Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 112/2023-51
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Vítoslavským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 45 819,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 27 819,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 030,16 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 707,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23 301,65 Kč od datum do zaplacení a co do smluvního úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 23 301,65 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 27 819,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 030,16 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 707,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 23 301,65 Kč od [datum] do zaplacení a co do smluvního úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 23 301,65 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 45 819,80 Kč s příslušenstvím. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva
o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za spotřebitelský úvěr ve výši 28 552 Kč. Žalovaná se zavázala splatit jistinu a poplatek
v 78 týdenních splátkách po 687 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na datum Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Ke dni datum činila dlužná jistina 23 301,65 Kč a dlužný poplatek 22 518,15 Kč. Po tomto datu žalovaná již ničeho neuhradila. Jelikož nebyla dlužná částka řádně hrazena, úročí se jistina ve výši 23 301,65 Kč úrokem ve výši 23,19 % ročně, a to od datum. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 7 000 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum byla pohledávka
za žalovanou postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum, což bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství celkem 67 184,29 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 45 819,80 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 23 301,65 Kč a z dlužné částky poplatku ve výši 22 518,15 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 707,51 Kč (23,19 % ročně z jistiny 23 301,65 Kč od datum do datum), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 030,16 Kč (8,50 % ročně z jistiny 23 301,65 Kč od datum do datum), smluvní úrok 23,19 % ročně z dlužné částky 23 301,65 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné částky 23 301,65 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.
2. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost, kdy posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne datum. Právní předchůdkyně uzavřela, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná, a to s ohledem na tvrzení žalované a kontrolu insolvenčního rejstříku. Z informací, které žalovaná poskytla, bylo zjištěno, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr, její měsíční příjem činí 43 360 Kč a žije v nájmu. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě, když v opačném případě by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. o. s. ř.
5. Na základě předložených listin soud ve věci zjistil tento skutkový stav:
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum (včetně smluvních podmínek smlouvy) bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, IČO poskytla žalované v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za spotřebitelský úvěr ve výši 28 552 Kč, přičemž tento sestával z úroku ve výši 20 147 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 905 Kč. Žalovaná měla celkově zaplatit 53 552 Kč. Dlužná částka měla být hrazena v 78 týdenních splátkách ve výši 687 Kč, poslední splátka činila 653 Kč, úroková sazba činila 88 %.
7. Ze zákaznické karty (žalované) k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná úvěr zamýšlí vzít na neočekávané výdaje, její nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské, je svobodná, žije v nájmu, pracuje na plný úvazek jako barmanka s čistým příjmem 20 360 Kč, což mělo být dle karty ověřeno pracovní smlouvou a 2 výplatními páskami. Další čisté příjmy domácnosti uvedla ve výši 20 000 Kč, tedy celkové příjmy ve výši 40 360 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatelky byly vyčísleny na 6 000 Kč, externí splátky 1 000 Kč, přičemž bylo zaškrtnuté, že má žalovaná zápůjčku u jiné společnosti.
8. Ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že je spotřebitelský úvěr poskytnut dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Z tabulky umoření ze dne datum ve spojení s tvrzením žalobkyně v žalobě bylo zjištěno,
že žalovaná žalobkyni uhradila v rámci splácení úvěru celkem částku 7 000 Kč, kdy poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne datum.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy číslo ke smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo byla postoupena na žalobkyni.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky dopisem.
12. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.
13. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva
o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč Částku ve výši 53 552 Kč měla žalovaná splatit v 78 týdenních splátkách ve výši 687 Kč s tím,
že poslední splátka činí 653 Kč. Žalovaná se s úhradou úvěru dostala do prodlení. Žalovaná celkem uhradila 7 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem právního zástupce žalobkyně.
14. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.
15. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném
do datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném
do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.
23. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl
k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo,
že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně,
resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR
ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR
tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat
i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
24. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně
a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,
na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.
Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout
i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
25. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že žalobkyně v řízení soudu neprokázala,
že její právní předchůdkyně řádným (výše uvedeným) způsobem prověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala informace, které získala
o majetkové situaci žalované do zákaznické karty, přičemž z uvedeného je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela především z jí poskytnutých údajů. K prokázání těchto údajů (příjmů či výdajů žalované) však nebyly doloženy žádné důkazy (listiny), ač k jejich předložení byla žalobkyně soudem vyzvána.
26. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V takovém případě bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá
ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
27. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 7 000 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 18 000 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o zbytek jistiny, o různé poplatky, smluvní úrok či zákonný úrok z prodlení ze zamítnuté jistiny, soud žalobu zamítl (výrok II.).
28. Žalobkyni nevzniklo právo na zákonný úrok z prodlení, když žalovaná se do prodlení doposud nedostala a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že převážně procesně úspěšným účastníkem byla žalovaná, té však žádné náklady v průběhu řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.