Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 354/2023-27
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 121 407,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 127 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 600 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 50 680,95 Kč, úroku kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 23 152,75 Kč, úroku 15 % ročně z částky 119 307,95 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 3 832,45 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 407,95 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 425 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 127 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 600 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 50 680,95 Kč, úroku kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 23 152,75 Kč, úroku 15 % ročně z částky 119 307,95 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 3 832,45 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 407,95 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 425 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 121 407,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše úvěrového rámce 120 000 Kč, a to opakovaně při splnění smluvních podmínek. Čerpané peněžní prostředky byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit a zaplatit úroky a poplatky, případně smluvní sankce, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,76 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Žalovaný načerpal celkovou částku 125 215 Kč a celkově uhradil částku 55 088 Kč. Jelikož žalovaný přestal úvěr včas a řádně splácet, žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil již ničeho a zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 121 407,95 Kč sestávající se z dlužné jistiny 119 307,95 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném též zaplacení sjednaného úroku kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 23 152,75 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 119 307,95 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 3 832,45 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 407,95 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky, přesto ničeho nezaplatil.
2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, zohlednila jeho věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí či způsob bydlení. Dále žalobkyně nahlédla do externích úvěrových registrů příjmení, NRKI, příjmení a ISIR. Žalobkyně porovnávala příjem žalovaného uvedený při uzavírání smlouvy 37 000 Kč s životním minimem členů domácnosti 10 810 Kč, splátkami jiným společnostem ve výši 0 Kč a s výší splátky schváleného úvěru 1 932 Kč, čímž dospěla ke zbývající částce 13 894 Kč. Závěrem žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný následně žalobkyni dle předmětné smlouvy řádně plnil, než došlo k zesplatnění úvěru, a to v období od října 2021 do března 2023, tedy po dobu více než jeden rok, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Žalobkyně proto neměla žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný spotřebitelský úvěr splácet.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, neboť účastníci řízení dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s limitem 70 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2,76 % ze sjednaného úvěrového rámce
se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 27,88 % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, má 3 děti, žije v podnájmu a má učňovské vzdělání. Dále sdělil, že je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem 37 000 Kč.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný celkem vyčerpal částku 125 215 Kč. Naposledy uhradil splátku dne datum Celkem žalovaný žalobkyni zaplatil 55 088 Kč.
8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 136 309,82 Kč.
9. Z potvrzení o ověření bonity klienta ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má 3 děti a žije v podnájmu. Dále sdělil, že je zaměstnancem s příjmem 37 000 Kč, jako měsíční výdaje domácnosti sdělil částku 20 000 Kč. Žalovaný byl lustrován mimo jiné v registrech příjmení, ISIR, NRKI, příjmení.
10. Z potvrzení o příjmu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnancem společnosti právnická osoba a jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 40 598,67 Kč.
11. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů.
12. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu z následujícího dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzýval k zaplacení žalované částky.
13. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši 125 215 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil částku 55 088 Kč.
14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle ust. § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.
22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
25. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
26. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 ZoSÚ stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
27. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne datum ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li pouze z příjmu žalovaného doloženého potvrzením zaměstnavatele, aniž by zkoumala výdaje žalovaného a jeho domácnosti, například na bydlení, jídlo, koníčky. Zda příjem žalovaného pokrývá jeho výdaje a výdaje domácnosti, žalobkyně neověřila, nevyžádala si ani výpisy z účtu žalovaného za předmětné období před uzavřením smlouvy, ze kterých by mohlo být seznatelné, jak žalovaný se svými příjmy vychází. Nemůže obstát ani tvrzení žalobkyně, že žalovaný byl po dobu déle než 1 rok schopen svůj závazek z dotčené úvěrové smlouvy splácet. Není nijak objasněno, z jakých zdrojů finance žalovaného na splácení úvěru pocházely. Mohlo docházet k tomu, že žalovaný se dále zadlužoval a splátky pokrýval navazujícími úvěry.
28. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
29. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., absolutně neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).
30. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku, která mu byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 125 215 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil celkovou částku 55 088 Kč. Stále žalovaný žalobkyni nevrátil částku 70 127 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Dále soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni i účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 600 Kč s odkazem na § 122 odst. 1 ZoSÚ (žalobkyně účtovala 300 Kč za měsíc vymáhání, tj. náklady vynaložené na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek; žalovaný byl o výši nákladů vždy informován v příslušné výzvě k zaplacení).
31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítnul co do zbývající částky žalobního návrhu, tj. co do částky 50 680,95 Kč, úroku kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 23 152,75 Kč, úroku 15 % ročně z částky 119 307,95 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od datum do datum částkou 3 832,45 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 407,95 Kč od datum do zaplacení.
32. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky z níže uvedených důvodů. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 . Soud tedy uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit zbytek obohacení do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky.
33. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 70 727 Kč, tedy z 58 %, žalovaný byl úspěšný co do částky 50 680,95 Kč, tedy z 42 %. Žalobkyni proto náleží poměrná náhrada 16 % (58 % - 42 %) vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 857 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva) náleží odměna ve výši 5 980 Kč, dále 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.) a náhrada za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve výši 3 956,40 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 16 % z částky 27 653,40 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 4 425 Kč.
34. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.