Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 286/2023-15
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo
; Zastoupené: anonymizováno jméno příjmení, advokát
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa
o zaplacení 33 320 Kč s příslušenstvím a náklady na vymáhání 2 500 Kč,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 500 Kč od datum do datum z částky 6 500 Kč od datum do zaplacení, ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 6 820 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Benešově, soudní poplatek ze žaloby částkou 358 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 6 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 500 Kč od [datum] do [datum] z částky 6 500 Kč od [datum] do zaplacení, ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 6 820 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Benešově, soudní poplatek ze žaloby částkou 358 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně podala dne datum k soudu žalobu, kterou se domáhá po žalovaném zaplacení 35 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 26 500 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce částku 20 000 Kč, na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum, které žalovanému tentýž den zaslala na účet a které se žalovaný zavázal vrátit společně i s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 500 Kč do datum. Žalovaný však, přes upomínky, dosud nevrátil žalobkyni ničeho.
2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných důkazů.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. , a zjistil následující skutkový stav: Dne datum žalovaný s žalobkyní (prostřednictvím její webové stránky) podepsali listin u s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou peněžní částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč nejpozději do datum. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly dle jejího článku II bodu 2.1 i obchodní podmínky žalobce včetně sazebníku (ze smlouvy o zápůjčce). Podle článku 2.4 smlouvy všeobecných obchodních podmínek si strany pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru sjednaly povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované na zaslání písemné upomínky částkou 500 Kč za každou upomínku. Žalobkyně dne datum převedla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet (z výpisu z účtu). Žalobkyně žalovanému zaslala 5x upomínky k plnění za účelem smírného vyřešení věci (z upomínek). Žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 6 820 Kč za dobu prodlení od datum do datum a náklady na upomínání celkem 2 500 Kč. Dále žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky a podacího lístku). Žalovaný dosud žalobkyni ničeho nevrátil.
4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne datum listin u s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě mu byl na jeho účet dne datum zaslán předmět zápůjčky, částka 20 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle nichž byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek 6 500 Kč, celkem byl tak povinen zaplatit 26 500 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni ani přes zaslané upomínky nic neuhradil, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, v žalobě nebyly označeny žádné další důkazy, než soudem provedené (viz předchozí odstavec), ze kterých však žádné skutečnosti související s prověřením úvěruschopnosti žalovaného nevyplynuly. Z tvrzení v žalobě pak vyplývá, že se žalobkyně spolehla pouze na údaje uvedené žalovaným, které neověřovala.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky.
6. Podle § 1968 o. z. věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelskému úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, je neplatná, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného zápůjčku včetně poplatku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, na výzvu soudu. Dále mohla žalobkyně vycházet pouze z prohlášení žalovaného, že posoudil svou majetkovou situaci a že je schopen splácet zápůjčku. Žalobkyně se k jednání soudu dne datum nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má doplnit důkazy ke svému tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti.
16. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. číslo jednací, dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud v podrobnostech uvádí, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který provedla žalobkyně v daném případě, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
18. V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč dne datum, přičemž žalovaný tuto částku žalobkyni dosud nevrátil a je tak povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne datum – dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (datum), jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta) (výrok I.).
20. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl (výrok II.), a to včetně zákonného úroku z prodlení, paušálních nákladů upomínání a smluvní pokuty, neboť požadované částky nemají oporu ani ve smluvním vztahu účastníků (smlouva byla shledána neplatnou), ani v zákoně, resp. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný nebyl ještě v prodlení.
21. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř. o.s.ř. a rozhodl, pro vyrovnaný úspěch žalobkyně a žalovaného (když soud zohlednil i příslušenství žalované pohledávky), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
22. Nedoplatek soudního poplatku ve výši 358 Kč (výrok IV.) žalobkyni vznikl v důsledku nevydání elektronického platebního rozkazu z důvodu nutnosti posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného a tedy nutnosti nařízení soudního jednání ve věci; proto je třeba, aby žalobkyně v souladu s položkou 2 bod 2. - ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) – Sazebníku soudních poplatků doplatila soudní poplatek do částky 1 791 Kč z předmětu řízení 35 820 Kč (dosud bylo uhrazeno 1 433 Kč), tedy doplatila 358 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, sídlem adresa.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).