Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 119/2023-74

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 16.736,99 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na zaplacení částky 17.010,36 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 1.763 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení a 11,75 % p. a. z částky 12.016,90 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba na zaplacení částky 17.010,36 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 1.763 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení a 11,75 % p. a. z částky 12.016,90 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 14. 7. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 14.129,9 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.763 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, zákonným úrokem z prodlení z částky 12.016,9 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši celkem 273,37 Kč a dále částek 83 Kč a 2.524,09 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. anonymizováno ze dne 15. 4. 2019, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží (pračka). Žalobkyně byla v této souvislosti zastoupena prodejcem, právnická osoba anonymizováno na základě smlouvy o zastoupení uzavřené dne 20. 11. 2017. Žalobkyně se zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky (úvěr) a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit za ně úroky. Žalobkyně dostála svému závazku a dne 30. 4. 2019 poskytla žalovanému k rukám prodejce úvěr ve výši 20.369 Kč. Celková splatná částka pak činila 39.888 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v pozici spotřebitele, byly mu ze strany žalobkyně s dostatečným předstihem poskytnuty povinné informace před uzavřením smlouvy, přičemž žalovaný byl tak schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a situaci. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 831 Kč, splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka byla splatná dne 15. 5. 2019. Úrok z úvěru činil 37,92 % ročně. Žalovaný však neuhradil splátku úvěru číslo splatnou dne 15. 10. 2021, čímž porušil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. Ve smlouvě bylo přitom sjednáno, že v takovém případě je žalovaný povinen uhradit nejen dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce související podle smlouvy a sazebníku poplatků, nýbrž i nesplacenou část jistiny úvěru a sankce za porušení závazkového vztahu. Prodlení v plnění má rovněž za následek vznik práva žalobkyně na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu podle sazebníku. Vedle toho je žalobkyně oprávněna požadovat úroky z úroků. Dlužná částka závazků žalovaného podle zesplatnění ze dne 30. 6. 2022 činila 14.417,90 Kč (sestává z nezaplacených splátek před zesplatněním ve výši 6 749 Kč splatných v říjnu 2021 až květnu 2022 á 831 Kč, z jistiny zbývající po zesplatnění 7.030,90 Kč, poplatku za odeslanou upomínky 150 Kč, účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 205 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 83 Kč). Výzva k úhradě ze dne 30. 6. 2022 s uvedením zesplatněných pohledávek byla žalovanému odeslána prostřednictvím doporučené zásilky. Žalovanému byla dne 3. 1. 2023 a 7. 2. 2023 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání upomínky. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně pak po žalovaném požaduje uhrazení dlužné částky ve výši 14.129,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení, dále částky 83 Kč (smluvní pokuta v souladu s čl. 5 odst. 5.2 OP a písm. A. odst. 2.smlouvy 10 % z dlužné splátky splatné dne 15. 12. 2021 ve výši 83 Kč) a částky 2.524,09 Kč (smluvní pokuta podle sazebníku 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 7.030,90 Kč od 21. 7. 2022 do dne podání žaloby).

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Z úvěrové smlouvy č. anonymizováno ze dne 15. 4. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr na koupi zboží ve výši 20.369 Kč, a to na pořízení pračky u prodejce právnická osoba Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 831 Kč, počínaje dnem 15. 5. 2019 po dobu 48 měsíců (celkem částku 39.888 Kč, s dohodnutou roční úrokovou sazbou 37,92 % Poslední splátka měla být uhrazena dne 15. 4. 2023. Dále byly ve smlouvě dohodnuty některá další práva a povinnosti smluvních stran, tak jak bylo uvedeno v návrhu. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno výpisem z účtu žalobkyně ze dne 30. 4. 2019, z něhož se podává platba na účet právnická osoba anonymizováno (podle smlouvy o obchodním zastoupení) ve výši 20.369 Kč.

5. Z přehledu plateb pak bylo zjištěno, že žalovaný od 15. 5. 2019 dosud uhradil z titulu předmětné smlouvy částku celkem 27.202 Kč včetně předepsaných úroků z prodlení, smluvní pokuty či účelně vynaložených nákladů.

6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Již na tomto místě je pak třeba rovněž poukázat na ustanovení ve znění účinném do 27. 5. 2022 (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne datum. Prakticky jediným důkazem předloženým ve vztahu k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak byla samotná smlouva o úvěru, v níž žalovaný uvedl, že je důchodce, dosahuje čistého měsíčního příjmu 11.700 Kč, výdaje na bydlení činí 2.000 Kč, je svobodný, bydlí u známých nebo příbuzných a nemá vyživovacích povinností.

10. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v průběhu řízení prakticky nenabídla s tím, že v předmětné věci při posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovala nejen informace poskytnuté žalovaným, ale tyto následně ještě konfrontovala jak s výstupy z celé řady registrů/databází, tak s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu. Žalobkyně pak na základě popsaného procesu posouzení úvěruschopnosti došla k závěru, že žalovaný bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Nejednalo se o splátku, jež by mohla (i v budoucnu) způsobit existenční likvidaci či zadlužení žalovaného.

11. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet však soud považuje za nedostatečný a neprůkazný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně se spokojila jen s údaji od žalovaného, přičemž tyto nebyly podle obsahu spisu jakkoliv ověřeny. To se týká především žalovaným uváděných příjmů ve formě důchodu, které nebyly podloženy žádným důkazem. Stejně tak nebyly předloženy doklady o prověřování žalovaného v žalobkyní specifikovaných registrech, příp. jeho výdajů na bydlení (byť u známých či příbuzných) apod. Přitom pravidelné příjmy a výdaje žadatele o úvěr nejvýrazněji ovlivňují jeho celkovou finanční situaci a měla by jim být věnována primární pozornost. Soud potom nemohl vzít za prokázané, že žalobkyně poskytnuté údaje od žalovaného ověřovala a že osobní, finanční a majetková situace žalovaného odpovídala ve smlouvě uvedeným skutečnostem.

12. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

13. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobci (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na zajištění, vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

14. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

15. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

16. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

17. V posuzované věci soud dovodil (viz výše), že žalobkyně v postavení věřitele nedostála řádně povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), když žalovaným poskytnuté údaje nebyly podle obsahu spisu ověřovány žádnými doklady. Zejména lze v dané věci uvažovat přinejmenším o doložení údajů o příjmech žalovaného ve formě důchodu (např. formou rozhodnutí o přiznání důchodu), o jeho případném dalším zadlužení a celkové platební bilanci (výpis z účtu) či vhodným způsobem o výdajích na bydlení, což by ani pro žalovaného nemělo představovat, pokud by ovšem žalobkyně takový požadavek vznesla, nic zatěžujícího či nepřekonatelného. Žalobkyně však tímto způsobem nepostupovala a spokojila se s pouhými informacemi od žalovaného. Na tomto základě proto soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a i přesto úvěr žalovanému poskytla.

18. Lze dodat, že soud v této souvislosti nepovažuje za přiléhavou argumentaci žalobkyně v návrhu, že ze strany žalobkyně byly žalovanému poskytnuty povinné informace před uzavřením smlouvy, přičemž žalovaný tak byl schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a situaci. S ohledem na výše uvedené závěry totiž nelze poskytnutí zákonných informací považovat za dostačující a odpovědnost za posouzení úvěruschopnosti nese primárně poskytovatel úvěru, nikoliv žadatel, jehož postup může být (aniž by to soud jakkoliv aproboval) účelový.

19. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

20. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.

21. Z hlediska výpočtu dlužné částky soud vycházel ze zjištění o výši poskytnuté a žalovaným vrácené částky. Jak bylo prokázáno z provedených listinných důkazů (viz výše), žalovanému byl poskytnut úvěr v částce 20.369 Kč a žalovaný dosud uhradil z titulu úvěrové smlouvy částku celkem 27.202 Kč. Z toho lze uzavřít, že žalovaný uhradil více, než mu bylo poskytnuto a žalobkyni proto nedluží ničeho. Soud proto žalobu zamítnul včetně požadovaného příslušenství.

22. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z dalších provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za situace, kdy žalovaný byl ve věci úspěšnější, podle obsahu spisu mu však náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.