Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 391/2023-60
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 810 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení 15 810 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 645,86 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 8 236,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 296,81 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, dále úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 2 263,33 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a dále úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 10 033,48 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení 15 810 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 645,86 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 8 236,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 296,81 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, dále úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 2 263,33 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a dále úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 10 033,48 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 17. 11. 2019, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 6 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 1 200 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 1 200 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 2 400 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, s poslední splátkou dne 10. 1. 2021. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 7 890 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále se žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27. 8. 2019, kterou žalovaný uzavřel rovněž s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 25 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 5 000 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 5 000 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 10 000 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 750 Kč, s poslední splátkou dne 20. 10. 2020. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 32 100 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.
2. Dne 9. 1. 2024 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka ze dne 17. 11. 2019 a 27. 8. 2019 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného, kdy z karty zákazníka ze dne datum se podává, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako stavební dělník u společnosti právnická osoba, jeho čistý příjem činí 16 218 Kč, z karty zákazníka ze dne 27. 8. 2019 se podává, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako stavební dělník u společnosti právnická osoba, jeho čistý příjem činí 19 993 Kč, žalovaný předchůdkyni žalobkyně doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, a dále faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Měsíční výdaje žalovaného činily výdaje na bydlení ve výši 6 500 Kč, osobní výdaje ve výši 9 000 Kč a dále splátky úvěrů ve výši 500 Kč – zákaznická karta ze dne 27. 8. 2019. Měsíční výdaje žalovaného činily výdaje na bydlení ve výši 3 250 Kč, osobní výdaje ve výši 7 500 Kč a dále splátky úvěrů ve výši 3 000 Kč – zákaznická karta ze dne 17. 11. 2019. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu. Dále žalobkyně uvedla, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.
3. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, žalovaný při jednání soudu konaném dne 24. 1. 2024 uvedl, že finanční prostředky v celkové výši 31 000 Kč si skutečně od předchůdkyně žalobkyně vzal, kdy tuto částku potřeboval na vybavení domácnosti. V předmětné době byl zaměstnán jako stavební dělník u společnosti právnická osoba, výši příjmu doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále předchůdkyni žalobkyně předložil nájemní smlouvu, další listin y však již nedokládal. Energie byly hrazeny majitelem bytu.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27. 8. 2019 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 45 000 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 750 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 25 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.
5. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, je nájemníkem, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba od března 2019 s čistým příjmem 19 993 Kč měsíčně, má další úvěr, zápůjčku ve výši 6 000 Kč (splátka ve výši 500 Kč), měsíční výdaje na bydlení činí 6 500 Kč, osobní výdaje činí 9 000 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky, nájemní smlouvu a pracovní smlouvu. Žalovaný tuto listin u podepsal.
6. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, je nájemníkem, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba od března 2019 s čistým příjmem 16 218 Kč měsíčně, má další úvěr, zápůjčku ve výši 25 000 Kč (splátka ve výši 3 000 Kč), měsíční výdaje na bydlení činí 3 250 Kč, osobní výdaje činí 7 500 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky, nájemní smlouvu, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO a pracovní smlouvu. Žalovaný tuto listin u podepsal.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi žalobkyní a společností právnická osoba bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 23. 6. 2023.
9. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 29. 9. 2023 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 2. 10. 2023.
10. Z listin y označené jako uznání dluhu ze dne 14. 4. 2021 vyplývá, že žalovaný uznal svůj dluh vůči obchodní společnosti právnická osoba ve výši 5 160 Kč ke dni 2. 3. 2021, který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky podle smlouvy o půjčce číslo. Žalovaný k této listin ě uvedl, že si není vědom, že by tuto listin u podepsal.
11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 27. 8. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 25 000 Kč, které se zavázal vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 750 Kč. Dále žalovaný uzavřel dne 17. 11. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 6 000 Kč, které se zavázal vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 180 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v kartě zákazníka, dále žalovaný doložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výplatní pásky, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.
12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěrech, na jejichž základě byla poskytnuta celkem částka 31 000 Kč (25 000 Kč + 6 000 Kč), přičemž na shora uvedený úvěr bylo uhrazeno celkem 39 990 Kč (7 890 Kč + 32 100 Kč). Jelikož soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
20. Na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a opomenula prověřit výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně sice v zákaznických kartách uvedla, příjmy a výdaje žalovaného s tím, že výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně doložit, žalovaný však při jednání soudu uvedl, že faktury za energie poskytovateli úvěru nedokládal, neboť tyto položky hradil přímo pronajímatel bytu. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem nezabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
21. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
22. Jelikož předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému celkem 31 000 Kč (25 000 Kč + 6 000 Kč), je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě však plyne, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 39 990 Kč (7 890 Kč + 32 100 Kč). Je tak zřejmé, že žalovaný bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení.
23. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.