Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 376/2023-62
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 46 697,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 331,12 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 20. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 366,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 325,88 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 40 299,80 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení z částky 40 299,80 Kč od 1. 6. 2023 do 19. 12. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 15 968,68 Kč od 20. 12. 2023 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 397,37 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 331,12 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 20. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 366,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 325,88 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 40 299,80 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení z částky 40 299,80 Kč od 1. 6. 2023 do 19. 12. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 15 968,68 Kč od 20. 12. 2023 do zaplacení, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 397,37 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 46 697,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO (dále jen“ předchůdkyně žalobkyně”), s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 7. 2019 číslo. Na základě žádosti o spotřebitelský úvěr byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, když mohl čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaný mohl sjednat i pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně sjednaného pojištění bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu číslo, se splatností první splátky ke dni 17. 5. 2021. Doporučená měsíční splátka byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 2 500 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková vyčerpaná částka finančních prostředků činila 58 832 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 % ročně a sazba RPSN ve výši 28,51 % ročně. Předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný porušil svoji povinnost pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky úvěru včetně poplatku za sjednané pojištění. Předchůdkyni žalobkyně žalovaný uhradil částku 34 500,88 Kč. Na základě odstoupení od smlouvy prohlásila předchůdkyně žalobkyně ke dni 31. 5. 2023 úvěr za splatný. Dopisem ze dne 24. 4. 2023 předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn přípisem. Dlužná částka sestává ke dni postoupení z dlužné jistiny ve výši 40 299,80 Kč, dlužných smluvních úroků ve výši 5 313,63 Kč, poplatků za sjednané pojištěné schopnosti splácet úvěr ve výši 1 158,55 Kč, smluvní pokuty ve výši 634,50 Kč a poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 40 299,80 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období 16. 5. 2023 do 22. 10. 2023, v celkové výši 6 397,37 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 23. 6. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo dále z žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 26. 7. 2019 vyplynulo, že v uvedené žádosti/smlouvě jsou uvedeny údaje o poskytovateli úvěru (předchůdkyni žalobkyně) a klientovi (žalovaném), kdy je uvedeno, že příjem žalovaného činí 27 000 Kč, dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako technický a odborný pracovník u právnická osoba anonymizována dvě slova) s.r.o., dále je zaznamenáno, že žalovaný je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě, přičemž celkové náklady domácnosti činí 15 000 Kč a celkový příjme domácnosti činí 45 000 Kč, jiné finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) žalovaný nemá. Z přehledu podmínek klasického úvěru vyplývá, že prodejní cena zboží činila 4 788 Kč (předmět financování – výpočetní technika), počet měsíčních splátek byl stanoven na 11, výše měsíční látky činila 478 Kč, roční úroková sazba činila 19,13 % a RPSN 22,19 %, celková částka k zaplacení činila 5 258 Kč, výše měsíční úhrady za pojištění činila 4,99 % z měsíční splátky úvěru, celková výše měsíční splátky úvěru činila 501 Kč. Z přehledu podmínek revolvingového úvěru vyplývá, že aktuální úvěrový rámec činí 40 000 Kč. Dále je v tabulce uvedena výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč, splatnost do 17. dne v měsíci, RPSN 29,64 %, základní úroková sazba 22,68 %, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 50 Kč, pojištění Soubor anonymizováno, kdy nedílnou součástí žádosti/smlouvy je přihláška k pojištění, výše měsíční úhrady za pojištění 5,99 % z měsíční splátky úvěru, doba trvání úvěru byla dohodnuta na neurčito. V rámci formuláře žalovaný prohlásil, že jím uvedené informace ve smlouvě jsou úplné, přesné a pravdivé a že nezamlčel podstatné informace k posouzení jeho úvěruschopnosti. V rámci formuláře jsou obsažena též sankční ustanovení, a to smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky – 0,1 % denně z částky splatné v prodlení, dále náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru - revolvingový úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru - klasický úvěr podepsané žalovaným, a dále informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru (anonymizováno právnická osoba), které tvořily nedílnou součást smlouvy.
4. Z výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu ze dne 5. 10. 2023 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému s tím, že dlužná částka činí 48 006,48 Kč. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému doručována dne 9. 10. 2023.
5. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 24. 4. 2023 vyplynulo, že žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným.
6. Z výpisu historie transakcí čísla úvěru číslo vyplynulo, že žalovaný za období od 23. 4. 2021 do 14. 4. 2023 čerpal úvěr ve výši 58 832 Kč. Uhradil celkem 34 50,88 Kč. Dlužná částka k datu 18. 4. 2023 činila 48 006,48 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a právnická osoba anonymizována tři slova jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023, z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno dne 27. 6. 2023.
8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně 58 832 Kč. Žalovaný uhradil 34 500,88 Kč . Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalovaného. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému 58 832 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil 34 500,88 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
17. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
18. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 58 832 Kč a žalovaný vrátil pouze 34 500,88 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách, tedy 24 331,12 Kč (58 832 – 34 500,88) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 18. 12. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (20. 12. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky II. a III. tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 24 331,12 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
20. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.