Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 208/2023-26

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 23 913,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 922,78 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,98 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 922,78 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 991 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 65,26 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 991 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 602 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 922,78 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 91,98 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 922,78 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 991 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 65,26 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 991 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 602 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 913,78 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o úvěru, na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, řádně a včas splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách, přičemž ve smlouvě byly dále ujednány volitelné poplatky, a to 199 Kč za expres výplatu, 99 Kč za bezpečnou splátku, 49 Kč za SMS servis a dále byl v rámci druhé až osmé splátky sjednán úrok ve výši 735 Kč, žalovaný však své povinnosti nedostál a za trvání smlouvy uhradil 77,22, navíc si dvakrát prodloužil splatnost splátky, a to za poplatek 1 485 Kč. Z tohoto důvodu byl žalovaný prostřednictvím e-mailu a SMS vyzván, aby dluh uhradil a byly mu v souladu se smlouvou vyúčtovány smluvní pokuty, a to ve výši 3x 500 Kč. V následujících dnech byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s vymáháním dlužné částky. Dne datum byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním, ve které byl upozorněn na možnost zesplatnění, ale žádnou částku neuhradil a proto byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalobkyně, proto požaduje zaplacení částky 23 913,78 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 14 933,89 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 2 958,89 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z 23 913,78 Kč od datum do zaplacení.

2. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, tento proces posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává klientské informace, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zjišťuje žalobkyně bonitu klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (MLS), v rámci kontroly je ověřována schopnost klienta splácet další závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Vystává-li navzdory tomuto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu apod. Pochybnosti ohledně bonity žalobkyně minimalizuje kontrolou v externích registrech, žalovaný byl lustrován v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, ze kterých nebyly zjištěny negativní poznatky. Na základě těchto zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobkyně shledala žalovaného schopným úvěr splácet. Žalobkyně vyšla z příjmu klienta ze žádosti 18 000 Kč, z životního minima členů domácnosti 4 250 Kč, splátek ve výši 1 272 Kč a splátek ze sjednávané smlouvy 1 508 Kč, tudíž MLS klienta vypočetla na 10 970 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z y označené jako Úvěrová smlouva ze dne ze dne datum soud zjistil, že žalovaný tímto požádal žalobkyni o čerpání úvěru ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Jednalo se bezúčelový úvěr s tím, že výše poplatek za poskytnutí úvěru činil 495 Kč. Úvěr a poplatek měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách s tím, že celkově žalovaný zaplatí žalobkyni částku 20 640 Kč. Ve smlouvě byly sjednány další volitelné služby. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář, podle něhož byla první splátka splatná dne datum a poslední pak dne datum.

6. Z opisu výpis proplacení smlouvy vyplynulo, že částka 15 000 Kč byla na účet č. bankovní účet odeslána dne datum.

7. Z y nazvané Výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil 77,22.

8. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle připojeného podacího archu byla výzva žalovanému odeslána dne datum.

9. Z potvrzení o posouzení bonity bylo zjištěno, že žalovaný uvedl příjem 18 000 Kč a příjem partnera 18 000 Kč s tím, že neměl žádné děti. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaný nesplácí jiným společnostem.

10. Z předžalobní výzvy k plnění datované dne datum bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky, kterou žalovaný dluží z úvěrové smlouvy. Žalovaný byl ve výzvě zároveň upozorněn, že pokud pohledávku nezaplatí, bude zahájeno soudní řízení.

11. Z y nazvané„ Úvěrová zpráva“ bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavírání dohody se žalobkyní aktivní 1 splátkový kontraktů se splátkou 1 272 Kč.

12. Z dalších důkazů, které žalobkyně předložila soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr, nezjistil žádné skutečnosti, které by měly vliv na zjištění skutkového stavu a jeho právní posouzení. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

13. Písemnou dohodou označenou jako Úvěrová smlouva ze dne datum se žalobkyně a žalovaný prostřednictvím webových stránek žalobkyně dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému, který podpisem dohody o to zažádal, úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách s tím, že žalovaný žalobkyni celkem zaplatí částku 20 640 Kč. Žalobkyně následně částku 15 000 Kč zaslala na účet žalovaného dne datum. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného, které následně zadala do systému zjišťujícího kreditní skóre, resp. MLS. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre si žalobkyně ničím neověřila a vyšla z tvrzení žalovaného, zjištěného splátkového zatížení a životního minima. Žalovaného ještě lustrovala v SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný na svůj závazek uhradil 77,22. Žalobkyně před podáním vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum, ve kterém mu poskytla lhůtu k zaplacení v délce 14 dnů od sepsání tohoto dopisu. Upomínka byla k poštovní přepravě předána dne datum. I před podáním žaloby byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu, a to dopisem ze dne datum.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalovaný podpisem smlouvy požádal žalobkyni o čerpání úvěru ve výši 15 000 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty dne datum převodem na jeho bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i úvěr je tzv. spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice užila skóringového modelu, resp. vypočítala MLS žalovaného, který měl komplexně posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky, avšak do modelu zadala vstupní data, která si žádným způsobem zjevně neověřila. Takový postup nelze shledat dostačujícím. Namísto skutečných výdajů žalovaného, se žalobkyně spokojila s obecným odkazem na částky životního minima stanovené dle veřejnoprávních předpisů, a to bez toho, aniž by se zajímala o skutečné výdaje žalovaného. Pokud se jedná o příjmy z tvrzení ani z předložených důkazů nevyplývá, že by si tyto žalobkyně ověřila a nespoléhala se pouze na tvrzení žalovaného. Žalobkyně soudu předložila u nazvanou Úvěrová zpráva a Kartu klienta (Potvrzení o posouzení bonity), které se týkají žalovaného a jeho platebních závazků. Z listin je zřejmé, že žalovaný měl v době sjednávání úvěru aktivní další úvěr a měl být dle tvrzení žalobkyně splátkově zatížen částkou celkem 1 272 Kč, přesto žalobkyně vůbec nereflektovala, že žalovaný zjevně nedisponuje dostatečným i prostředky, aby pokryl své běžné výdaje, když si opakovaně sjednává kontrakty a čerpá tak finanční prostředky. O to měla být žalobkyně více obezřetnější a nespoléhat se jen na tvrzení žalovaného a částky životního minima. Z tohoto důvodu soud nemůže posoudit výsledky skoringového modelu žalobkyně jako přesvědčivé, stejně jako nelze za přesvědčivé považovat nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Soud musí dále dodat, že archivaci listin, které slouží pro zkoumání úvěruschopnosti, ukládá přímo ustanovení ZSU, konkrétně ZSU. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

21. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že j poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze 77,22, pročež jí stále dluží 14 922,78 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

22. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepisu výzvy. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu 14 dnů od sepsání dopisu, kterou soud s ohledem na znění zákona považoval za dostatečnou pro to, aby si žalovaný finanční prostředky opatřil a předal je žalobkyni, nicméně s ohledem na datum odeslání dopisu nelze tuto lhůtu počítat od sepisu (když k uplynut lhůty by došlo ještě před jeho odesláním), ale až od jeho doručení. S ohledem na uvedené měl žalovaný možnost dluh splnit do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 14 922,78 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 % ročně z této částky do zaplacení (rozděleno s ohledem na kapitalizaci úroku, kterou žalobkyně požadovala dle žaloby). Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

23. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch částečný. Soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), a zjistil, že žalobkyně měla úspěch co do částky 16 394,61Kč (62,4 % celku) a neúspěch ve výši 9 887,62 Kč (27,6 % celku). Po odečtení neúspěchu od úspěchu soud uzavřel, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24,8 %. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s  (dále jen„ AT“). Celkové náklady řízení činí 2 427 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 957 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně tvořené odměnou advokáta dle . písm. c) bodu 2. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč a částkou 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč dle AT ve, to vše včetně, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o 21 % DPH ve výši 252 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobce jako registrovaný plátce DPH. Soud na uvedený případ aplikoval ustanovení AT, když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává žaloby, které mají ustálenou formu, a navíc se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 24,8 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 602 Kč Lhůta k plnění byla rovněž stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.