Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 211/2023-37
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 46 824,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 568,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1568,06 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 45 256,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 863,88 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 431,94 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 677,71 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 568,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1568,06 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 45 256,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 863,88 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 431,94 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 677,71 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši ve výši 46 824,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 431,94 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 431,94 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 677,71 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dne datum.
2. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy měl ověřit úvěruschopnost žalovaného, k posouzení úvěruschopnosti přitom doložil zákaznickou kartu, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č.j. 33 ICdo 27/2021 -82, rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 2. 11. 2020, č.j. 104 VSPH 506/2020 -63, výstup z centrální evidence exekucí a výpis z živnostenského rejstříku obchodního zprostředkovatele. Žalobce k tomuto uvedl, že si je vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňuje, vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou dostupné z jeho účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. Právního předchůdce žalobce v postavení předního nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů s licencí od České národní banky nelze srovnávat s běžným nebankovním poskytovatelem úvěrů, který nepodléhá tak razantní kontrole jako právní předchůdce žalobce, je nutné se ptát po důvodu vzniku této ochranářské legislativy a je na místě odpovědět, že byla primárně do zákona zakotvena z důvodu neobezřetného úvěrování nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů bez licence České národní banky. Věřitele v postavení předního nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů s licencí České národní banky nelze s těmito nebankovními subjekty ztotožňovat. V intencích shora uvedeného právní předchůdce žalobce také před uzavřením smlouvy s žalovaným a poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalovaného, kontrolou výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalovaného na splátky úvěru. Právní předchůdce žalobce prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném. V dané věci právní předchůdce žalobce zjistil, že žalovaný nemá žádný negativní záznam, právní předchůdce žalobce nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. V insolvenčním rejstříku zjistil, že proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku, nebyla proti žalovanému vedena žádná exekuce, dlužníkem předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů, trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Právní předchůdce žalobce ověřoval příjem žalovaného, ten předložil před podpisem smlouvy pracovní smlouvu, z níž je patrné, že žalovaný byl v dané době zaměstnán u zaměstnavatele jméno příjmení, se sídlem adresa, IČO, na pozici zedník, žalovaný byl v uvedené společnosti zaměstnán od října roku 2019 na dobu neurčitou, žalovaný uvedl jako pravidelný čistý měsíční příjem částku 12.481 Kč, přičemž deklarovaný příjem byl ověřen pověřeným vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce z doložených výplatních pásek za měsíce únor a březen roku 2020. Zástupce právního předchůdce žalobce vyplnil na základě dokumentů předložených dlužníkem před uzavřením smlouvy zákaznickou kartu ke smlouvě. Právní předchůdce žalobce po posouzení příjmu žalovaného provedl také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného, posuzoval nejen výdaje sdělené a doložené žalovaným, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje přitom posuzoval i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru, přičemž podrobné ověření veškerých výdajů spotřebitele je však obecně mnohem složitější než ověření příjmů. Právní předchůdce žalobce neměl ani objektivní možnost zjistit, jaká byla hotovostní rezerva žalovaného, ze které mohl žalovaný také hradit některé mandatorní výdaje, o kterých se právní předchůdce žalobce nemohl dozvědět, řadu výdajů lze individuálně zjistit právě jen od spotřebitele a je v podstatě nemožné jejich výši jakkoli dokumentárně ověřit – výdaje na potraviny, nápoje, volný čas a podobně (snaha o dokumentární ověření těchto výdajů by paradoxně nevyhnutelně vedla k jejich podcenění, protože i pečlivý spotřebitel, který od obchodníků vyžaduje a ukládá si i účtenky za drobná vydání, těžko bude mít uloženy všechny; méně pečlivý spotřebitel, u kterého bude riziko nesplácení spíše větší, nebude mít uloženy často žádné). Výdaje žalovaného byly právním předchůdcem žalobce zkoumány v souladu s vnitřními předpisy právního předchůdce žalobce, kdy byla použita schvalovací strategie pro stávající zákazníky. V rámci zkoumání výdajů byl, mimo výše uvedené, aplikován výpočet behaviorálního score, který zohledňuje platební morálku žadatele u právního předchůdce žalobce. Bylo právním předchůdcem zjištěno a ověřeno, že bonita žalovaného je dostatečná pro poskytnutí předmětného úvěru. V předmětném případě bylo žalovaným sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce věřitele ověřeno, že dlužník má odhadované měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. K této částce právní předchůdce žalobce připočetl částku životního minima a následně vzniklou částku navýšil dle svého ekonomického modelu, přičemž výsledkem těchto propočtů bylo, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel také ze skutečnosti, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti a žije s rodiči, jak je zřejmé ze zákaznické karty.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce přitom nerozporoval, ač byl řádně předvolán, k nařízenému jednání se nedostavil. Stejně tak se nedostavil řádně předvolaný žalobce ani jeho zástupce, svou nepřítomnost u jednání žalobce omluvil. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
4. Předžalobní upomínkou a podacím archem bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby dne datum vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.
5. Smlouva o postoupení s přílohou, oznámení o postoupení, výzvou k úhradě a podacím archem bylo prokázáno, že dne datum uzavřel postupitel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mimo jiné postupitel žalobci postoupil pohledávku z titulu předmětné smlouvy, ta je identifikována v příloze postupní smlouvy pod číslem smlouvy číslo, postupní smlouva nabyla účinnosti datem úplaty ke dni datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, přičemž k tomuto dni byla pohledávka postupitelem kapitalizována na částku ve výši 48 502,18 Kč, která je složena z jistiny 25431,94 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 6 492,53 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 13 000,00 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 677,71 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 900,00 Kč, společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum byla zároveň stejnou poštovní zásilkou žalovanému dne datum odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu, v této byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku ve výši 48 502,18 Kč uhradil nejpozději do datum.
6. Zákaznickou kartou k žádosti ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč, uvedl právnímu předchůdci žalobce, že je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči, pracuje na plný úvazek u zaměstnavatele jméno příjmení, se sídlem adresa, má čistý příjem 12 481 Kč, odhadované výdaje 2 000 Kč, pracovní poměr má na dobu neurčitou od října 2019, předložil zástupci dvě výplatnice za měsíce únor a březen 2020, v kartě je pak uvedeno, že byly ověřeny jen pracovní smlouva a výplatnice za dva měsíce.
7. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovanému vyplatil v hotovosti částku ve výši 26 000 Kč a že žalovaný uhradil částku ve výši 2 800 Kč, dále částku ve výši 2 231,94 Kč a částku ve výši 19 400 Kč, celkem tedy 24 431,94 Kč, tato tvrzení nebyla ze strany žalovaného nijak rozporována.
8. Smlouvou o úvěru, výpisem z živnostenského rejstříku zástupce právního předchůdce žalobce bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, písemnou smlouvu číslo s produktovým názvem anonymizováno 6 slov rok, na jejím základě byla postupitelem žalovanému poskytnuta bezhovotostní zápůjčka ve výši 26 000 Kč, za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve smlouvě postupiteli zaplatit poplatek ve výši 29 634 Kč, ten byl ve smlouvě vypočten jako součet těchto položek: úrok; zápůjční úroková sazba ve výši 88 % ročně, ve výši 20 953 Kč, částka za zpracování ve výši 1500 Kč a částka za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 7 181 Kč, pojištění pak činilo 2 340 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem částku ve výši 57 974 Kč v 78 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první do předposlední činí 744 Kč, když první týdenní splátku byl žalovaný povinen zaplatit v den, kdy uplyne týden od data uzavření smlouvy, a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období, pak poslední týdenní splátka činila částku ve výši 686 Kč.
9. Z předložených rozhodnutí shora soud neučinil žádná skutková zjištění.
10. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, podepsali dne datum písemnou smlouvu číslo na jejím základě byla postupitelem žalovanému vyplacena v hotovosti částka ve výši 26 000 Kč, žalovaný přitom žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč, za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve smlouvě postupiteli zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 31 974 Kč, ten byl ve smlouvě vypočten jako součet těchto položek: úrok; zápůjční úroková sazba ve výši 88 % ročně, ve výši 20 953 Kč, částka za zpracování ve výši 1 500 Kč a částka za administrativní činnosti a komfortní splácení ve výši 7 181 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkem částku ve výši 57 974 Kč v 78 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první do předposlední činí 744 Kč, poslední týdenní splátka činila částku ve výši 686 Kč. Žalovaný uvedl před poskytnutím úvěru právnímu předchůdci žalobce a na základě tohoto byla sepsána zákaznická karta, že je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči, pracuje na plný úvazek u zaměstnavatele jméno příjmení, se sídlem adresa, má čistý příjem 12 481 Kč, odhadované výdaje 2000 Kč, pracovní poměr má na dobu neurčitou od října 2019, předložil zástupci dvě výplatnice za měsíce únor a březen 2020, v kartě je pak uvedeno, že byly ověřeny právě jen pracovní smlouva a výplatnice za dva měsíce. Žalovaný uhradil na úvěr částku ve výši 2 800 Kč, dále částku ve výši 2 231,94 Kč a částku ve výši 19 400 Kč, celkem tedy 24 431,94 Kč. Dne datum uzavřel postupitel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mimo jiné postupitel žalobci postoupil pohledávku z titulu předmětné smlouvy, ta je identifikována v příloze postupní smlouvy pod číslem smlouvy číslo, postupní smlouva nabyla účinnosti datem úplaty ke dni datum, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, přičemž k tomuto dni byla pohledávka postupitelem kapitalizována na částku ve výši 48502,18 Kč, společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum byla zároveň stejnou poštovní zásilkou žalovanému dne datum odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu, v této byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku ve výši 48502,18 Kč uhradil nejpozději do datum.
11. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění k datum, (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen
20. Dle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
21. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
23. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Soud dospěl k následujícímu posouzení: Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru podle ustanovení § 2390 a násl. o. z. ve spojení § 2 odst. 1 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, kdežto právní předchůdce žalobce vystupoval při poskytnutí úvěru jako podnikatel, strany smlouvy ostatně na z. s. ú. výslovně odkázaly. S ohledem na doložený proces ověřování úvěruschopnosti je zjevné, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal a nevyhodnotil tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Právní předchůdce žalobce neměl k dispozici žádné listin y, které by potvrzovaly výdaje žalovaného. Tvrzená částka výdajů ve výši 2 000 Kč je naprosto nereálná, a to i za situace, kdy měl žalovaný bydlet jako svobodný u rodičů. Žalobce měl ověřit dvěma výplatnicemi příjem žalovaného ve výši 12481 Kč. Právní předchůdce žalobce podle soudu řádně neprověřil bonitu žalovaného, kromě pracovní smlouvy a dvou výplatnic neměl k dispozici žádné doklady. Soudu výplatnice ani pracovní smlouva předloženy nebyly. Navíc sám žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč, právní předchůdce žalobce mu tento poskytl ve větší výši.
25. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. Soud pak přihlédl k absolutní neplatnosti ex officio, jak je jeho povinností, což soudy konstantně činí, k tomu srov. v rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 15 Co 246/2022 (vizte zejm. body 13 až 15 odkazovaného rozsudku včetně tam bohatě citované judikatury), zákonodárce pak novelou s účinností od datum (která na tento případ sice nedopadá) promítl tuto povinnost i do znění § 87 z. s. ú.
26. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 26 000 Kč. Žalovaný na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy uhradil celkem 24 431,94 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky ve výši 1 568,06 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobce.
27. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky ve výši 1 568,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1568,06 Kč od datum do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.).
28. Žalobce prokázal, že vyzval žalovaného k zaplacení částky z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dopisem zaslaným žalované prostřednictvím České pošty s. p. dne datum, v němž stanovil lhůtu k zaplacení do datum. Tuto lhůtu lze pokládat za přiměřenou, tedy vyhovující právnímu pojmu„ lhůta bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, je tak žalobce oprávněn požadovat až od datum.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Úspěch žalobce byl toliko nepatrný, a to do částky ve výši 1568,06 Kč s příslušenstvím, úspěch žalovaného je co do částky ve výši 45 256,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 863,88 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 431,94 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 677,71 Kč. Podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto bylo soudem rozhodnuto, jak uvedeno v odst. III. výroku tohoto rozsudku.
30. Lhůtu k plnění soud určil v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když neshledal důvody k uložení lhůty delší ani k přivolení k plnění ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.