Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 277/2023-29
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 22 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 17.400 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.242,37 Kč, úrok ve výši 23,43 % ročně z částky 17.188,81 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 17.188,81 Kč od 12. 9. 2021 do 2. 5. 2023 a z částky 12.488,81 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.700 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se pro částku 17.400 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.242,37 Kč, úrok ve výši 23,43 % ročně z částky 17.188,81 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 17.188,81 Kč od 12. 9. 2021 do 2. 5. 2023 a z částky 12.488,81 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalované jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba IČO, zaplacení částky 22.100 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. uzavřené dne 18. 7. 2020 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná dohodnuté splátky nehradila řádně. Žalobkyně tvrdila, že ke dni postoupení žalovaná uhradila částku 15.300 Kč, dále již nebylo hrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 17.188,81 Kč jako dlužnou jistinu, částku 4.911,19 Kč jako dlužné úhrady za hotovostní inkaso, kapitalizované úroky ve výši 6.242,37 Kč za období od 12. 9. 2021 do 23. 3. 2023, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2.264,63 Kč za období od 12. 9. 2021 do 23. 3. 2023, smluvní úrok ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny, a to od 24. 3. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 17.188,81 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 18. 7. 2020 soud zjistil, že mezi společností právnická osoba IČO, (dále jen„ věřitel“), a žalovanou bylo písmeně dohodnuto, že věřitel žalované poskytne peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 4.000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 8.000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 11. 9. 2021. Výše zápůjční úrokové sazby byla sjednána na 23,43 % p. a. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že peněžní prostředky v hotovosti převzala. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.
4. Ze zákaznické karty, detailu pohybu – bezhotovostní příjem, oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory a ústřižků poštovních poukázek soud zjistil, že žalovaná o svých poměrech písemně prohlásila, že je svobodná, bydlí s rodiči, má 1 vyživovací povinnost, má příjem ze státní sociální podpory ve výši 9.500 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení činí 2.500 Kč a osobní výdaje 8.500 Kč. Dále žalovaná uvedla, že její přítel má příjem ze zaměstnání ve výši 18.000 Kč. Věřitel zde uvedl, že prohlášení žalované ověřil bankovními výpisy a složenkami. Uvedené informace žalovaná stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023, potvrzení o úplatě a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovanou.
6. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 19. 4. 2023 zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů a současně byla vyrozuměna o postoupení pohledávek.
7. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 30. 5. 2023 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalované byla dne 30. 5. 2023 zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
8. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru . Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.
16. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr 20.000 Kč zaplatit v 60 týdenních splátek po 600 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že žalovaná měla příjem pouze z dávek státní sociální podpory, přičemž její výdaje tento příjem převyšovaly. Věřitel při hodnocení schopnosti žalované úvěr splácet vycházel rovněž z existence příjmu přítele žalované, aniž by se zároveň zabýval přinejmenším otázkou výše jeho pravidelných výdajů. Současně nebylo prokázáno, že by byly řádně prověřovány měsíční výdaje žalované, ty byly evidentně stanoveny pouze odhadem, přičemž vůbec není zřejmé, které konkrétní položky jsou v nich zahrnuty nebo zda a jakým způsobem do nich byla promítnuta tvrzená vyživovací povinnost žalované k jednomu nezaopatřenému dítěti. Náklady na bydlení předchůdkyně žalobkyně neověřovala vůbec. Postup věřitele v tomto případě tak lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Všechny shora uvedené skutečnosti přitom svědčí o tom, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet, a to zejména s ohledem na výši jejích příjmů a výdajů za současné existence vyživovací povinnosti.
17. Výdaje i příjmy žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi společností právnická osoba IČO a žalovanou ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.
18. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 20 000 Kč, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně i žalované dle § 2993 o. z. právo na vrácení poskytnutých plnění. Soudu nezbylo, než uvěřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila pouze částku 15.300 Kč, když další úhrady žalovaná netvrdila. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatila 15.300 Kč, zbývá jí k úhradě částka 4.700 Kč. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 4.700 Kč se pak stal splatným dnem 2. 5. 2023, neboť žalovaná byla v souladu s ust § 1958 odst. 1 o. z. v oznámení o postoupení pohledávky, odeslané dne 19. 4. 2023, vyzvána k jejímu zaplacení ve lhůtě 10 dnů. Výzva k plnění se pak v souladu s ust. § 573 o. z. dostala do dispozice žalované nejpozději 22. 4. 2023. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od 3. 5. 2023, neboť od této doby byla žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25% p. a. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku požadovaného peněžitého plnění, smluvního úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V řízení byla úspěšnější žalovaná, která by měla právo na 57,47 % všech svých nákladů řízení. Žalovaná nicméně v řízení zůstala nečinná a neučinila na svou obranu žádné procení úkony, v jejichž důsledku by ve vztahu k vedenému řízení vznikly účelně vynaložené výlohy, jež by žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.