Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 276/2023-22
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 54 139,76 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 28 000 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhá, aby byla žalovaném uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 26 139,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 063,47 Kč, úrok ve výši 22,08% ročně z částky 28 541,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 28 000 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, ve které se žalobce domáhá, aby byla žalovaném uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 26 139,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 063,47 Kč, úrok ve výši 22,08% ročně z částky 28 541,62 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši převyšující úroky přiznané ve výroku I. rozsudku, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 54 139,76 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovanou byla dne 23. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a další částku 27 017 Kč představující úrok ve výši 18 704 Kč, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, cenu za doplňkové služby ve výši 6 813 Kč, cenu za další služby ve výši 1 953 Kč a cenu za flexibilní splácení ve výši 4 860 Kč splatit v pravidelných týdenních splátkách po 761 Kč, poslední splátka byla splatná 22. 6. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaná zaplatila pouze částku 2 000 Kč a zbývající část svých závazků nesplnila, přestože byla k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzvána.
2. Žalobce i žalovaná se práva účasti na soudním jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo zákaznickou kartou k této smlouvě, výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce ohledně předmětného úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek z 14. 12. 2022 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 16. 12. 2022 včetně podacího lístku a výzvou žalobce z 1. 6. 2023 včetně podacího lístku. Na základě těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovanou byla dne 23. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku a další částku 27 017 Kč představující úrok ve výši 18 704 Kč, odměnu za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, cenu za doplňkové služby ve výši 6 813 Kč, cenu za další služby ve výši 1 953 Kč a cenu za flexibilní splácení ve výši 4 860 Kč splatit v pravidelných týdenních splátkách po 761 Kč, poslední splátka byla splatná 22. 6. 2022. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy vycházel žalobce z údajů uvedených v kartě zákazníka, které ověřil doklady uvedenými v zákaznické kartě. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na splnění svých závazků z předmětné smlouvy o úvěru dosud žalovaná zaplatila pouze částku 2 000 Kč a zbývající část svých závazků nesplnila, přestože byla k plnění před zahájením řízení žalobcem písemně vyzvána. Rozhodnutí soudu proto závisí zejména na posouzení platnosti této smlouvy.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou stejného zákona, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Z údajů v zákaznické kartě k předmětné smlouvě vyplývá, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek žalované, ze kterých bylo zjištěno, že její čistý měsíční příjem činí 14 000 Kč. Dále z karty vyplývá, že žalovaná byla svobodná a z údajů o jejím bydlení je zaškrtnuta pouze položka„ jiné“, aniž by tento údaj byl blíže specifikován. Odhadované měsíční náklady žalované byly uvedeny na 7 000 Kč a dále je v kolonce další čisté příjmy domácnosti uvedena částka 20 000 Kč, aniž by tato částka byla jakkoliv specifikována a ověřena. Soudu je přitom známo z jeho činnosti, že jenom náklady žalované na bydlení musejí nutně činit více než je výše odhadovaných měsíčních výdajů žalované v zákaznické kartě a kromě zjištěného čistého měsíčního příjmu žalované asi 14 000 Kč jsou další údaje v zákaznické kartě zcela nepřezkoumatelné. Je proto třeba dovodit, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobce řádně zkoumána dle shora citovaného ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dle § 87 odst. 1 stejného zákona se tak jedná o smlouvu neplatnou. Žalobci tak dle tohoto ustanovení přísluší pouze právo na vrácení jistiny. Z výpisu z obchodních knih právního předchůdce žalobce nazvaného jako tabulka umoření vyplývá, že na splnění svých závazků ze smlouvy dosud žalovaná zaplatila pouze 2 000 Kč a zbývající část jistiny úvěru tak činí 28 000 Kč. Právě ohledně této částky proto soud žalobě ve věci samé z titulu vydání bezdůvodného obohacení vyhověl a ve zbývající části včetně tvrzených smluvních úroků žalobu jako nedůvodnou zamítl.
6. V části týkající se zákonného úroku z prodlení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to ohledně zákonného úroku z prodlení od splatnosti jistiny spotřebitelského úvěru. Tato jistina byla splatná nejpozději do 22. 6. 2022 a dnem následujícím se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalobcem požadované úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně odpovídají zákonným úrokům z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění zvýšené o repo sazbu ČNB k prvnímu dni prodlení a soud proto v části týkající se úroku z prodlení od 23. 6. 2022 do budoucna jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části týkající se příslušenství pohledávky pak soud z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítl.
7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž rozdíl mezi přiznanou částkou a částkou, ohledně které byla žaloba zamítnuta, je zcela minimální. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.