Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 186/2023-62
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky částka
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky částka.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka]. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum, doplněnou dne datum,
se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále též jen„ smlouva“),
na základě níž žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši částka tak, že částku
ve výši částka převedl dne datum na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy, čímž došlo k čerpání peněžních prostředků, a zbytek peněžních prostředků
ve výši částka převedl žalobce na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Žalovaný
se zavázal tento úvěr žalobci splatit celkovou částkou částka v pravidelných anonymizováno měsíčních splátkách po částka splatných vždy 20. dne každého kalendářního měsíce
a první splátka byla dohodnuta se splatností na den datum. Žalovaný nehradil v dohodnutých splátkách úvěr řádně a včas, proto byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Z důvodu neplnění smlouvy podal žalobce žalobu, na jejímž základě byl dne datum zdejším soudem vydán rozsudek č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne
datum, kdy pohledávka z tohoto exekučního titulu tedy částka částka byla uhrazena ke dni datum. Žalobci rovněž vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy. Žalovaný neuhradil žalobci smluvní pokutu ve výši částka, kdy se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka za období od datum do datum. Uvedené období nebylo součástí výše zmíněného rozsudku. Dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. Soud proto pokračoval v řízení v souladu s ustanoveními § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř. “), a nařídil
ve věci jednání na den datum, k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom
z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy postupoval v souladu s citovaným ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. , ve věci jednal a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.
3. Žalobce je právnická osoba existující od datum a do předmětu jeho podnikání
od datum patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Dne datum uzavřel žalobce prostřednictvím zprostředkovatele s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ve které
se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku částka, přičemž bylo zároveň sjednáno, že částka částka (90 % úvěru) bude poskytnuta na účet zákazníka a částka částka (10 % z úvěru) na účet zprostředkovatele, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit i s úrokem ve výši 46,8 % ročně v anonymizováno měsíčních splátkách po částka
se splatností první splátky datum. Podle čl. IV odst. 2 písm. a), písm. b) smlouvy,
se žalovaný zavázal za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. (zjištěno z uvedené smlouvy) V listin ě označené„ Výdaje spotřebitele/Příjmy spotřebitele/Závazky spotřebitele“ bylo uvedeno, že výdaje žalovaného na bydlení činí částka měsíčně,
u kolonky jiné výdaje u původní částky částka je ručně dopsána částka částka, že čistý měsíční příjem žalovaného činí částka a že žalovaný nemá žádné závazky, k jejichž úhradě se zavázal. Žalobce soudu předložil dokumenty označené jako Výše normativních nákladů na bydlení rok, Životní minimum rok, Existenční minimum rok, dále výpis exekucí, informace katastru nemovitostí o stavbě, historie transakcí z osobního účtu žalovaného u obec spořitelny za anonymizováno den, a to datum, oznámení obec správy sociálního zabezpečení ze dne datum o přiznání starobního důchodu žalovanému ve výši
částka měsíčně a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru
ze dne datum, ale žádné dokumenty prokazující skutečné výdaje žalovaného. Z upomínky pro smlouvu číslo hotovost ze dne datum a datum soud zjistil, že žalobce oznámil žalovanému, že je v prodlení s placením dle smlouvy dohodnutých splátek a upozornil žalovaného, že pokud ve stanovené 30denní lhůtě nebude dlužná částka uhrazena, může dojít k zesplatnění úvěru a současně bude žalovanému účtována smluvní pokuta ve výši částka za každou opožděnou splátku. Úvěr byl k datu
datum zesplatněn, přičemž k datu zesplatnění činila dlužná jistina úvěru částku
částka, jak soud zjisti z dopisu ze dne datum. Z rozsudku č. j. číslo jednací
a z žaloby v uvedené věci soud zjistil, že rozsudek byl vydán zdejším soudem dne
datum a žalovanému jím byla uložena povinnost zaplatit žalobci neuhrazenou jistinu ve výši částka s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum
do zaplacení, smluvní pokutu z titulu neuhrazených měsíčních splátek úvěru ve výši
částka, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka za období
od datum do datum ve výši částka, upomínací náklady ve výši částka,
to vše na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi žalobcem
a žalovaným dne datum. V uvedeném rozsudku se soud vůbec nezabýval tím,
zda poskytovatel úvěru řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne datum, což soud zjistil ze svého rejstříku. Předžalobní výzvou
ze dne datum ve spojení s poštovním podacím lístkem z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení tvrzený nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení smluvní pokuty, který měl být sjednán smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle ustanovení § 2395
a následujících zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen„ OZ“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).
5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud
je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel
při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor
o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu
na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
6. Byť v citovaných ustanoveních je až do datum neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16 , IV. ÚS 702/20 ) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo
je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce,
že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.
7. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů
a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se poskytovatel úvěru při uzavírání úvěrové smlouvy řádně zabýval úvěruschopností žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by výdaje žalovaného zjišťoval jinak, než pouze na základě jeho sdělení a statistických údajů, což nelze považovat
za spolehlivé a dostatečné prověření úvěruschopnosti úvěrovaného spotřebitele. Soud tudíž nemá za prokázané, že předmětná úvěrová smlouva byla sjednána platně. Skutečnost,
že ohledně dalších nároků vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy již bylo soudem v jiné věci pravomocně rozhodnuto shora citovaným rozsudkem, přičemž se soud vůbec nezabýval tím, zda poskytovatel úvěru řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného,
tak nemá na uvedené závěry soudu vliv. Soud totiž každou věc posuzuje individuálně v souladu se zákony a závaznou judikaturou Ústavního soudu.
8. S ohledem na výše uvedené závěry soudu o neprokázání platnosti předmětné úvěrové smlouvy, má soud za to, že předmětná úvěrová smlouva byla sjednána neplatně, tudíž žalovanému z takové neplatné smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti, tedy
ani povinnost platit smluvní pokutu. Soud proto považuje žalovaný nárok za neoprávněný a žalobu z toho důvodu v celém rozsahu zamítl.
9. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci plně úspěšný, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byl plně úspěšný žalovaný, proto by měl podle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.