Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 130/2023-36

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 57 801,73 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 672,91 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 22 265,78 Kč, zákonného úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 849,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 736,81 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 863,04 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 863,04 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 672,91 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 22 265,78 Kč, zákonného úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 849,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 736,81 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 863,04 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 863,04 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu na žalované domáhala zaplacení částky 57 801,73 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní, právnická osoba anonymizována dvě slova, sídlem anonymizováno příjmení anonymizováno, číslo anonymizováno, země, jednající v ČR prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) a žalovanou byla dne 28. 6. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 42389889521100. Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a maximálním úvěrovým rámcem 500 000 Kč, žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % čerpané výše úvěru, avšak v minimální částce 500 Kč. Úvěr byl úročen 22,68 % ročně a RPSN činilo 31,14 % ročně. Žalovaná na základě uvedené smlouvy čerpala celkem 136 486,41 Kč. Žalovaná však porušila svou povinnost hradit řádně a včas měsíční splátky vyčerpané výše úvěru, proto původní věřitelka od úvěrové smlouvy odstoupila a ke dni 28. 2. 2023 prohlásila úvěr za splatný. Splatnost pak připadla na poslední den měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo žalované odstoupení odesláno. Žalovaná z titulu této smlouvy uhradila pouze částku 109 813,50 Kč, a žalobkyně, na níž byla předmětná pohledávka postoupena, tak po žalované požaduje:

částku 48 938,69 Kč představující dlužnou jistinu

zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení

částku 5 849,43 Kč, jež je součtem částky 5 149,43 Kč představující postoupený dlužný kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 15. 8. 2022 do 1. 2. 2023 (tj. do data sepsání seznamu postupovaných pohledávek) a částky 700 Kč představující dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek

částku 2 736,81 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 2. 2. 2023 do 3. 5. 2023 (tj. za období 90 dnů ode dne následujícího po dni vypočtení postoupeného smluvního úroku)

smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 48 938,69 Kč od 4. 5. 2023 do zaplacení, a to v souladu s  , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “)

částku 699 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky

částku 8 863,04 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % ročně z částky odpovídající nesplacené jistině ve výši 48 938,69 Kč za období od 9. 2. 2023 do 10. 8. 2023

zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z kapitalizované smluvní pokuty ve výši 8 863,04 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení

2. Usnesením ze dne 16. 10. 2023 č. j. 1 -25 byla žalobkyně vyzvána k doplnění svých tvrzení a předložení souvisejících důkazních prostředků stran toho, jakým způsobem její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy nahlédla do interních i externích databázích třetích subjektů, prověřoval ji v bankovních i nebankovních registrech, konkrétně v registru SOLUS a rovněž v insolvenčním rejstříku. Další informace stran úvěruschopnosti žalované jsou pak uvedeny v žádosti o úvěru, z něhož vyplývá, že žalovaná pobírala v době uzavření smlouvy mzdu ve výši 22 000 Kč a výše jejích měsíčních výdajů činila 12 000 Kč. Při sjednané splátce 3 000 Kč tak disponibilní zůstatek žalované činil 7 000 Kč měsíčně. Jiné doklady již nebyly původní věřitelkou dohledány.

3. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Původní věřitelka a žalovaná uzavřely dne 28. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru s číslem úvěrového účtu 42389889521100, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky původní věřitelce splácet v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, vždy do 17. dne v měsíci. Úvěr byl úročen 22,68 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou splátek strany sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, dále náklady spojené s vymáháním ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč (viz Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 28. 6. 2019, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcová smlouva o poskytování bankovních služeb a produktů) Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 310849571 ze dne 6. 4. 2020). Žalovaná na základě uvedené úvěrové smlouvy čerpala celkem 136 486,41 Kč a uhradila celkem 109 813,50 Kč (viz Tabulka umoření k úvěrovému účtu číslo). Dopisem ze dne 25. 1. 2023 původní věřitelka odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek a dlužnou částku ke dni 28. 2. 2023 zesplatnila (viz Odstoupení od úvěrové smlouvy č. 42389889521100 ze dne 25. 1. 2023). Smlouvo o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 byla předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované písemně oznámeno (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 včetně přílohy, potvrzení o provedení transakce, 2x oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 3. 2023. Před uzavřením smlouvy v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka z toho, že žalovaná má bydlí v nájmu, pracuje u právnická osoba a.s., její čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč měsíčně a náklady na bydlení 12 000 Kč. Jiné informace stran majetkových poměrů žalované zjišťovány nebyly.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu věci, v souvislosti se shora citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Předmětný právní vztah soud posoudil jako úvěrovou smlouvy dle § 2395 o. z. uzavřenou v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, když původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 uvedeného zákona. Původní věřitelka tak měla povinnost před uzavřením všech úvěrových smluv řádně zkoumat úvěruschopnost žalované na základě dostatečných informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti.

13. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 č. j. -77 vyložil, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dovodil, že věřitel této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech, přičemž na tomto ničeho nezmění ani skutečnost, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že povinností věřitele je nejen aktivně zjišťovat a prověřovat majetkové poměry dlužníka, ale tyto údaje rovněž náležitě ověřit (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů, výpisy z bankovního účtu apod.).

14. V daném případě soud dospěl k přesvědčení, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka dostála své povinnosti předvídané v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo naopak prokázáno pouze to, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy vycházela z nedostatečných informací týkajících se majetkové situace žalované. Původní věřitelka si před uzavřením smlouvy vystačila toliko s tvrzením žalované, že její měsíční příjem činí 22 000 Kč a měsíční náklady na bydlení činí 12 000 Kč, přičemž ve zbytku vycházela pouze z informací vyplývajících z insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Informace poskytnuté žalovanou, které by ani samy o sobě nebyly pro posouzení její úvěruschopnosti dostatečné, pak původní věřitelka ani neověřila z příslušných dokumentů (výplatní pásky, nájemní smlouva, výpisy z bankovního účtu apod.), nevyžádala a nezjistila žádné další informace o majetkové situace žalované stran jejích nutných výdajů, i těch nepravidelných, což bylo ostatně její povinností (k tomu dále srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 5. 1. 2021 sp. zn. ). Původní věřitelka tak pro všechny shora uvedené důvody před uzavřením všech tří smluv v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované.

15. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k přesvědčení, že vzhledem k tomu, že původní věřitelka nedostála shora uvedeným požadavkům, stala se předmětná spotřebitelská smlouva podle § 580 odst. 1 o. z., neplatnou, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud podle § 588 o. z. i bez návrhu (k tomu srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. dostupný na www.nalus.usoud.cz).

16. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná částku 136 486,41 Kč prokazatelně čerpala, a je proto je povinna s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy tuto žalobkyni, na níž byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., vrátit coby bezdůvodné obohacení, avšak ve výši snížené o již uhrazenou částku. Žalovaná přitom uhradila celkem 109 813,50 Kč, a tedy po odečtení této částky od výše čerpaných prostředků (tedy od částky 136 486,41 Kč) nadále dluží žalobkyni částku 26 672,91 Kč. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. -262 pak plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, neboť se zabývá otázkou splatnosti plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně stanoví, že dlužník je povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (tj. s ohledem na neplatnost smlouvy bez veškerého sjednaného příslušenství) v době přiměřené jeho možnostem. Dlužník se tak ani nemůže dostat do prodlení s úhradou svého dluhu, proto věřiteli, který úvěr poskytl (potažmo žalobkyni, na níž byly pohledávky postoupeny), nemůže svědčit ani právo na zaplacení úroků z prodlení.

17. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak soud zavázal žalovanou k zaplacení (vrácení) čerpané jistiny úvěru ponížené o již uhrazenou částku, tedy v celkové výši 26 672,91 Kč (136 486,41 Kč – 109 813,50 Kč). Tuto povinnost pak žalované uložil zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku ( ), neboť s ohledem na pasivitu žalované v řízení nebyly soudu známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit jí lhůtu k plnění delšího trvání. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle tak, že jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal, když v řízení úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.