Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 344/2023-50
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 74 104,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 770,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 770,63 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13 210,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 980,94 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 210,31 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 167,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 578,02 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 63 980,94 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částky ve v výši 10 123,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 123,68 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 50 770,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 770,63 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13 210,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 980,94 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 210,31 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 167,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 578,02 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 63 980,94 Kč od [datum] do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, částky ve v výši 10 123,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 123,68 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 74 104,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 980,94 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 167,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 578,02 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 63 980,94 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 123,68 Kč od datum do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný a právnická osoba anonymizována dvě slova, sídlem bd příjmení 1, Paříž, Francie (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Takto poskytnuté prostředky měl žalovaný vrátit ve splátkách ve výši nejméně 5 % z čerpané výše úvěru, nejméně ve výši 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně. Žalovanému bylo takto poskytnuto celkem 198 280,63 Kč, celkem uhradil částku 145 600 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil poskytnutou částku řádně a včas, byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalovaný byl povinen uhradit zbylou částku do posledního dne následujícího kalendářního měsíce. Ode dne následujícího byl žalovaný povinen dále hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 63 980,94 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 22,68 % ročně z částky 63 980,94 Kč od datum do datum v celkové výši 7 128,84 Kč, z nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 438 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 63 980,94 Kč za období od datum do datum ve výši 10 123,68 Kč, nákladů za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (jedna osobní návštěva u žalovaného) ve výši 217 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť k jednání byli řádně předvolání způsobem souladný s § 49 o. s. ř. o. s. ř. při zachování lhůt uvedených v § 115 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se nedostavil bez řádné a včasné omluvy.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně (jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, zapsaného v obchodním rejstříku pod IČO, sídlem adresa) a žalovaný podepsali dne datum smlouvu, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytovat později blíže určené bankovní služby s tím, že veškerá jednání probíhají v rámci platných právních předpisů České republiky (zjištěno z rámcové smlouvy z datum, č. l. 15-16, výpisu z obchodního rejstříku č. l. 9, číslo). Dne datum žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně požádal o poskytování peněžních prostředků vždy až do výše 20 000 Kč s tím, že žalovaný bude poskytnutou částku vracet v měsíčních splátkách ve výši nejméně 5 % poskytnuté částky, nejméně ve výši 500 Kč. Dále žalovaný požádal o poskytnutí částky 6 008 Kč na koupi elektra, přičemž částku by splácel po 600 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti uvedl, že pracuje jako dělník ve právnická osoba, a.s., od října 2018 s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč. Celkový příjem domácnosti činil 35 000 Kč, celkové náklady domácnosti činily 4 000 Kč. Dále uvedl, že je ženatý, bydlí u rodičů a má dvě děti (zjištěno ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru a revolvingovém úvěru ze datum, č. l. 17-19, dopisu č. l. 20, standardních informací o spotřebitelském úvěru č. l. 22-23, informacích o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru č. l. 24). Žádost žalovaného byla schválena dne datum (zjištěno z dopisu č. l. 21). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky, jak bylo sjednáno, právní předchůdkyně žalobkyně požádala žalovaného dopisem z datum o úhradu celé dlužné částky (zjištěno z odstoupení od úvěrové smlouvy č. l. 25). Žalovanému bylo poskytnuto celkem 196 370,63 Kč, žalovaný vrátil celkem 145 600 Kč (zjištěno z transakční historie č. l. 31-34). Předmětná Pohledávka je mj. předmětem smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum sjednané mezi žalobkyní v postavení postupníka a právní předchůdkyni žalobkyně v postavení postupitele. Smlouva se řídí právními předpisy České republiky (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, uloženo v systému CEPR, včetně seznamu postoupených pohledávek č. l. 36, z potvrzení o provedení transakce č. l. 26), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky č. l. 27). Dne datum zástupce žalobkyně navštívil žalovaného v jeho bydlišti (zjištěno z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání č. l. 30). Žalobkyně požadovala úhradu celé částky dopisem ze dne datum s tím, že dluh má být uhrazen do datum (zjištěno z dopisu č. l. 28). Dopis byl zaslán dne datum (zjištěno z podacího archu č. l. 35), doručován žalovanému byl dne datum (zjištěno ze sledování zásilky, dostupné na https://www.postaonline.cz/trackandtrace/-/zasilka/cislo?parcelNumbers). Naposledy byl žalovaný upomenut dopisem ze dne datum (zjištěno z předžalobní upomínky č. l. 29) odeslaným dne datum (zjištěno z podacího archu č. l. 37).
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne datum žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně požádal o poskytování peněžních prostředků vždy až do výše 20 000 Kč s tím, že žalovaný bude poskytnutou částku vracet v měsíčních splátkách ve výši nejméně 5 % poskytnuté částky, nejméně ve výši 500 Kč. Dále žalovaný požádal o poskytnutí částky 6 008 Kč na koupi elektra, přičemž částku by splácel po 600 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti uvedl, že pracuje jako dělník ve právnická osoba, a.s., od října 2018 s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč. Celkový příjem domácnosti činil 35 000 Kč, celkové náklady domácnosti činily 4 000 Kč. Žádosti žalovaného bylo vyhověno. Žalovanému bylo poskytnuto celkem 196 370,63 Kč, žalovaný vrátil celkem 145 600 Kč. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne datum. Žalobkyně požadovala úhradu celé částky dopisem ze dne datum s tím, že dluh má být uhrazen do datum. Dopis byl zaslán dne datum, doručován žalovanému byl dne datum.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), dále dle nařízení Evropského parlamentu a Rady, (ES) č. 593/2008, ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dále jen„ nařízení Řím I“, a dle nařízení Evropského parlamentu a Rady, (ES) č. 864/2007, ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dále jen„ nařízení Řím II“.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle článku 6 odst. 1 nařízení Řím I aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud: a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.
19. Dle článku 14 odst. 1 nařízení Řím I se vztah mezi postupitelem a postupníkem při postoupení pohledávky vůči jiné osobě, řídí podle práva, které se na základě tohoto nařízení použije na smlouvu mezi postupitelem a postupníkem. Dle odst. 2 téhož článku právo, jímž se řídí postoupená pohledávka, určuje převoditelnost pohledávky, vztah mezi postupníkem a dlužníkem, podmínky, za kterých může být postoupení uplatněno vůči dlužníkovi, a zprošťující účinek dlužníkova plnění. Dle článku číslo odst. 1 nařízení Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.
20. Dle článku 1 odst. 1 věta prvá nařízení Řím II se vztahuje toto nařízení na mimosmluvní závazkové vztahy občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů. Dle článku 2 odst. 1 nařízení Řím II zahrnuje pro účely tohoto nařízení škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Dle článku 10 odst. 3 nařízení Řím II nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo.
21. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytovala žalovanému průběžně peněžní prostředky, celkem bylo žalovanému poskytnuto 196 370,63 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. ve spojení s čl. 14 nařízení Řím I byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně je tak v řízení aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s čl. 6 odst. 1 nařízení Řím I poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud obecně uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného z údajů uvedených přímo žalovaným. Příjmy žalovaného právní předchůdkyně žalovaného nijak neověřovala. V řízení dále nebylo prokázáno, zda a jakých způsobem právní předchůdkyně žalobkyně u zaměstnavatele žalovaného ověřila, zda není s žalovaným jednáno o skončení pracovního poměru, zda není ve výpovědní době apod. Dále nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli ověřovala další tvrzené příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč, které zřejmě při posuzování žádosti o úvěr brala v potaz. Nezkoumala ani jejich původ, druh a stabilitu do budoucna. Rovněž právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, nebylo zjišťováno, jaké jsou jeho skutečné výdaje na bydlení, na rodinu apod. Údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr. Výdaje žalovaného jsou však uvedeny pouze částkou 4 000 Kč, která nebyla nijak ověřována (např. nájemní smlouvou, výpisem z účtu apod.). Jde navíc o částku velmi nízkou, poměrně nižší, než jsou obvyklé náklady spojené s bydlením a zajištěním živobytí; o to více měla právní předchůdkyně žalobkyně tyto náklady ověřovat. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, tak byl přinejmenším předčasný.
22. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.
23. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. ve spojení s čl. 1 a 2 nařízení Řím II vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 145 600 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (196 370,63 Kč – 145 600 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co jej věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno dojití výzvy žalovanému dne datum (zásilka byla doručována žalovanému, čímž se dostala do dispozice žalovaného, který se mohl s jejím obsahem seznámit) k úhradě dluhu. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do datum. Od následujícího dne, tj. od datum, je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 15 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch každé ze stran byl v zásadě shodný (úspěch žalobkyně činil 55 % a úspěch žalovaného 45 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.