Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

109 C 8/2023-43

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 101 675,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 837 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 837 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 61 838,63 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 101 675,63 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 61 838,63 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 837 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 837 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 61 838,63 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 101 675,63 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 61 838,63 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 101 675,63 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba (dále také„ ČS“) dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na podkladě které se právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných splátkách po 2 329 Kč, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni datum, přesto žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 101 675,63 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 101 675,63 Kč od datum do zaplacení. Celkem žalovaný do podání žaloby uhradil 110 163 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že banka kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, a insolvenční rejstřík. Dále pak pracovník banky zkontroloval příjem žalovaného i na základě doložených výpisů z bankovního účtu žalovaného, ze kterých jsou patrné jeho pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání v částce 19 446 Kč. Předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na 6 687 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Splátka nového úvěru činila 2 351 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 2 483 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

4. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, je zaměstnán s příjmem 20 000 Kč měsíčně a jeho výdaje činí 2 500 Kč.

5. Z y Podklady pre súdné konanie bylo zjištěno, že žalovaný načerpal částku 150 0000 Kč dne datum a na svůj dluh uhradil celkem 110 163 Kč.

6. Z y označené jako Smlouva o úvěru ze dne datum soud zjistil, že ČS se zavázala žalovanému bez zbytečného odkladu po podpisu y poskytnout částku 150 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal finanční prostředky vrátit formou měsíčních splátek ve výši 2 329 Kč, a to nejpozději do datum.

7. Z y nazvané Posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný požádal ČS o úvěr prostřednictvím telefonu a uvedl příjem 19 446 Kč, což pracovník zkontroloval na základě výpisů z účtů žalovaného. Dále banka nahlédla do insolvenčního rejstříku, ověřila informace v CBCB a nahlédla do interní historie klienta. Z CBCB zajistila, že žalovaný má kontokorentní úvěr u ČS s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 83 Kč. Banka následně stanovila výdaje žalovaného na základě jim sdělených údajů v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 867 Kč.

8. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že ČS prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že ČS oznámila žalovanému, že pohledávka byla postoupena žalobkyni.

10. Výzvou ze dne datum a kopií podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 115 633,79 Kč s příslušenstvím nejpozději do 10 dnů ode dne doručení výzvy. Zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

11. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že na něj v měsících srpen až říjen rok došly příjmy ze zaměstnání odpovídající tvrzením žalobkyně žalobě. Soud se však zaměřil rovněž na zůstatky na účtu, které vykazovaly záporný zůstatek a v měsíci srpnu rok pak 36,26 Kč. Z výpisů z účtu pak rozhodně nelze zjistit pravidelné výdaje žalovaného, s výjimkou nájemného ve výši 2 500 Kč.

12. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru ze dne datum se ČS zavázala poskytnout žalovanému částku 150 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 329 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaný finanční prostředky vyčerpal dne datum. Před sjednáním dohody ČS zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaným uvedený příjem 19 446 Kč zkontrolovala z výpisů z účtů žalovaného. Dále banka nahlédla do insolvenčního rejstříku, ověřila informace v CBCB a nahlédla do interní historie klienta. Z CBCB zajistila, že žalovaný má kontokorentní úvěr u ČS s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 83 Kč. Banka následně stanovila výdaje žalovaného na základě jim sdělených údajů v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 867 Kč. Žalovaný následně neplnil splátky řádně a včas a na svůj dluh uhradil celkem částku 110 163 Kč ČS následně dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum a v němž poskytla žalovanému lhůtu k úhradě dluhu 10 dnů od doručení dopisu.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ZSU).

18. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

19. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla jednak z tvrzení žalovaného a jednak využila různé databáze, tj. nahlédla do insolvenčního rejstříku, ověřila informace v CBCB a nahlédla do interní historie klienta a stanovila výdaje žalovaného na základě jim sdělených údajů v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Soud k tomu uvádí, že pokud se týká příjmů, má za to, že tyto si banka ověřila dostatečně prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného za tři měsíce. Ačkoliv ČS měla k dispozici výpisy z osobního účtu žalovaného, ale z těchto dle jejích tvrzení nic nezjišťovala. Z předložených důkazů dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalovaného v té době, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb, na které žalovaný měsíčně vynakládá prostředky. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Uvedené zjišťování výdajů nemůže nikdy nahradit dotaz do nejrůznějších databází, ze kterých se dá zjistit zejména splátkové zatížení klienta, nikoliv jeho pravidelné výdaje. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce v souladu s § 87 odst. 1 ZSU za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka a úvěr jsou v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

20. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 110 163 Kč, pročež jí tedy stále dluží 39 837 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným, a je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 39 837 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

21. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení upomínky. Tento dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 39 837 Kč, a to ode dne datum v zákonné výši, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ) Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 39 837 Kč, ale jen na jistině žalobkyně požadovala zaplacení částky 101 675,63 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.