Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 284/2023-30
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 44 216,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 1 938,21 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 438,21 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 36 855,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 048,67 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky
29 438,21 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky
ve výši 434 Kč, částku ve výši 14 777,98 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 777,98 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 1 938,21 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 438,21 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 36 855,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 048,67 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 29 438,21 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částku ve výši 14 777,98 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 777,98 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 29 438,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 438,21 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 36 855,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 048,67 Kč, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 29 438,21 Kč od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částky 14 777,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 777,98 Kč od datum. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou došlo dne
datum k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 68 316 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 18 934 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 42 % ročně, odměny za zpracování úvěru ve výši 15 512 Kč a částku 3 870 Kč za doplňkové pojištění. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 30-ti měsíčních splátkách po 2 278 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy, když za dobu trvání smlouvy uhradila částku ve výši 2 500 Kč. Žalovaná se tak ke dni datum dostala do prodlení s úhradou částky 63 494 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny pohledávky ve výši 29 438,21 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 34 055,79 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 87 432,64 Kč, která se skládala z nesplacené jistiny ve výši 29 438,21 Kč, z nesplaceného poplatku ve výši 34 055,79 Kč, z nesplacených poplatků za upomínání ve výši 2 800 Kč a z nesplacené smluvní pokuty ve výši 21 138,64 Kč. Žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 42 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši
29 438,21 Kč, a to za období datum do datum ve výši 3 048,67 Kč a úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši
434 Kč za dvě osobní návštěvy po 217 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila žalobu o podrobnější tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne
datum Smlouvu o zápůjčce číslo v níž se právnická osoba zavázala poskytnout žalované (jako zákazníkovi) částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit ve 30-ti splátkách ve výši 2 278 Kč (poslední splátka ve výši 2 254 Kč) částku v celkové výši 68 316 Kč, když z této částky představuje 30 000 Kč jistina úvěru, 34 446 Kč poplatek a 3 870 Kč sjednané doplňkové pojistné. Částku 30 000 Kč poskytla právnická osoba žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy. (Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum). Žalovaná v řízení ani netvrdila, zda a jakou část dluhu zaplatila; žalobkyně uvedla, že žalovaná zaplatila toliko 2 500 Kč. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum a žalovaná byla vyzvána, aby dluh zaplatila do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl žalované odeslán dne datum (Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu). K úhradě dluhu byla žalovaná vyzývána písemnou předžalobní výzvou ze dne datum (Z předžalobní výzvy, podacího archu).
4. Z předložené„ Karty zákazníka“ soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že je svobodná (kolonku přítel nezaškrtla), žije v nájmu bez spolubydlícího a pracuje jako pokladní s čistým příjmem
10 044 Kč, když počet zdrojů příjmů žadatele (žalované) byl uveden jako jeden. Dále žalovaná uvedla další příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč a své odhadované měsíční výdaje ve výši
4 000 Kč. K tomu měla doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrujícím a úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná věřiteli poskytla v „ zákaznické kartě“ informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak věřiteli ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , a že věřitel tyto poměry prověřoval nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaná prohlásila, že příjem žalované včetně tzv. dalšího příjmu domácnosti činil celkem cca 30 044 Kč; příjem samotné žalované měl ale činit pouze 10 041 Kč. Co je však míněno„ dalším příjmem“ již ze zákaznické karty nijak nevyplývá, natož pak aby tato skutečnost byla jakkoliv při uzavírání smlouvy doložena. V zákaznické kartě uvedený„ další příjem“ žalované přitom byl při výpočtu tzv. použitelného příjmu při splátce úvěru ve výši 2 278 Kč měsíčně a při příjmu žalované 10 041 Kč měsíčně, a tedy i pro posouzení úvěruschopnosti žalované, zjevně stěžejní, když žalovanou uvedené výdaje ve výši 4 000 Kč jen stěží mohly pokrýt jak nájem, tak i další potřeby žalované (jídlo, ošacení apod.); věřitel (úvěrující společnost) navíc zjevně nijak nezkoumal skutečné výdaje žalované (např. nájemní smlouvou, výpisem z účtu apod.). Za situace, kdy úvěrující společnost vycházela z celkových příjmů domácnosti žalované, ačkoliv tyto nebyly nijak doloženy, a za situace, kdy se úvěrující společnost spokojila pouze s tvrzením žalované o výši jejích výdajů a vůbec nijak se nezabývala jejich skutečnou výší, nelze než uzavřít, že úvěrující společnost neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o úvěru přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
14. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 27 500 Kč, představující rozdíl poskytnutých prostředků ve výši 30 000 Kč a zaplacených prostředků ve výši 2 500 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni.
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu („o.s.ř. “), podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 27 500 Kč a neúspěšná co do částky 69 840,93 Kč (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni jednání). V rámci poměru úspěchu a neúspěchu byla tedy úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady v rámci tohoto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.