Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 193/2023-42
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Annou Tichou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
; sídlem adresa žalobkyně
; zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
; bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 130 195,57 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši:
- 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 30. 1. 2023 do zaplacení
- 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 30. 1. 2023 do zaplacení,
a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 476,49 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 943,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 854,25 Kč, úrokem 23,43 % ročně z částky 35 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále zaplacení částky ve výši 29 719,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 245,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 366,92 Kč, úrokem 22,62 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, žaloba se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši:</b> <b>- 35 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 30. 1. 2023 do zaplacení</b> <b>- 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 30. 1. 2023 do zaplacení,</b> <b>a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 476,49 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 943,44 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 854,25 Kč, úrokem 23,43 % ročně z částky 35 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, a dále zaplacení částky ve výši 29 719,08 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 245,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 366,92 Kč, úrokem 22,62 % ročně z částky 25 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 000 Kč za období od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, žaloba se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 po žalovaném domáhala zaplacení částky 130 195,57 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným dne 1. 7. 2020 pod číslo dne 11. 6. 2020 pod číslo.
2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě.
3 Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 33 518 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 58 518 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 2 787 Kč. Byla sjednána úroková sazba 86 % a RPSN ve výši 139,47 %.
5 Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 11. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 8 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy činí 2 500 Kč měsíčně, další čisté příjmy činí 20 000 Kč měsíčně, celkem 30 500 Kč, odhadované výdaje 3 000 Kč měsíčně, kdy ověřené měly být výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, aniž by bylo specifikováno, která listin listina byla konkrétně předložena, a u jiných je uvedeno„ rozsudek“, aniž by bylo specifikováno, jakou konkrétní skutečnost má ověřovat. Jako pracovní zařazení uvedl rodičovskou dovolenou, zaměstnavatel Úřad práce ČR. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu.
6 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 1. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 45 241 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 80 241 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 3 821 Kč. Byla sjednána úroková sazba 86 % a RPSN ve výši 136,56 %.
7 Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 1. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 8 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy činí 2 500 Kč měsíčně, další čisté příjmy činí 18 000 Kč měsíčně, celkem 28 500 Kč, interní splátky 2 700 Kč měsíčně a odhadované výdaje 4 000 Kč měsíčně, kdy ověřené měly být výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, aniž by bylo specifikována, která listin listina byla konkrétně předložena, a u jiných je uvedeno„ rozsudek“, aniž by bylo specifikováno, jakou konkrétní skutečnost má ověřovat. Jako pracovní zařazení uvedl mateřskou dovolenou, zaměstnavatel Úřad práce ČR. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu.
8 Dle tvrzení žalobkyně žalovaný dluží ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 6. 2020 na jistině 25 000 Kč a dlužném poplatku 33 518 Kč a ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 7. 2020 žalovaný dluží na jistině částku 35 000 Kč a dlužném poplatku částku 45 241 Kč.
9 Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobkyni a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve stanovené lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána dne 13. 1. 2023.
10 Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu do 16. 6. 2023.
11 O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba - uzavřel dne 11. 6. 2020 pod číslo dne 1. 7. 2020 pod číslo se žalovaným jako spotřebitelem smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých poskytla žalovanému v rozmezí několika dnů finanční prostředky v celkové výši 60 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně totiž se žalovaným uzavřel smlouvy o spotřebitelském úvěru i přesto, že žalovaný uvedl, že je na rodičovské dovolené s příjmem od úřadu práce ve výši 8 000 Kč, který nedosahuje ani minimální mzdy, neověřil výši ostatních příjmů žalovaného, kdy v případě uzavření smlouvy dne 11. 6. 2020 uvedl žalovaný ostatní příjmy ve výši 20 000 Kč a ve výši 2 500 Kč a v případě uzavření smlouvy již dne 1. 7. 2020 uvedl žalovaný ostatní příjmy ve výši 18 000 Kč a ve výši 2 500 Kč, právní předchůdce žalobkyně se tedy podrobně nezabýval tvrzenými výdaji žalovaného, jejichž výše se lišila v průběhu několika dnů, a ani je nijak neověřoval, neověřil si ani náklady na bydlení, kdy žalovaný v obou případech uvedl, že bydlí v nájmu, kdy tyto náklady na bydlení rovněž žalovaný nedoložil, žalovaným uvedené běžné měsíční náklady rovněž nijak neověřil. K žádosti o úvěr měly být předloženy nějaké dokumenty, které jsou pouze zaškrtnuty, a nelze ověřit, které konkrétní dokumenty byly předloženy a jaké skutečnosti z nich byly pro ověření úvěruschopnosti žalovaného zjištěny. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobkyně otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval, a to i přesto, že obě spotřebitelské smlouvy byly uzavřeny v rozmezí několika dnů. Pokud právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z tvrzení žalovaného a pravděpodobně rozhodnutí o přiznání dávky z nějakého rozsudku, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit. Právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí nepostupoval.
12 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným žalobkyni a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně vyzval dne 1. 6. 2023 žalovaného k zaplacení dluhu ve stanovené lhůtě. Dne 16. 6. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou.
13 Žaloba je částečně důvodná.
14 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
16 Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
17 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18 Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaný dluh nezaplatil.
19 Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
20 Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
21 Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=224110&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid 403894).
22 V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné výdaje žalovaného, a to zejména za situace, kdy žalovaný výplatní páskou doložil pouze příjmy nedosahující ani minimální mzdy. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů k pravidelným výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
23 V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla u obou uzavřených smluv, neboť tato posouzení proběhla víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o spotřebitelském úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen v rozsahu bezdůvodného obohacení plnění žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
24 V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně převzal na základě obou smluv celkem částku 60 000 Kč a žalobkyni dosud nic vrátil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným v souladu s § 1879 o. z. žalobkyni. Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu v celkové výši 60 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval ke splnění dluhu ve lhůtě 10 dnů v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, žalovanému tak v souladu s § 573 o. z. zásilka došla dne 19. 1. 2023, dne 29. 1. 2023 měl žalovaný dluh zaplatit, od 30. 1. 2023 je žalovaný v prodlení. Soud proto v souladu s § 1970 o. z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uložil žalovanému též povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od 30. 1. 2023. Při určení lhůty k plnění soud vyšel z § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a zákonné lhůty 3 dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalovaného nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení či plnění ve splátkách.
25 Výrokem II. pak soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku zamítl. Jestliže jsou totiž smlouvy o úvěru uzavřené dne 11. 6. 2020 a 1. 7. 2020 neplatné, nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána ani platba úroku a poplatků a smluvní pokuty, žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich zaplacení, ani nárok na úrok z prodlení za období předcházející dni 30. 1. 2023, kdy žalovaný nebyl v prodlení.
26 Soud proto v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 626,30 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 364,31 Kč za období od 7. 6. 2022 do 4. 7. 2022 a ve výši 8,25 % ročně z částky 2 626,30 Kč za období od 5. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 961,37 Kč, úroku ve výši 12 009,64 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 253,32 Kč, žalobu zamítl.
27 O nákladech řízení soud rozhodnul výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný měl v řízení větší úspěch, měl by proto právo na náhradu části nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.