Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 241/2022-52

Zmenené rozhodnutím 25 CO 217/2023-82
„Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců Mgr. Miroslavy Jarošové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci žalobce: ; [[právnická osoba]], [[IČO]] sídlem [[adresa]] zastoupený advokátem [[anonymizováno]] [[jméno]] [[příjmení]], [[anonymizováno]]. sídlem [[adresa]] proti; žalovanému: ; [[jméno]] [[příjmení]], narozený dne [[datum]] bytem [[adresa]] zastoupený opatrovnicí [[jméno]] [[příjmení]] bytem [[adresa]] o 209 208,27 Kč s příslušenstvím k žalobcovu odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 5. 2023, č. j. 15 C 241/2022-52, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 185 225,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 185 225,10 Kč od 6. 12. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 066,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbytku zůstal výrok I. rozsudku soudu prvního stupně odvoláním nedotčen. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů."

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci

pro 209.208,27 Kč / úvěr

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 209 208,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 066,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 209 208,27 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 204 548,97 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 2 859,30 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 209 208,27 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 066,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 209 208,27 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 204 548,97 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,99 % ročně z částky 2 859,30 Kč od 2. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 209.208,27 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 12. 2020 smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které původní věřitel (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) poskytl žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč, přičemž úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet.

2. Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni 1. 10. 2021 byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka 18.511,94 Kč.

3. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že funkci opatrovníka vykonává krátce a stav povinného je velice vážný

4. Ze Smlouvy o úvěru na úvěrovém účtu č. bankovní účet dne 2. 12. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) jakožto bankovního u poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.195 Kč, a to včetně úroku ve výši 12,99 % ročně. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, od kdy se žalovaný dostal do prodlení. Z dopisu banky adresovaného žalovanému ze dne 31. 7. 2021 soud zjistil, že k tomuto datu je výše dluhu žalovaného po splatnosti 9.391 Kč, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě tohoto dluhu do 1. 9. 2021 a upozorněn na možnost jeho zesplatnění. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne 1. 9. 2021 soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění úvěru a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 202 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 12. 1. 2022 je patrné, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu ve výši 221.219,77 Kč, a to nejpozději do 27. 1. 2022.

5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka, zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví psychiatrie bylo zjištěno, že žalovaný není schopen právně jednat v žádném ohledu, není schopen adekvátně hájit svá práva a své zájmy, není schopen si plnit své závazky, racionálně nakládat s žádnou finanční částkou. Neví, co si objednal, co zaplatil, nezvládá počítat. Není schopen spravovat své jmění, adekvátně chápat smysl a dopady uzavření jakékoliv smlouvy, a to v důsledku duševní poruchy – posttraumatický organický psychosyndrom, který u žalovaného vznikl na základě kraniotraumatu v roce 2015. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací, že jím byl žalovaný omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, s finančními prostředky, smluvně a majetkově se zavazovat, měnit stávající právní vztahy, není schopen darovat a přijímat dar, pořizovat pro případ smrti, rozhodovat o svém zdravotním stavu a o zásahu do své tělesné a duševní integrity, není schopen udělovat souhlas s hospitalizací, uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb a podávat žádosti o přiznání dávek státní sociální podpory, vyřizovat doklady, pochopit význam a důsledek osvojení dítěte, udělovat souhlas s osvojením a osvojovat. Dále není schopen pochopit význam a důsledky dědictví, rodinného práva, uzavírat manželství či registrované partnerství, není schopen volit a být volen, není schopen samostatně jednat se soudními, správními a jinými orgány, není schopen soustavné výdělečné činnosti.

6. Výše uvedená jednotlivá skutková zjištění považuje soud za závěr o skutkovém stavu věci.

7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

8. Podle ust. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ust. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá.

10. Podle ust. jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu.

11. Podle ust. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k následujícím právním názorům. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve své svéprávnosti rozhodnutím soudu omezen tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, s finančními prostředky, smluvně a majetkově se zavazovat, měnit stávající právní vztahy je smlouva o úvěru ze dne 2. 12. 2020 absolutně neplatná, když žalovaný již v roce 2015 žalovaný utrpěl kraniotrauma, v důsledku něhož se u žalovaného rozvinula duševní porucha – posttraumatický organický psychosyndrom. Toto duševní onemocnění vedlo k omezení svéprávnosti žalovaného, vymezenému v rozsudku ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací a výše podrobně popsaného. Dle ust. § 581 o. z., není –li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Ze spisu zdejšího sp. zn. spisová značka jednoznačně vyplývá, že žalovaný duševní poruchou trpěl již v době uzavírání předmětné Smlouvy. I pokud by žalovaný sám Smlouvu uzavřel, poskytnuté finanční prostředky vybral a jakýmkoliv způsobem je použil, což s ohledem na jeho zdravotní stav není bez pomoci třetí osoby příliš pravděpodobné, nelze tuto skutečnost klást k jeho tíži. Naopak původní věřitel nepostupoval v souladu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, dle soudu, s odbornou péčí, když neprověřil úvěryschopnost žalovaného (v žalobě žalobkyně ani netvrdí, že by úvěryschopnost žalovaného byla jakkoli prověřována). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému, prokazatelně trpícímu duševní poruchou, která vedla k omezení jeho svéprávnosti, kdy není způsobilý nakládat s majetkem, s finančními prostředky, smluvně a majetkově se zavazovat, finanční prostředky ve výši 200.000 Kč, měl být rovněž srozuměn s tím, že mu nebudou vráceny.

13. Podle čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006, která je

pro Českou republiku závazná od roku 2009 (a která se v  účinném od 1. 1.

2014 projevila tím, že svéprávnost je možno omezit pouze v rozsahu, v jakém člověk není pro

duševní poruchu schopen právně jednat a pouze tehdy, pokud mu hrozí závažná újma), osoby

se zdravotním postižením mají právo na uznání jejich osoby jako subjektu práva a právní

způsobilost ve všech oblastech života a upírání tohoto práva je obecně nežádoucí. Podle této

Úmluvy má být jedincům se zdravotním postižením umožněno mimo jiné projevovat svoji vůli

v rámci jejich právních jednání, ale také brát na sebe rizika s takovým rozhodováním spojená a

nést následky jejich případných pochybení, jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS

173/13. V projednávané věci však z toho nelze činit závěr, k němuž dospěl soud prvního

stupně, tedy že žalovaný má nést odpovědnost za následky svého chování. Odvolací soud v té

souvislosti odkazuje na opatrovníkem žalovaného zmíněný obdobný případ řešený Nejvyšším

soudem v rozsudku z 10. 7. 202028, sp. zn. Cdo 527 /2020. Ten sice na jednu stranu odmítl

závěr zastávaný dovolatelem, že bezdůvodné obohacení na straně osoby s omezenou

svéprávností je vždy zcela vyloučeno, na druhou stranu ale zdůraznil, že je třeba zabývat se tím,

zda právo na vydání bezdůvodného obohacení je v souladu s dobrými mravy podle § 2 odst. 3

o. z., eventuálně zda nejde o zneužití práva podle § 8 o. z. Ani objektivní povaha vztahu z

bezdůvodného obohacení tedy v zásadě nevylučuje, aby výkon práva na jeho vydání byl shledán

za určitých okolností odporující dobrým mravům či zneužitím práva.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má soud za to, že právě o takovou situaci se jedná v daném případě, když muselo být zprostředkovateli zřejmé, že jedná s člověkem ne zcela svéprávným, nelze její chování spojovat pouze s absolutní neplatností smlouvy s následkem vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, ale je na místě právo na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni odepřít, a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými

mravy.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn odsst. 1 , když úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.