Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 277/2023-31
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 28 500,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 830 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 886 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 830 Kč od datum do zaplacení a částku ve výši 2 784,07 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 830 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 886 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 830 Kč od [datum] do zaplacení a částku ve výši 2 784,07 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 25 716 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od datum do datum ve výši 15 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 830 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % a částky ve výši 2 784,07 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě poskytla žalobkyně za podmínek uvedených ve smlouvě žalovanému dne datum spotřebitelský úvěr. Smluvní strany uzavřely smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele webová adresa. Veškerá smluvní dokumentace pak byla zaslána žalovanému na email uvedený při registraci. Uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru dochází odesláním finančních prostředků žalovanému. Na základě uzavřené smlouvy byl poskytnut žalovanému dne datum úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,90 % denně z vypůjčené částky, jak vyplývá z přiložené faktury. Poskytnutí úvěru převodem na bankovní účet žalovaného v uvedené výši vyplývá z výpisu z účtu žalobce. Termín splatnosti byl sjednán ke dni datum. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobci uhradit, tak činila 28 886 Kč. Žalovaný uhradil dne datum částku ve výši 3 170 Kč. příjmení byla umořena na půjčka ve výši 3 170 Kč. Žalobci tak vznikl nárok požadovat úhradu dlužné částky sestávající se z jistiny úvěru a úroku z úvěru v celkové výši 25 716 Kč, dále zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu. Žalobkyně a žalovaný si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z částky (jistiny), ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne datum je smluvní pokuta účtována ode dne datum z částky 15 000 Kč. Žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila a tuto vůči dlužníku řádně uplatnila, a to v předžalobní upomínce. Smluvní pokuta byla vyčíslena ke dni vydání předžalobní upomínky, tj. ke dni datum, když činí nyní částku 2 784,07 Kč. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil na smluvní pokutu ničeho. Žalovanému byla zaslána před podáním žaloby předžalobní výzva ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den datum se účastníci nedostavili, když právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu dále jen "o.s.ř. ).
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo v níž se žalobkyně (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ve celkem částku 28 886 Kč Částku 15 000 Kč poskytla žalobkyně žalovanému převodem na bankovní účet žalovaného (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, z periodického výpisu). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván předžalobní výzvou ze dne datum (z výzvy). Žalovaný v řízení ani netvrdil, jakou část pohledávky zaplatil, když podle žalobkyně zaplatil 3 170 Kč.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (úvěrujícím, poskytovatel úvěru, věřitelem) a žalovaným dne datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně na výzvu soudu ze dne datum doplnila v podání ze dne datum, že v souladu s § 86 ZSÚ posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to mj. dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný příjem (total monthly net income) a dále jeho měsíční náklady (monthly total expenses) a současně skutečnost, že žalovaný je svobodný (single). Současně žalovaný v dotazníku uvedl, že v domácnosti s ním žije jedna osoba s příjmem (households members apart from you with income - 1). Pravidelný příjem ze zaměstnání měl být ověřen žalobkyní prostřednictvím aplikace Kontomatik. K uvedenému pak doložila výpis z Kontomatik, ze kterého vyplývá, že datum byl příjem žalovaného 44 648 Kč, dne datum ve výši 43 980 Kč a dne datum ve výši 29 816 Kč. Z předloženého dotazníku mimo výše uvedeného pak vyplývá, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že žije v nájmu (rental apartment), má náklady na jiné úvěry (monthly credit expenses) ve výši 7 500 Kč a celkové náklady (monthly total expences) ve výši 12 000 Kč. Dle shora uvedených zjištění ve spojení s prohlášeními žalovaného je zřejmé, že nebyly žádným způsobem doloženy jeho skutečné výdaje (např. nájemní smlouvou, dokladem SIPO, úplným výpisem z bankovního účtu), když z prohlášení žalovaného je zřejmé, že jeho celkové výdaje nemohly být pouze ve výši 12 000 Kč, kdy jen 7 500 Kč bylo určeno na jiné úvěry žalovaného a zbývající částka ve výši 4 500 Kč v daném místě a čase stěží pokryje náklady na nájem a energie spojené s bydlením žalovaného, natož pak další běžné výdaje dospělého muže. Tedy za situace, kdy se žalobkyně spokojila pouze s doloženým tvrzením žalovaného o výši jeho příjmu a vůbec nijak se nezabývala (konkrétními) výdaji žalovaného, i když věděla, že žalovaný má i další úvěry a jím uvedené výdaje jsou s ohledem na jeho další tvrzení nereálné, nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Navíc žalobkyně nijak neprokázala, že by zkoumala poměry žalovaného z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, což se vzhledem k rozporuplným informacím získaným od žalovaného jistě jevilo jako nezbytné, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 11 830 Kč (15 000 Kč – 3 170 Kč), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni když na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.
15. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř. ) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 11 830 Kč a neúspěšná co do částky 16 670 Kč, poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí cca 42:58 ve prospěch žalovaného, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.