Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 332/2023-14
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 68 857 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
II. Žaloba se zamítá co do částky 48 857 Kč, smluvního úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 38 826 Kč kapitalizovaného za období od 21. 12. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 9 733,74 Kč, smluvního úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 38 826 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 826 Kč kapitalizovaného za období od 15. 2. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 5 943,61 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 826 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku II. Žaloba se zamítá co do částky 48 857 Kč, smluvního úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 38 826 Kč kapitalizovaného za období od 21. 12. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 9 733,74 Kč, smluvního úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 38 826 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 826 Kč kapitalizovaného za období od 15. 2. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 5 943,61 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 826 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 29. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni:
částku 68 857 Kč,
smluvní úrok ve výši 25,14 % ročně z částky 38 826 Kč kapitalizovaný za období od 21. 12. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 9 733,74 Kč,
smluvní úrok ve výši 25,14 % ročně z částky 38 826 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení,
zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 826 Kč kapitalizovaný za období od 15. 2. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 5 943,61 Kč,
zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 826 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ Provident“) uzavřela s žalovaným dne 20. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“). Po vyhodnocení informací získaných od žalovaného pak anonymizováno poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v částce 50 000 Kč (dále jen„ Úvěr“). Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu s Úvěrem uhradit anonymizováno smluvní úrok ve výši 25,14 % ročně (tj. částku 29 377 Kč) a dále poplatek zahrnující zpracování úvěru, péči o zákazníka a eventuální pojistné (tj. částku 19 480 Kč). Žalovaný se tedy zavázal uhradit anonymizováno celkem částku 98 857 Kč, a to v 24 pravidelných měsíčních hotovostních splátkách v částce 4 120 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 20. 12. 2021. Žalovaný ovšem celkem uhradil pouze částku 30 000 Kč Poslední splátku uhradil dne 18. 8. 2020. Provident ke dni 15. 1. 2021 vyčíslil dlužnou jistinu na částku 38 826 Kč a dlužný poplatek na částku 30 031 Kč. Dlužná jistina byla ode dne 21. 12. 2021 (den následující po splatnosti poslední splátky) nadále úročena shora uvedeným smluvním úrokem. Mezi anonymizováno a žalobkyní byla dne 14. 12. 2022 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla (mj.) pohledávka za žalovaným plynoucí ze Smlouvy postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a posléze mu byla rovněž zaslána předžalobní výzva.
2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Rumunska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:
6. Žalovaný požádal anonymizováno o poskytnutí spotřebitelského úvěru v částce 100 000 Kč s tím, že dané finanční prostředky zamýšlí využít na podnikání. Žalovaný ve své žádosti uvedl, že pracuje jako osoba samostatně výdělečně činná ve stavebnictví. příjmení měsíční příjem žalovaného měl činit částku 47 625 Kč + další čisté příjmy domácnosti měly činit částku 20 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit částku 15 000 Kč + další výdaje v částce 5 000 Kč měly představovat splátky jiných„ zápůjček“. Nadto žalovaný uvedl, že je ženatý, vyučený, bydlí v nájmu a nevyživuje žádné další osoby. Veškeré tyto žalovaným uvedené údaje byly údajně podloženy živnostenským listem žalovaného (v žádosti o spotřebitelský úvěr je zaškrtnuto políčko„ Pracovní smlouva“ tudíž soud s ohledem na daný kontext dovodil, že se zřejmě jedná o živnostenský list) a fakturami za práci (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr).
7. Na základě údajů uvedených v předchozím odstavci shledal anonymizováno žalovaného úvěruschopným, pročež byla mezi žalovaným a anonymizováno dne 20. 12. 2019 uzavřena Smlouva a žalovanému byl hotovostně poskytnut Úvěr. Žalovaný se zavázal spolu s Úvěrem uhradit anonymizováno smluvní úrok ve výši 49 % (periodicita úročení není specifikována), jenž byl stanoven na částku 29 377 Kč a dále poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru + garanci celkové ceny a péči o zákazníka + splátkové prázdniny + garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí žalovaného, jenž byl stanoven na částku 19 480 Kč. Žalovaný se tedy zavázal uhradit anonymizováno celkem částku 98 857 Kč, a to v 24 pravidelných měsíčních hotovostních splátkách, z nichž 23 splátek bylo stanoveno na částku 4 120 Kč a poslední splátka na částku 4 097 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 109,71 % (Smlouva).
8. Žalovaný provedl následující úhrady:
dne 22. 1. 2020 – částku 4 500 Kč,
dne 21. 2. 2020 – částku 4 500 Kč,
dne 6. 5. 2020 – částku 4 000 Kč,
dne 7. 6. 2020 – částku 4 500 Kč,
dne 26. 7. 2020 – částku 4 500 Kč,
-) dne 18. 8. 2020 – částku 8 000 Kč, tj. celkem částku 30 000 Kč. Dlužná jistina byla anonymizováno vyčíslena na částku 38 826 Kč (příjmení umoření).
9. Mezi anonymizováno a žalobkyní byla dne 14. 12. 2022 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla (mj.) pohledávka za žalovaným plynoucí ze Smlouvy postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a posléze mu byla rovněž zaslána předžalobní výzva (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022; Seznam postoupených pohledávek; Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022; Informace o zpracování osobních údajů/Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 vč. podacího lístku ze dne 13. 1. 2023; Předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2023 vč. podacího lístku ze dne 2. 6. 2023).
10. Po právní stránce soud věc posoudil takto:
11. Soud v prvé řadě uvádí, že na posuzovanou věc je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Zákon“).
12. Podle § 86 odst. 1 Zákona„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
13. Podle § 86 odst. 2 Zákona„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
14. Podle § 87 odst. 1 Zákona„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
15. Podle § 588 o. z.„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
18. Podle § 1968 o. z.„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“
19. Podle § 1970 o. z.„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
20. Podle § 573 o. z.„ Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“
21. Podle § 1958 odst. 2 o. z.„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“
22. Vzhledem k prokázanému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je soud nucen konstatovat, že anonymizováno nesplnil povinnost uloženou mu § 86 odst. 2 Zákona. Dané ustanovení vyžaduje, aby poskytovatel úvěru v prvé řadě posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že provede porovnání příjmů a výdajů spotřebitele coby žadatele o úvěr. Soud sice připouští, že anonymizováno mohl znát výši pravidelných měsíčních příjmů žalovaného (vycházel-li skutečně z žalovaným předložených„ faktur za práci“), ovšem zcela jistě nemohl znát výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, když ty nebyly podloženy absolutně žádným způsobem (živnostenský list ani„ faktury za práci“ jistě nejsou listinami způsobilými takovou skutečnost prokázat, a to nehledě na skutečnost, že listin y, sloužící jako podklad pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného soudu vůbec předloženy nebyly) – anonymizováno zde tak vycházel čistě z tvrzení žalovaného, což činí nepravdivým žalobní tvrzení, že (všechny) informace uvedené žalovaným byly ověřovány pomocí příslušných dokladů. Provident tedy nemohl porovnat příjmy a výdaje žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 odst. 2 Zákona, když výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného v zásadě vůbec neznal. Úvěr byl tak žalovanému poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 Zákona, pročež je Smlouva dle § 87 odst. 1 Zákona absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z.
23. S ohledem na právě uvedené tak soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., neboť anonymizováno plnil žalovanému bez právního důvodu a žalovaný se tak o částku 50 000 Kč obohatil bez spravedlivého důvodu. Protože bylo ovšem v řízení prokázáno, že žalovaný uhradil anonymizováno celkem částku 30 000 Kč (způsob jakým anonymizováno úhrady žalovaného započítával je vzhledem k absolutní neplatnosti Smlouvy irelevantní), přiznal soud žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 20 000 Kč.
24. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky prokazatelně vyzván oznámením o postoupení pohledávky odeslaným dne 13. 1. 2023. S odkazem na § 573 o. z. tak soud za den doručení považuje den 18. 1. 2023, coby třetí následující pracovní den. Splatnost dluhu nastala prvním dnem poté – tj. dne 19. 1. 2023 – v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Od dalšího dne – tj. ode dne 20. 1. 2023 – je žalovaný v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a žalobkyni tak dle § 1970 o. z. náleží nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem ke skutečnosti, že soud je vázán žalobním návrhem a žalobkyně uplatnila nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25%, byla žalovanému stanovena povinnost k zaplacení úroku z prodlení v této výši.
25. Pro absolutní neplatnost Smlouvy ve smyslu § 588 o. z. pak soud žalobu zamítl co do:
částky 48 857 Kč,
smluvního úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 38 826 Kč kapitalizovaného za období od 21. 12. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 9 733,74 Kč,
smluvního úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 38 826 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 826 Kč kapitalizovaného za období od 15. 2. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 5 943,61 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 826 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně v řízení dosáhl 29,05 % a žalovanému žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.