Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 391/2023-60

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15 810 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení 15 810 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 645,86 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 8 236,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 296,81 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, dále úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 2 263,33 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a dále úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 10 033,48 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení 15 810 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 645,86 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 8 236,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 296,81 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, dále úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 2 263,33 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a dále úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 10 033,48 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 17. 11. 2019, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 6 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 1 200 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 1 200 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 2 400 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, s poslední splátkou dne 10. 1. 2021. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 7 890 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále se žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27. 8. 2019, kterou žalovaný uzavřel rovněž s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 25 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 5 000 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 5 000 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 10 000 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 750 Kč, s poslední splátkou dne 20. 10. 2020. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 32 100 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Dne 9. 1. 2024 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka ze dne 17. 11. 2019 a 27. 8. 2019 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného, kdy z karty zákazníka ze dne datum se podává, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako stavební dělník u společnosti právnická osoba, jeho čistý příjem činí 16 218 Kč, z karty zákazníka ze dne 27. 8. 2019 se podává, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako stavební dělník u společnosti právnická osoba, jeho čistý příjem činí 19 993 Kč, žalovaný předchůdkyni žalobkyně doložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, a dále faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Měsíční výdaje žalovaného činily výdaje na bydlení ve výši 6 500 Kč, osobní výdaje ve výši 9 000 Kč a dále splátky úvěrů ve výši 500 Kč – zákaznická karta ze dne 27. 8. 2019. Měsíční výdaje žalovaného činily výdaje na bydlení ve výši 3 250 Kč, osobní výdaje ve výši 7 500 Kč a dále splátky úvěrů ve výši 3 000 Kč – zákaznická karta ze dne 17. 11. 2019. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu. Dále žalobkyně uvedla, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.

3. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, žalovaný při jednání soudu konaném dne 24. 1. 2024 uvedl, že finanční prostředky v celkové výši 31 000 Kč si skutečně od předchůdkyně žalobkyně vzal, kdy tuto částku potřeboval na vybavení domácnosti. V předmětné době byl zaměstnán jako stavební dělník u společnosti právnická osoba, výši příjmu doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále předchůdkyni žalobkyně předložil nájemní smlouvu, další y však již nedokládal. Energie byly hrazeny majitelem bytu.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27. 8. 2019 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 45 000 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 750 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 25 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

5. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, je nájemníkem, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba od března 2019 s čistým příjmem 19 993 Kč měsíčně, má další úvěr, zápůjčku ve výši 6 000 Kč (splátka ve výši 500 Kč), měsíční výdaje na bydlení činí 6 500 Kč, osobní výdaje činí 9 000 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky, nájemní smlouvu a pracovní smlouvu. Žalovaný tuto u podepsal.

6. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je ženatý, je nájemníkem, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba od března 2019 s čistým příjmem 16 218 Kč měsíčně, má další úvěr, zápůjčku ve výši 25 000 Kč (splátka ve výši 3 000 Kč), měsíční výdaje na bydlení činí 3 250 Kč, osobní výdaje činí 7 500 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky, nájemní smlouvu, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO a pracovní smlouvu. Žalovaný tuto u podepsal.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi žalobkyní a společností právnická osoba bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 23. 6. 2023.

9. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 29. 9. 2023 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 2. 10. 2023.

10. Z y označené jako uznání dluhu ze dne 14. 4. 2021 vyplývá, že žalovaný uznal svůj dluh vůči obchodní společnosti právnická osoba ve výši 5 160 Kč ke dni 2. 3. 2021, který vznikl z důvodu nesplacení celkové dlužné částky podle smlouvy o půjčce číslo. Žalovaný k této ě uvedl, že si není vědom, že by tuto u podepsal.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 27. 8. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 25 000 Kč, které se zavázal vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 750 Kč. Dále žalovaný uzavřel dne 17. 11. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 6 000 Kč, které se zavázal vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 180 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v kartě zákazníka, dále žalovaný doložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výplatní pásky, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.

12. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěrech, na jejichž základě byla poskytnuta celkem částka 31 000 Kč (25 000 Kč + 6 000 Kč), přičemž na shora uvedený úvěr bylo uhrazeno celkem 39 990 Kč (7 890 Kč + 32 100 Kč). Jelikož soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

20. Na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, je nutné aplikovat ( tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala ( zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a opomenula prověřit výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně sice v zákaznických kartách uvedla, příjmy a výdaje žalovaného s tím, že výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO měl žalovaný předchůdkyni žalobkyně doložit, žalovaný však při jednání soudu uvedl, že faktury za energie poskytovateli úvěru nedokládal, neboť tyto položky hradil přímo pronajímatel bytu. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem nezabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119).

21. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru č. ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

22. Jelikož předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému celkem 31 000 Kč (25 000 Kč + 6 000 Kč), je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě však plyne, že žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 39 990 Kč (7 890 Kč + 32 100 Kč). Je tak zřejmé, že žalovaný bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátil ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení.

23. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.