Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 193/2023-42

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

; sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

; bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 130 195,57 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši:

- 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 30. 1. 2023 do zaplacení

- 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 30. 1. 2023 do zaplacení,

a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 476,49 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 943,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 854,25 Kč, úrokem 23,43 % ročně z částky 35 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále zaplacení částky ve výši 29 719,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 245,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 366,92 Kč, úrokem 22,62 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši:</b> <b>- 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 30. 1. 2023 do zaplacení</b> <b>- 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 30. 1. 2023 do zaplacení,</b> <b>a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 476,49 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 943,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 854,25 Kč, úrokem 23,43 % ročně z částky 35 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále zaplacení částky ve výši 29 719,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 245,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 366,92 Kč, úrokem 22,62 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, žaloba se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 po žalovaném domáhala zaplacení částky 130 195,57 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným dne 1. 7. 2020 pod číslo dne 11. 6. 2020 pod číslo.

2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.

3 Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili ( ).

4 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 33 518 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 58 518 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 2 787 Kč. Byla sjednána úroková sazba 86 % a RPSN ve výši 139,47 %.

5 Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 11. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 8 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy činí 2 500 Kč měsíčně, další čisté příjmy činí 20 000 Kč měsíčně, celkem 30 500 Kč, odhadované výdaje 3 000 Kč měsíčně, kdy ověřené měly být výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, aniž by bylo specifikováno, která byla konkrétně předložena, a u jiných je uvedeno„ rozsudek“, aniž by bylo specifikováno, jakou konkrétní skutečnost má ověřovat. Jako pracovní zařazení uvedl rodičovskou dovolenou, zaměstnavatel Úřad práce ČR. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu.

6 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 1. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 45 241 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 80 241 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 3 821 Kč. Byla sjednána úroková sazba 86 % a RPSN ve výši 136,56 %.

7 Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 1. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 8 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy činí 2 500 Kč měsíčně, další čisté příjmy činí 18 000 Kč měsíčně, celkem 28 500 Kč, interní splátky 2 700 Kč měsíčně a odhadované výdaje 4 000 Kč měsíčně, kdy ověřené měly být výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, aniž by bylo specifikována, která byla konkrétně předložena, a u jiných je uvedeno„ rozsudek“, aniž by bylo specifikováno, jakou konkrétní skutečnost má ověřovat. Jako pracovní zařazení uvedl mateřskou dovolenou, zaměstnavatel Úřad práce ČR. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu.

8 Dle tvrzení žalobkyně žalovaný dluží ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 6. 2020 na jistině 25 000 Kč a dlužném poplatku 33 518 Kč a ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 7. 2020 žalovaný dluží na jistině částku 35 000 Kč a dlužném poplatku částku 45 241 Kč.

9 Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobkyni a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve stanovené lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána dne 13. 1. 2023.

10 Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu do 16. 6. 2023.

11 O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba - uzavřel dne 11. 6. 2020 pod číslo dne 1. 7. 2020 pod číslo se žalovaným jako spotřebitelem smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých poskytla žalovanému v rozmezí několika dnů finanční prostředky v celkové výši 60 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně totiž se žalovaným uzavřel smlouvy o spotřebitelském úvěru i přesto, že žalovaný uvedl, že je na rodičovské dovolené s příjmem od úřadu práce ve výši 8 000 Kč, který nedosahuje ani minimální mzdy, neověřil výši ostatních příjmů žalovaného, kdy v případě uzavření smlouvy dne 11. 6. 2020 uvedl žalovaný ostatní příjmy ve výši 20 000 Kč a ve výši 2 500 Kč a v případě uzavření smlouvy již dne 1. 7. 2020 uvedl žalovaný ostatní příjmy ve výši 18 000 Kč a ve výši 2 500 Kč, právní předchůdce žalobkyně se tedy podrobně nezabýval tvrzenými výdaji žalovaného, jejichž výše se lišila v průběhu několika dnů, a ani je nijak neověřoval, neověřil si ani náklady na bydlení, kdy žalovaný v obou případech uvedl, že bydlí v nájmu, kdy tyto náklady na bydlení rovněž žalovaný nedoložil, žalovaným uvedené běžné měsíční náklady rovněž nijak neověřil. K žádosti o úvěr měly být předloženy nějaké dokumenty, které jsou pouze zaškrtnuty, a nelze ověřit, které konkrétní dokumenty byly předloženy a jaké skutečnosti z nich byly pro ověření úvěruschopnosti žalovaného zjištěny. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobkyně otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval, a to i přesto, že obě spotřebitelské smlouvy byly uzavřeny v rozmezí několika dnů. Pokud právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z tvrzení žalovaného a pravděpodobně rozhodnutí o přiznání dávky z nějakého rozsudku, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit. Právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí nepostupoval.

12 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným žalobkyni a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně vyzval dne 1. 6. 2023 žalovaného k zaplacení dluhu ve stanovené lhůtě. Dne 16. 6. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.

13 Žaloba je částečně důvodná.

14 Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16 Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

17 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18 Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.

19 Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v  a by (zejména vzhledem k druhé větě ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.

20 Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

21 Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=224110&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid 403894).

22 V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný výplatní páskou doložil pouze příjmy nedosahující ani minimální mzdy. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k pravidelným výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

23 V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla u obou uzavřených smluv, neboť tato posouzení proběhla víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o spotřebitelském úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

24 V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně převzal na základě obou smluv celkem částku 60 000 Kč a žalobkyni dosud nic vrátil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o. z. žalobkyni. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu v celkové výši 60 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, žalovanému tak v souladu s  o. z. zásilka došla dne 19. 1. 2023, dne 29. 1. 2023 měl žalovaný dluh zaplatit, od 30. 1. 2023 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s  o. z. v návaznosti na uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 30. 1. 2023. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.

25 Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže jsou totiž smlouvy o úvěru uzavřené dne 11. 6. 2020 a 1. 7. 2020 neplatné, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků a smluvní pokuty, žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 30. 1. 2023, kdy žalovaný nebyl v prodlení.

26 Soud proto v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 626,30 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 364,31 Kč za období od 7. 6. 2022 do 4. 7. 2022 a ve výši 8,25 % ročně z částky 2 626,30 Kč za období od 5. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 961,37 Kč, úroku ve výši 12 009,64 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 253,32 Kč, žalobu zamítl.

27 O nákladech řízení soud rozhodnul výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s  Žalovaný měl v řízení větší úspěch, měl by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.