Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 242/2023-33

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Voštovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částky 190 302,77 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 190 302,77 Kč spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 190 302,77 Kč od 27.3.2023 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 190 302,27 Kč od 6.4.2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 15 995,91 Kč a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7 613 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 190 302,77 Kč spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 190 302,77 Kč od 27.3.2023 do zaplacení, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 190 302,27 Kč od 6.4.2023 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 15 995,91 Kč a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7 613 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 5. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném uplacení částky 190 302, 77 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tak, že uzavřela s žalovaným dne 24.01.2017 rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 20.08.2017 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě, kterým požádal o úvěr ve výši 350 000 Kč (úvěr č. anonymizováno). Úvěr byl žalovaném vyplacen na jeho bankovní účet dne 1. 9. 2017. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě jím poskytnutých informací a informací získaných z interních a externích databází poskytujících údaje o úvěruschopnosti klienta. Žalovaný se zavázal hradit splátky úvěru ve výši 5 666 Kč, které zahrnovaly jak splátku jistiny, tak splátky úvěru. Žalovaný splátky plnil v období od 17. 10. 2017 do 24. 10. 2022. Od uvedeného data však splátky žalovaným již nebyly hrazeny řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila ke zesplatnění úvěru, přičemž ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka nesplacenou jistinu ve výši 190 302, 77 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru částku ve výši 16 673, 43 Kč. Po zesplatnění jistiny hradil žalovaný ještě několik splátek v řádech stokorun, ty žalobkyně započetla na splátku úroku. Aktuální nesplacená výše úvěru tak činí a jistině žalovanou částku, příslušenství pak tvoří nesplacený smluvní úrok z prodlení (kapitalizovaný) ve výši 15 995,94 Kč. Zesplatnění úvěru bylo žalobkyní provedeno dopisem ze dne 27.3.2023, v němž byla vyčíslena nová výše jistiny v částce 190 302, 77 Kč, a to ke dni 26.3.2023. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil, a to ani v dostatečně dlouhé době poskytnuté žalobkyní v předžalobní výzvě, proto žalobkyně přistoupila k podání žaloby.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal bez nařízení jednání, a to vzhledem ke splnění zákonných předpokladů pro takový postup dle ust. , (dále jen

„ “) ve spojení s ust.

4. Na základě provedeného dokazování došel soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24.01.2017 rámcovou smlouvu číslo (Rámcová smlouva číslo), na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet a k ní mu byla vydána platební karta. Dne 20.08.2017 uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 1 k Rámcové smlouvě, kterým požádal o úvěr ve výši 350 000 Kč (úvěr č. anonymizováno), jež mu měl být vyplacen na bankovní účet zřízení v jeho prospěch shora uvedenou Rámcovou smlouvou. Doba trvání úvěru byla sjednána na 97 dní, výše pravidelné měsíční splátky ve výši 5 666 Kč, splatnost 17. den v měsíci a způsob splácení byl automatickým strháváním splátek ze zřízeného bankovního účtu, úroková sazba byla sjednána ve výši 11,90 % ročně (dodatek č. 1 k rámcové smlouva číslo). Celková částka k zaplacení při řádném plnění povinností byla sjednána ve výší 543 828, 40 Kč. Úvěr byl žalovaném vyplacen na uvedený bankovní účet dne 1. 9. 2017 (výpis z běžného účtu žalovaného). Přípisem ze dne 27.3.2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva, v němž žalovaného upozornila, že nezaplatil to, co dluží, a proto ho vyzývá k uhrazení všech jeho dluhů z poskytnutého úvěru, které činí částku ve výši 206 976,20 Kč, a to do 5.4.2023 (výzva k zaplacení dluhu ze dne 27.3.2023). Soud dále zjistil, že dodatek č. 1 odkazoval na Podmínky pro používání úvěru, v nichž bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit v případě, že porušil povinnost z rámcové smlouvy, těchto podmínek nebo všeobecných obchodních podmínek (podmínky pro používání úvěru). Současně má pak soud za prokázáno, že v dodatku č. 1 žalovaný prohlásil, že je schopen úvěr splácet a poskytl žalobkyní souhlasy k prověření jeho úvěruschopnosti ve příslušných registrech. Soud má současně za prokázaná tvrzení žalobkyně o tom, jak a kdy žalovaný na poskytnutý úvěr splácel, a že vyčíslení nároku včetně příslušenství těmto prokázaným tvrzením odpovídá (přehled plateb žalovaného), když žalovaný tento přehled plateb nijak v řízení nezpochybňoval, ničeho proti němu nenamítal.

5. Svá skutková zjištění soud opřel o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností, ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Soud rovněž dospěl k závěru,

že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

6. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem.

8. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 2 odst. 1 o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, anonymizováno právnická osoba, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

15. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného ze strany žalobkyně byla zkoumána dostatečné, když žalobkyně vyžádala informace od žalovaného, který prohlásil, že je schopen úvěr splácet, přičemž nelze klást žalobkyni k tíži, důvěřuje-li žalovanému coby smluvnímu partnerovi v jeho tvrzeních. Soud má tak za prokázáno, že žalobkyně dostála své povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú., a že tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout.

21. Vycházeje z právě uvedeného závěru pak soud nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako oprávněný, když v řízení bylo prokázáno, že úvěr byl žalovaným čerpán v celém sjednaném rozsahu, čímž žalovanému současně vznikla povinnost vrátit úvěr a další rámcovou smlouvou sjednané platby ve smyslu ust. § 2395 o.z., a to ve smlouvou sjednaných lhůtách. Tomu však žalovaný nedostál, proto žalobkyně v souladu s rámcovou smlouvo, resp. podmínkami pro používání úvěru přistoupila po právu ke zesplatnění úvěru ke dni 26.3.2023 a jelikož žalovaný ani zesplatněný úvěr neuhradil, dostal se od 27.3.2023 se splněním své povinnosti vyplývající z uzavřené rámcové smlouvy ve znění jejích příloh do prodlení podle ust. o.z., a vznikla mu povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle o.z., jehož výše je dána Současně pak má žalovaný dle ujednání obsaženého v rámcové smlouvě a jejích přílohách povinnost platit i nadále sjednaný smluvní úrok v sazbě 11, 9 % ze zesplatnění částky.

22. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobnímu návrhu žalobkyně zcela vyhověl, když jej shledal zcela po právu.

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , když žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů soudního řízení, jejichž výše je v daném případě tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 613 Kč, když jiné náklady řízení žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neuplatnila, ani je v průběhu řízení nepožadovala.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.