Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 226/2023-31
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci
žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození
bytem adresa žalobkyně
b) celé jméno žalobce, datum narození
bytem adresa žalobce
oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 102 176 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 102 176 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 102 176 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 24 125,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 102 176 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 102 176 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 24 125,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.
1. Žalobci se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jim žalovanou částku. Žalobu odůvodnili tím, že žalovaný jim dluží žalovanou částku na nájemném a dalších plněních plynoucích z nájemní smlouvy mezi účastníky sjednané. Účastníci sepsali dne 20. 2. 2023 dohodu u uznání dluhu, v níž se žalovaný zavázal uhradit jim žalovanou částku do 26. 2. 2023. To však ani přes výzvy neučinil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění (dále jen„ o. s. ř. “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže se ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil. Soud ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k návrhu soudu o rozhodnutí věci bez projednání, pouze na základě listinných důkazů, k této výzvě připojil doložku, že v případě, že se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Vzhledem k tomu, že se žalovaný v dané lhůtě nevyjádřil, nastala fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jejího projednání.
4. Na základě listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti:
5. Dne 20. 2. 2023 podepsal žalovaný dokument, v němž uznával, že dluží žalobcům částku 102 176 Kč, sestávající z částek dlužného nájemného a záloh na služby a z nezaplacené náhrady za prodlení z užívání bytu. Žalovaný se v dokumentu zavázal uhradit dlužnou částku do 26. 2. 2023 (zjištěno z Uznání dluhu z nájemného a z náhrady za prodlení z užívání bytu číslo ulice a číslo, PSČ obec a číslo – část obce). Ač byla žalovanému zaslána výzva k plnění, dosud na dluhu ničeho nezaplatil (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 10. 3. 2023a podacího archu k ní).
6. Po právní stránce soud posoudil následovně:
7. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník („o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
8. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že žalovaný dne 20. 2. 2023 vůči žalobcům uznal svůj dluh co do důvodu a výše a současně se jej zavázal v plné výši žalobcům uhradit do 26. 2. 2023. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením žalovaného byla nastolena právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Hmotněprávní ustanovení § 2053 o. z. zakotvující uznání dluhu se dále odráží rovněž v procesněprávním ustanovení § 133 o. s. ř. o. s. ř. dle kterého, skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Podle judikatury Nejvyššího soudu (např. ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010 ) pak pouhá domněnka nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Žalobci tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na žalovaného, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 341/2001 ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 1028/2004 ). Jelikož se žalovaný k žalobě nevyjádřil, má soud existenci dluhu v plné výši za prokázanou.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 125,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 088 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 102 176 Kč sestávající z částky 5 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, výzva k plnění, žaloba), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 560 Kč ve výši 3 477,60 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.