Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 261/2023-106
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 50 522,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 772,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 463 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do 17. 5. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 463 Kč za dobu od 18. 5. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 66,78 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do 15. 2. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 750 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 772,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 463 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do 17. 5. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 463 Kč za dobu od 18. 5. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 66,78 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do 15. 2. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 39 463 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 37 234,74 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 463 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do 17. 5. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 463 Kč za dobu od 18. 5. 2023 do zaplacení, dále částky ve výši 11 059,62 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění, úroku ve výši 66,78 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 24. 1. 2023 do 15. 2. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok za dobu od 24. 1. 2023 dosáhne částky 114 278 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 33 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 66,78 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 261 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2022. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 250 Kč, proto došlo ke dni 22. 1. 2023 k zesplatnění úvěru. Po zesplatnění žalovaná uhradila částku ve výši 1 000 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 12. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalované, potvrzení o odeslání částky 1 Kč ze dne datum s variabilní symbol a poznámkou„ Pojistena pujcka číslo. Podpisovy kod a identifikace klienta pro poskytnuti spotřebitelského uveru. právnická osoba IC: číslo“ na bankovní účet žalované. Dne datum byla žalované na telefonní číslo zaslána SMS„ PojistenaPujcka: Vazeny kliente, na příjmení příjmení jsme odeslali platbu ve vysi 1 Kc. VS této platby použijte jako podpisovy kod pro odpovedni SMS na tuto zpravu ve tvaru: Souhlasim Jmeno Prijmeni PodpisovyKod“. Dne datum byla doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru ve tvaru:„ příjmení jméno příjmení číslo“ z telefonního čísla číslo. Jedinečným kódem číslo byla poté smlouva o úvěru dne datum ve 12:27 hod. podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovanou písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Žalovaná prokázala svou totožnost občanským průkazem, předložila částečný výpis ze svého účtu a zasláním SMS kódu projevila svou vůli být vázána úvěrovou smlouvou (smlouva o úvěru, vybrané pohyby na účtu, potvrzení právnická osoba, kopie občanského průkazu, potvrzení o odeslání 1 Kč, potvrzení o zaslané SMS a potvrzení o přijaté SMS).
4. Na účet žalované byla dne datum připsána částka 33 000 Kč (sdělení právnická osoba včetně výpisu z účtu žalované), na kterou žalovaná uhradila částku 1 250 Kč (karta klienta).
5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalované v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalované 250 bodů odpovídající kategorii I. (166 - 315), znamenající nízké body do interní Score Card a„ vyšší riziko“, kdy úvěr bývá výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaná nebyla v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy podepsala žalobkyní předpřipravené formulářové prohlášení klienta, v němž mimo jiné uvedla, že si je vědoma sjednaných úroků a považuje je za přiměřené, že nemá žádné dluhy, že není v úpadku apod., a že veškeré poskytnuté údaje jsou„ pravdivé a úplné.“ Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání činil 22 889 Kč, přičemž z vybraných pohybů na účtu žalované předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaná obdržela dne datum mzdu ve výši 11 880 Kč, dne datum mzdu ve výši 13 797 Kč, dne datum mzdu ve výši 12 334 Kč a dne datum obdržela mzdu ve výši 11 167 Kč. Dále z vybraných pohybů na účtu žalované předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaná obdržela dne datum invalidní důchod 1. stupně ve výši 8 802 Kč, dne datum invalidní důchod 1. stupně ve výši 8 802 Kč, dne datum invalidní důchod 1. stupně ve výši 9 057 Kč a dne datum obdržela invalidní důchod 1. stupně ve výši 9 057 Kč. Dále z vybraných pohybů na účtu žalované předložených žalobkyní vyplývá, že žalovaná obdržela dne datum částku ve výši 2 000 Kč s poznámkou "vyzivne jméno anonymizováno, dne datum částku ve výši 2 000 Kč s poznámkou "vyzivne jméno anonymizováno a dne datum částku ve výši 2 000 Kč s poznámkou "vyzivne jméno anonymizováno. V kolonce výdaje žalované je v hodnotícím formuláři uvedena částka 4 620 Kč s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti je uvedena nula, u počtu a výdaji na děti v domácnosti je uvedeno 1 a částka 3 320 Kč. U spoření a splátek a konsolidovaných splátek 3. stran je uvedena nula. U splátek právnická osoba je uvedena částka 5 471 Kč. U ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby, apod.) je uvedena rovněž nula. Žalovaná mezi svými výdaji uvedla náklady na bydlení ve výši 5 529 Kč, což obvyklým výdajům samostatně žijící osoby za bydlení neodpovídá, proto měly být tyto výdaje zdůvodněny a doloženy. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalobkyně blíže zabývala výdaji žalované však ani na výzvu soudu předloženy nebyly.
6. Z výpisu z účtu žalované za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaná v období od 1. 7. 2022 do 12. 10. 2022 (uzavření úvěrové smlouvy číslo) čerpala a splácela několik dalších úvěrů a ke dni uzavření úvěrové smlouvy číslo vykazoval její účet částku 3 210,32 Kč jen díky několika poskytnutým úvěrům (výpis z účtu žalované za období od datum do datum).
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. S ohledem na uvedené, soud považuje v daném případě za neopodstatněnou argumentaci žalobkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, týkající se otázky přiměřenosti a obezřetnosti při posuzování schopnosti dlužníka úvěr splácet ve vztahu k výši poskytnutého úvěru, neboť poskytovatel úvěru by měl přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
14. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně prohlásila, že jsou„ pravdivé a úplné.“ U nákladů na stravu lze obecně vycházet z částky životního minima, nicméně tvrzený výdaj na bydlení ve výši 5 529 Kč neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), lze doložit poměrně snadno. Při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč na volnočasové aktivity, ošacení, komunikační prostředky, dopravu atd. Na základě neúplných a neověřených zjištění ohledně výdajů žalované dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná má disponibilní prostředky na splácení úvěru, což však vyvrací výpis z jejího účtu za období 2. pololetí 2022, z něhož vyplývá, že žalovaná se zadlužovala a jen díky několika úvěrům vykazoval její účet kladný zůstatek. Žalovaná, která si půjčovala a splácela, fakticky neměla disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by zkoumala její skutečné výdaje a míru jejího zadlužení a nezaložila své rozhodnutí úvěr žalované poskytnout jen na skutečnosti, že má příjmy ve výši 23 000 Kč čistého měsíčně. Podle registru NRKI navíc vykazovala žalovaná vyšší riziko. Tuto skutečnost však žalobkyně ignorovala a poskytla žalované úvěr, přestože její výdaje převyšovaly její příjmy, což zakládá pochybnost o její schopnosti úvěr splácet, a úvěrová smlouva je neplatná.
15. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
16. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 33 000 Kč poníženou o provedenou úhradu ve výši 1 250 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení částky 31 750 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 31 750 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
19. Předmětem sporu byla částka 62 128,32 Kč (50 522,62 + 5 755,40 (15% p.a. úrok z prodlení z 40 463 Kč od 24. 1. 2023 do 17. 5. 2023 + 15% p.a. úrok z prodlení z 39 463 Kč od 18. 5. 2023 do 10. 1. 2024 (vyhlášení rozhodnutí) + 5 850,30 Kč (66,78% p.a. úrok z 33 000 Kč od 24. 1. 2023 do 15. 2. 2023 + 15% p.a. úrok z 33 000 Kč od 16. 2. 2023 do 10. 1. 2024 (vyhlášení rozhodnutí)), přičemž úspěšná byla ohledně částky 31 750 Kč, tedy ze 51 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak byl v zásadě stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.