Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 323/2023-120

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,

se sídlem adresa žalobkyně,

zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizována dvě slova,

se sídlem adresa,

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,

trvale bytem adresa žalovaného,

o zaplacení částky 44 991,52 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 000 Kč v pravidelných splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 991,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 107,23 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 850,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 44 991,52 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 13,56 % jdoucím z částky 41 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 17 288 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 000 Kč v pravidelných splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 991,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 107,23 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 850,31 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 44 991,52 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 13,56 % jdoucím z částky 41 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 17 288 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 44 991,52 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku zápůjčky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba – dříve právnická osoba, IČO) a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o půjčce číslo. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat zápůjčku ve výši 41 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčku se sjednaným úrokem ve výši 13,56% se sjednaným úrokem ve výši 13,56 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 658 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaný na tuto smlouvu dosud ničeho, ani přes výzvy žalobkyně a jejího právního předchůdce neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne datum, Návrhu na uzavření Smlouvy o anonymizováno a Akceptace tohoto návrhu ve spojení se Všeobecnými obchodními podmínkami, Produktovými podmínkami a sazebníkem vzal soud za prokázáné, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne datum smlouvu o zápůjčce, a to oobsahu dle tvrzení žalobkyně shora. V průběhu trvání smluvního vztahu založeného citovanou smlouvou načerpal žalovaný částku 41 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci ničeho neuhradil. Poskytnutou částku ve výši 41 000 Kč žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně, popř. žalobkyni dosud nevrátil.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne

5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j.  – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

14. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného nahlížením do externích úvěrových rejstříků a interního příjmení listu a na základě tvrzených příjmů a výdajů. Žalobkyně však netvrdí konkrétní způsob, jakým příjmy a výdaje žalovaného posoudila, k jakým závěrům dospěla a tato tvrzení nikterak nedokládá. Předkládá pouze doložené výpisy z účtu žalovaného od roku 2017. Výpisy do roku 2022, stejně tak výpisy z doby po poskytnutí zápůjčky jsou v daném směru irelevantní. Z výpisů z účtu žalovaného z období tří měsíců před poskytnutím zápůjčky soud zjistil, že výdaje žalovaného v dané době byly prakticky stejné nebo vyšší než jeho příjmy.

15. Z těchto podkladů nemohl původní věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) zápůjčku - spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 41 000 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Žalobkyně se přes výzvu soudu udělenou jí při jednání ve věci ve smyslu ust. ,3 nevyjádřila k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného v době uzavírání předmětné smlouvy o zápůjčce plynoucím z již citovaných výpisů z účtu žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že je v možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč.

18. V částce 41 000 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci smluvní úrok, sjednané poplatky) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny, ohledně smluvního úroku, poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. , podle kterého soud převážně procesně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 800 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem dle vyhl. č. a to ve výši 2 900 Kč/úkon, za 4 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 4. účast na jednání soudu), náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč dle vyhl. č. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.

20. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za účtovaný úkon právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za vyjádření ze dne datum, když se nejedná o písemné podání ve věci samé, ani o úkon nejbližší ve smyslu ust. § 11 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a to vzhledem k rozsahu a významu takového úkonu. Soud současně žalobkyni nepřiznal náhradu hotových výdajů ve vztahu k tomuto úkonu. Soud dále nepřiznal žalobkyni náhradu za úkon (a související režijní paušál) – písemné podání ze dne datum, když tvrzení k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného již mělo být obsahem podané žaloby, jíž bylo zahájeno toto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného..

Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.