Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 188/2023-22

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 17 606 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 500 Kč od datum ve výši 11,75 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 242 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 742 Kč od datum do datum ve výši 11,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 3 242 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 3 864 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 500 Kč od [datum] ve výši 11,75 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 242 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 742 Kč od [datum] do [datum] ve výši 11,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 3 242 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částku 3 864 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17 606 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce, na podkladě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč převodem na účet a žalovaná se zavázala žalobkyni za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 3 242 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné dne datum, čemuž žalovaná nedostála a na svůj dluh ničeho nezaplatila. K poskytnutí zápůjčky došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby parametry (splatnost a výši zápůjčky), poté vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy vůči žalobkyni. Poté žalovaná zaškrtla řádek s textem„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a se zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním.“, čímž žalovaná odsouhlasila znění obchodních podmínek. Smlouva o zápůjčce je podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zaslala na klientem uvedené telefonní číslo. Celkem tedy žalobkyně požaduje částku 17 606 Kč, která je tvořena jistinou, poplatkem ve výši 13 742 Kč a částkou 3 864 Kč, která je smluvní pokutou a částkou 2 500 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou dne datum, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila.

2. Dále žalobkyně uvedla, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalované si od ní vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že žádná skutková tvrzení k úvěruschopnosti doplňovat nebude a pokud bude smlouva neplatná, požaduje vrátit bezdůvodné obohacení spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Na základě písemné dohody označené jako smlouva o zápůjčce ze dne datum poskytla žalobkyně bezhotovostně na účet žalované částku celkem 10 500 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem 3 242 Kč, přičemž splatnost byla sjednána do datum. K uzavření této dohody došlo tak, že žalovaná na webových stránkách žalobkyně vyplnila elektronický formulář, ve kterém si mj. zvolila výši a splatnost zápůjčky, a jenž podepsala tak, že namísto podpisu připojila PIN, který jí byl zaslán na číslo mobilního telefonu, které uvedla. Poté byl tento návrh doručen žalobkyni, která jej přijala a žalované na její účet vyplatila částku 10 500 Kč. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet dohodnutou částku tak, že se si od ní vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Tyto dokumenty však soudu nepředložila. Žalovaná na svůj závazek nic neuhradila. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum, a dala žalované možnost splnit dluh do 3 dnů.

5. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..

7. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 500 Kč bezhotovostním převodem. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

9. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

10. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, neboť žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti nepředložila žádné y, ze kterých by vyplývalo, že řádně zkoumala příjmy a výdaje, a to nad rámec žalovanou sdělených informací, případně nahlédnutím do veřejně přístupných databází. Spoléhat pouze na tvrzení klientů žádacích o spotřebitelské úvěry s odkazem na jejich závazek, že vše uvedou pravdivě, rozhodně není znakem odborné péče. Toto pochybení žalobkyně by pak nenapravily ani výstupy z veřejně dostupných databází. Nehledě na to, že ustanovení , odst. 2 písm. b) ZSU ukládá poskytovatelům spotřebitelských úvěrů povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované.

11. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

12. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit podle § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 10 500 Kč a žalovaná jí nic nevrátila, pročež jí stále dluží 10 500 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 10 500 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.

13. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Od té doby měla žalovaná 3 dny na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 10 500 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 % ročně z částky 10 500 Kč, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán ( ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , nepřistoupil ke kapitalizaci veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména z požadované jistiny a smluvní pokuty, jasně vyplývá, že úspěšnějším byla v tomto případě žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

15. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 17 606 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.