Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 77/2023-34
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Markétou Šottovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 5. 11. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky ve výši 4 700 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 752, 20 Kč do tří od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % od 5. 11. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky ve výši 4 700 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 752, 20 Kč do tří od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne 7. 7. 2021, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 400 Kč se závazkem celkem uhradit 16 439,35 K4 ve čtyřech splátkách. Úrok byl sjednán denní ve výši 0,9 %, dále byla sjednána smluvní pokuta v případě prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky, se kterou je dlužník v prodlení. Žalobkyně se žalobou domáhá nároku na úhradu jen částky poskytnutého úvěru ve výši 9 400 Kč a dále smluvní pokuty za období od 5. 11. 2021 – 17. 5. 2023 ve výši 4 700 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr dotazem na databázi Solus a z informací získaných od žadatele, které ověřila telefonickým hovorem s žadatelem. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet a přes výzvy neuhradil nic.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 7. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě které věřitel žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr výši 9 400 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo včetně podmínek). Žalovanému se dostalo poučení o potřebných informací o spotřebitelském úvěru (prokázáno formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Z prohlášení žalovaného k úvěru soud zjistil, že ten uvedl, že má příjem 18 500 Kč, má další závazky, bez prodlení s úhradou, je zaměstnán v dopravě (prokázáno částí poskytnutého prohlášení žadatele o úvěr). Žalobkyně má veden účet u právnická osoba bankovní účet (prokázáno potvrzením banky ze dne 24. 3. 3021). Na bankovní účet označený žalovaným č. bankovní účet byla zaslána částka 9 400 Kč dne 7. 7. 2021 (prokázáno potvrzením ThePay.cz, s.r.o. ze dne 7. 7. 2021). Žalobkyně si vystavila fakturu na žalovaného s uvedením splátkového kalendáře (prokázáno fakturou ze dne 7. 7. 2021). Z dokumentu shrnutí úvěru ze dne 30. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr nic neuhradil. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že na účtu nebyla dlouhodobě žádná rezerva ke splácení dalších závazků, zejména však výpis prokazuje, že neadekvátně vysoká částka vzhledem k příchozímu příjmu ze zaměstnání z účtu je využívána ve prospěch sázkových kanceláří, a to pravidelně. K zaplacení byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 21. 4. 2023 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2023), který byl odeslán na známou adresu žalovaného (prokázáno poštovním podacím archem).
4. Soud konstatuje, že žalobkyně přistoupila velmi laxně ke zjišťování poměrů žalovaného a zejména vyhodnocení zjištěných skutečností. Vzala do úvahy jen skutečností, které svědčily pro závěr o schválení a poskytnutí úvěru, naopak ty, které by mohly tento závěr zpochybnit, zcela pominula, ač je minimálně v části k dispozici měla. Je s podivem, že žalobkyně při přezkumu celkové příjmové i výdajové stránky nenahlédla podrobněji do výpisu z účtu žalovaného, když měla tento navíc pohodlně k dispozici, a ze kterého by snadno zjistila, že většina výdajů žalovaného tvoří výdaje na gamling, ve prospěch sázkových kanceláří, a to prakticky permanentně, aniž by tomu odpovídala příjmová stránka. Tedy jde o natolik vysoce rizikové chování, které je třeba zohlednit i v případě poskytování úvěrů a půjček relativně nízkých. Dalším varovným ukazatelem pro žalobkyni při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného mělo být to, že jí nejsou známy standardní výdaje žalovaného na základní životní potřeby jako bydlení, a to, že účet nevykazuje kladné zůstatky, ze kterých by bylo možno další závazek hradit.
5. Gamblerství neboli chorobná závislost na hraní hazardních her je považováno za patologickou psychickou závislost na představě rychlého zisku peněz nebo jiné hmotné výhry. Je všeobecně známo, že pravidla her jsou v zásadě dlouhodobě nastavena pro hráče nevýhodně a nelze je považovat za zdroj pravidelného příjmu, neboť platí, že výsledek této činnosti více či méně závisí na štěstí či náhodě. Dopady chorobného hraní mohou být jak ve sféře sociální, finanční i trestně-právní, proto se stát snaží právními předpisy reagovat na velký rozmach hazardních her a hazardní hry výrazně regulovat. Soud zde vůbec nehodnotí, zda jednání žalovaného je ve formě chorobné závislosti či se jedná pouze o zálibu. Z pohledu úvěruschopnosti se však jedná o významnou rizikovou činnost žalovaného, která může bez dalšího žalovanému přivodit neschopnost splácet, což se v posuzovaném případě nakonec i stalo.
6. Dále soud konstatuje, že skutečnost, že vůči žalovanému není doposud vedeno insolvenční řízení či exekuční řízení, neznamená, že je schopen splácet úvěr. Bez bližšího zkoumání příjmů i výdajů za relevantně delší časové období tak nelze vzít jakýkoli údaj za zcela relevantní. V provedeném vyhodnocení se žalobkyně vůbec nezajímala o výdaje žalovaného, resp. skutečné náklady na domácnost, energie, dopravu, osobní potřeby včetně stravy apod. Přezkum úvěruschopnosti má být založen na individuálním posuzování, nestačí jen zjištění příjmu. Pokud žalobkyně operovala výpisem z účtu, ten měl být naopak pro žalobkyni zásadním výstražným signálem, který jako profesionál v poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže přejít bez povšimnutí a pominout i to nejzákladnější, že nevytváří žádné rezervy, a to ani takové, které by u umožnily splatit úvěr v řádu tisíců či nízkých desetitisíců. Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele.
7. Současně podle ustálené soudní praxe platí, se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Telefonním hovorem s žadatelem k verifikaci údajů jím uvedených nedojde.
8. V řízení bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o obsahu výše uvedeném, jakož i poskytnutí úvěru žalobkyní na účet žalovaného i skutečnost, že žalovaný neplnil ani částečně.
9. Soud má za to, že i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. 12. 2016, a kterému je třeba vztah účastníků podřídit (smlouva byla uzavřena 13. 4. 2018), se má soud z úřední povinnosti zabývat, aniž by bylo třeba námitky dlužníka, obdobně jako za účinnosti předchozí úpravy zákonem č. 145/2010 Sb. tím, zda věřitel před poskytnutím úvěru řádně (s odbornou péčí) splnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr – přes gramatický výklad obsahu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který je třeba odmítnout jako rozporný s evropskou úpravou ochrany spotřebitele (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru), která má aplikační přednost. Tento závěr potvrdilo i stanovisko generální advokátky k předběžné otázce položené českým okresním soudem, následně (ač v tomto případě po vyhlášení rozsudku ve věci) i rozsudek SDEU ze dne 5. března 2020 v této věci pod zn. C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
15. Za shora uvedeného tak soud uzavírá, že důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žadatele o úvěr jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Vzhledem k tomu, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení v podobě plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný jen co do části představující jistinu poskytnutého úvěru ve výši 9 400 Kč. Žalovaný na dluh neuhradil nic. Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobkyně má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Ohledně zbytku nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení. Spor o lhůtu ve smyslu ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, nevyvstal. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě od okamžiku, kdy se ocitl v prodlení, od zesplatnění úvěru, od výzvy k plnění před podání žaloby, kde mu byla stanovena další lhůta, uběhla doba více než dostatečná, aby byl žalovaný schopen svému závazku, kterého si je vědom, dostát.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení, a proto poměrnou část nákladů přiznal převážně úspěšné žalobkyni. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 9 400 Kč, neúspěch ohledně částky 4 700 Kč, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 33,4%. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů za právní zastoupení. Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu), výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ ; vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu). Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu). Náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. činí 252 Kč. Z celkových nákladů ve výši 2 252 Kč přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů ve výši 33,4%, tj. 752,20 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí/exekuce u soudu.