že úvěr byl poskytnut v rozporu s  zákona , který umožňuje úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nebyla schopna prokázat, že prověřování úvěruschopnosti žalované vůbec proběhlo, když údaje o jejím zaměstnavateli v kartě zákazníka jsou nepravdivé, a původní věřitel tak nemohl mít k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky od uvedeného zaměstnavatele, soudu nezbylo než dovodit, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a neprokázala, že by původní věřitel proces prověřování úvěruschopnosti vůbec provedl, a pokud ano, že by jej provedl v souladu s kritérii zákona Soud proto dovodil neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy, která je s ohledem na formulaci citovaného ustanovení neplatností absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti.

Vzhledem k posouzení uzavřené smlouvy jako absolutně neplatné soud nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení ( an. zákona ), vzniklé plněním z neplatného právního úkonu ( zákona ), provázené povinností toto obohacení vydat. Výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá vyplacené úvěrové jistině (20.000,00 Kč), ponížené o celkovou výši realizovaných plateb (13.415,10 Kč), tj. 6.584,90 Kč. Do této částky, včetně nárokovaného úroku z prodlení ( zákona ) soud žalobě vyhověl a ve zbytku tuto zamítnul. Lhůta k plnění byla stanovena dle zákona

S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci a vzhledem k tomu, že procesně více úspěšné žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl o nákladech řízení soud tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků ( zákona ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, prostřednictvím Městského soudu v Brně ke Krajskému soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.