Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 161/2023-41
Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Bačkovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 26 985,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 328 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 328 Kč od 25.11.2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbývající žalované částky, žalovaného úroku 15 % ročně z částky 20 649,50 Kč od 1.8.2023 do zaplacení a zbývajícího jiného úroku z prodlení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 328 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 328 Kč od 25.11.2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbývající žalované částky, žalovaného úroku 15 % ročně z částky 20 649,50 Kč od 1.8.2023 do zaplacení a zbývajícího jiného úroku z prodlení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou soud podanou dne 11.8.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 985,48 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 649,50 Kč od 1.8.2023 do zaplacení a jiného úroku z prodlení z částky 20 649,50 Kč od 1.8.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a náhrady nákladů řízení 1 380 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru dne 21.10.2020, na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr 21 614 Kč. Žalobkyně v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalované a tato byla po posouzení vyhodnocena jako úvěruschopná. Úvěrovou částku žalovaná vyčerpala v plné výši 21 614 Kč na sporožirový účet číslo dne 21.10.2020. Žalovaná se zavázala splatit úvěr s příslušenstvím pravidelnými měsíčními splátkami po 434 Kč počínaje listopadem 2020 při stanovené úrokové sazbě 17,99 %. Ode dne zesplatnění je sazba řádného úroku ve výši 15,00%. V článku 8. smlouvy o úvěru je současně sjednáno, že nezaplatí-li žalovaná splátku v dohodnuté lhůtě nebo stane-li se úvěr splatným, je žalobkyně oprávněna požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně povinnosti dohodnuté ve smlouvě, byla dne 22.10.2022 upozorněna na povinnost uhradit dlužný nedoplatek ve splátkách po 3 243 Kč do 23.11.2022 s tím, že pokud nebude uvedený nedoplatek v termínu uhrazen, může žalobkyně prohlásit úvěr za splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, stal se úvěr ke dni 23.11.2022 splatným. O zesplatnění byla žalovaná informována výzvou ze dne 23.11.2022. Dne 17.7.2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva, přesto pohledávka nebyla uhrazena. Ke dni 31.7.2023 činí zůstatek úvěru částku 26 985,48 Kč z toho: 20 649,50 Kč jistina, 2 161,10 Kč řádný úrok, 2 150,88 Kč úrok z prodlení a 2 024 Kč poplatky. K výzvě soudu podle § 118a občanského soudního řádu žalobkyně doplnila k posouzení úvěryschopnosti žalované, že žádost byla poskytnuta přes pobočkovou síť, kdy žalovaná na žádosti uvedla příjem ve výši 13 078 Kč, což pracovník banky zkontroloval na účtu vedeném u žalobkyně, žalobkyně mimo jiné ověřila, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klientky, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení, atd. Žalovaná na žádosti uvedla nulové výdaje, proto žalobkyně stanovila životní výdaje na základě dat sdělených klientkou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5 785 Kč. Žalovaná na žádosti uvedla splátky v nulové výši, žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti spotřební úvěr v ČS se splátkou 6 609 Kč, revolvingový úvěr v ČS s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 250 Kč, splátka nového úvěru činila 434 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 7 293 Kč. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů ve výši 5 785 Kč k pokrytí životních nákladů klientky.
2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení žalované do vlastních rukou zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 21 614 Kč s vyplacením na účet žalované, žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách po 434 Kč splatných vždy k 10. dni v měsíci. Bylo sjednáno úročení sazbou 17,99 % ročně při RPSN 20,25%, při řádném splácení a v důsledku toho odpuštění splátek by zvýhodněná úroková sazba činila 16,15% ročně a RPSN 18,48%. Žalovaná měla platit i ceny podle ceníku, kdy ceník a všeobecné obchodní podmínky jsou součástí této smlouvy. Při prodlení s jednou splátkou po dobu delší tří měsíců nebo při prodlení se splacením více než dvou splátek může banka prohlásit celý úvěr okamžitě za splatný. Sjednáno bylo i pojištění úvěru za pojistné 47 Kč měsíčně. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalované byla částka 21 614 Kč vyplacena žalobkyní na její účet 21.10.2020.
4. Z historie úvěru bylo zjištěno, že byl úvěr čerpán žalovanou 21.10.2020, byly předepisovány bezhotovostní splátky úvěru a pojistná, ty byly hrazeny do července 2022, od té doby hrazeny nebyly, nebylo hrazeno ani pojistné a začaly být účtovány i náklady spojené s prodlením 2krát 900 Kč, úroky z prodlení. Do zesplatnění byly účtovány náklady s prodlením 1 800 Kč a pojistné čtyřikrát 47 Kč a jednou 36 Kč, celkem 2 024 Kč, které nebyly uhrazeny. K 31.7.2023 činila dlužná jistina včetně připsaných úroků ke dni zneplatnění 20 649,50 Kč, dlužný úrok 2 161,10 Kč a úrok z prodlení 2 150,88 Kč. Spolu s poplatky 2 024 Kč jde o celkem 26 985,48 Kč. Žalovaná uhradila v souvislosti se splácením úvěru celkem 10 286 Kč, jednalo se o dvacetkrát 481 Kč (434 Kč a 47 Kč za pojištění) a 216 Kč, 4345 Kč a 16 Kč za první pojištění.
5. Z výzvy žalobkyně datované 22.10.2022 a z detailní informace k zásilce bylo zjištěno, že byla žalovaná doporučeným dopisem žalobkyně vyzývána k úhradě dluhu 3 243 Kč do 23.11.2022 s tím, že jinak bude požadován okamžitě ke splacení celý úvěr 22 055 Kč. Z výzvy a z detailní informace k zásilce soud zjistil, že byl žalobkyní k 23.11.2022 byla celková zbývající pohledávka za splatnou s tím, že jde o celkovou částku 22 674 Kč.
6. Z předžalobních upomínky a z kopie zásilky bylo zjištěno, že byla žalovaná doporučeným dopisem vyzývána k úhradě částky 26 529,50 Kč ve lhůtě do 1.8.2023 s tím, že při nezaplacení bude dluh vymáhán v soudním řízení.
7. Ze žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že 21.10.2020 požádala žalovaná o úvěr 60 000 Kč, tvrdila čistý měsíční příjem 13 078 Kč, uváděla, že je svobodná, vyučená, žije u rodičů, měsíční výdaje žalovaná neuvedla, ohledně splátek úvěru bylo uvedeno, že žalobkyně načte, mimo žalobkyni neměly být žádné. Žalobkyně ověřila z výpisů účtu, že má žalovaná stabilní příjem ze zaměstnání v rozmezí od 11 884 Kč od listopadu 2019 do 15 974 Kč do října 2020. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně kalkulovala u žalované životní výdaje žalované na 5 785 Kč na základě statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, zjistila, že má žalovaná u žalobkyně potřebný úvěr se splátkou 6 609 Kč a revolvingový úvěr s orientační splátkou 250 Kč při limitu 5 000 Kč, splátka nového úvěru činila 434 Kč, nové splátkové zatížení by tam činilo 7 293 Kč. Z registru CCB bylo zjištěno, že k 21.10.2020 má žalovaná měsíční splátky celkem 6 859 Kč u žalobkyně ze dvou úvěrů, kdy úvěr z 8.9.2020 má limit 399 151 Kč a splátku 6 609 Kč a revolvingový úvěr z 4.3.2020 má limit 5 000 Kč a splátku 250 Kč. Z výpisů z účtu žalované za období od května 2020 do října 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr 30 000 Kč 4.5.2020, 22.5.2020 75 303 Kč, žalovaná v květnu 2020 splácela na úvěry 250 Kč a 1 55 Kč, od června 2020 splácela měsíčně 1 860 Kč, 1 055 Kč a 250 Kč a na související pojištění dalších 156 Kč. Dne 21.7.2020 jí byl vyplacen žalobkyní úvěr ve výši 240 592 Kč, kdy pak platila počínaje srpnem 2020 měsíční splátky úvěrů 4 437 Kč a 250 Kč s pojištěním 102 Kč. Dne 8.9.2020 byl žalované vyplacen žalobkyní další úvěr ve výši 78 002,70 Kč, kdy v září 2020 platila na splátkách 250 Kč, v říjnu 2020 bylo žalované vyplaceno na dalším úvěru 21 614 Kč žalobkyní, splátku v říjnu 2020 platila z účtu žalovaná pouze jedinou ve výši 250 Kč, v tomto měsíci k 19.10.2020 byl rovněž vyplacen přeplatek právnická osoba anonymizováno žalované ve výši 9 036 Kč, dne 23.10.2020 bylo anonymizována dvě slova žalované na základě smlouvy vyplaceno 36 000 Kč na její účet. Na účet žalované chodily její příjmy ze zaměstnání na anonymizováno obec ve výších od 12 614 Kč v květnu 2020 po jednotlivých měsících částka 12 174 Kč, 13 100 Kč, 12 439 Kč, 14 785 Kč a 11 884 Kč v říjnu 2020. K 21.10.2020 žalobkyně vyplatila žalované na její účet 21 614 Kč.
8. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení podle § 1968 občanského zákoníku . Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 obč. zák.).
9. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění do 31.12.2020 posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona v témže znění poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku ). Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku ).
11. Na základě provedeného dokazování má soud zjištěno, že žalovaná uzavřela s právnická osoba 21.10.2020 smlouvu o úvěru, podle níž jí anonymizováno poskytla úvěr ve výši 21 614 Kč, který měla žalovaná splácet. Žalovaná se zavázala splatit úvěr a zaplatit úroky z úvěru 17,99 % a další ceny podle ceníku za jednotlivé služby. Žalovaná nesplácela srpna 2022, začala být v prodlení, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 23.11.2022 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení 22 674 Kč, z čehož dlužná jistina činila 20 649,50 Kč, K 31.7.2023 činil dlužný úrok 2 161,10 Kč, úrok z prodlení 2 150,88 Kč, poplatky za prodlení a pojistné 2 024 Kč. Úrok z prodlení činil 15% ročně. Přes poučení podle § 118a občanského soudního řádu žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalovanou pohledávku žalobkyni či její právní předchůdkyni zaplatila nebo že by existovaly skutečnosti vylučující existenci žalované pohledávky. Soud se zabýval v této souvislosti i otázkou zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, když splnění podmínek § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je podle současné judikatury i v této době podmínkou, bez jejíhož splnění nelze vycházet z uzavřeného úkonu jako platného. Soud má za to, že žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalované, ale dospěla k chybnému závěru, který z důkazů nevyplývá, že u žalované nejsou dány žádné důvodné pochybnosti o její schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V podrobnostech soud odkazuje na skutková zjištění popsaná pod bodem 7 odůvodnění tohoto rozsudku. Nejenže žalovaná nespecifikovala své výdaje, neuvedla výdaje na bydlení, na dojíždění do zaměstnání, na stravu a podobně, ale ve své žádosti nespecifikovala ani splátky, které byla povinna platit v době vzetí úvěru. Žalobkyně však vedla účet žalované a byla naprosto přesně informována nejen o příjmu žalované z jejího zaměstnání, které nebyly nijak vysoké (13 078, 09 Kč), ale věděla i kolik úvěrů si před předmětným úvěrem žalovaná u ní vzala, že na úvěrech dluží a měsíčně splácí poměrně vysokou částku, kdy se průběžně a nadále zadlužuje a to nejenom u žalobkyně, ale v říjnu 2020 i u anonymizována dvě slova, kde pravděpodobně vzetím nového většího úvěru dočasně vyrovnala úvěr předchozí, jak je běžná praxe nebankovních poskytovatelů úvěrů. Pokud soud bude vycházet z předložených listin úvěruschopnosti žalované, tak žalovaná k 21.10.2020 měla dluh ve výši 399 151 Kč se splátkou 6 609 Kč počínaje 8.9.2020 a revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč a splátkou přibližně 250 Kč měsíčně počínaje březnem 2020, při aktuálním úvěru 434 Kč činilo splátkové zatížení 7 293 Kč měsíčně z příjmu 13 078,09 Kč, žalované tak mělo zbývat na celkové náklady života 5 785 Kč včetně bydlení, stravy a dojíždění do zaměstnání, tj. 187 Kč na den, což při stávajících cenách pokryje jedno jídlo ve formě denního menu ve veřejném stravování, možná včetně nápoje a polévky. Na jiné výdaje by žalované nezbývalo. Alarmující je tempo zadlužování žalované, která si u žalobkyně vzala úvěr 4.5.2020 (30 000 Kč), 22.5 2022 (75 303 Kč), 21.7.2020 (240 592 Kč), 8.9.2020 (78 002,70 Kč), tj. celkem 423 897,70 Kč ještě před předmětným úvěrem z 21.10.2020. Žalovaná v souvislosti se splácením úvěru zaplatila celkem 10 286 Kč (v podrobnostech bod 4 odůvodnění tohoto rozsudku).
12. Soud přezkoumal zjištěný skutkový stav podle § 2395 a násl., § 1968 a násl. a dospěl k závěru, že byla žaloba podána důvodně pouze částečně. S ohledem na nesplnění povinnosti žalobkyně poskytnout úvěr pouze za situace, kdy nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, na kterou judikatura i k 21.10.2020 váže absolutní neplatnost spotřebitelského úvěru, ačkoli v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je definováno jako neplatnost relativní. Výklad absolutní neplatnosti úkonu vychází například z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy odkazoval na svoji judikaturu – nálezy sp. zn. I. ÚS 191/11 , či sp. zn. III. ÚS 4084/12 , tyto závěry přijímá i Nejvyšší soud ČR, kdy lze odkázat na jeho rozhodnutí z 21.3.2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017 . Odkazuje dále na to, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se týkají nejen dlužníka – spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dochází k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil, posoudil jeho schopnost úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo neposkytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouvy i podle Nejvyššího soudu neplatná (viz jeho rozhodnutí z 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp zn. 33 Cdo 201/2018 ). Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozsudku z 1.4.2015, č.j. I As 30/2015 -39, při výkladu zákona č. 145/2010 Sb. , kdy Ústavní soud jeho závěry vztáhl i na výklad § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Pokud tak nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může být uložena pokuta Českou obchodní inspekcí. Vychází z výkladu čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, dále bodu 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací a v tomto směru nese poskytovatel úvěru důkazní povinnost. Tak má být dle Soudního dvora zabráněno tomu, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Splněním této povinnosti není chráněn pouze dlužník, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Ostatně tímto směrem se vydala následně i právní úprava, která reflektovala evropský předpis i judikaturu. Soud tedy vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy posuzoval zjištěné skutečnosti jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku , kdy žalované se dostalo od žalobkyně k 21.10.2020 plnění 21 614 Kč, žalovaná žalobkyni vrátila celkem 10 286 Kč, rozdíl představuje 11 328 Kč, k vrácení částky byla žalovaná vyzvána doporučeně prvně v souvislosti se zesplatněním k 23.11.2022, uhrazeno tedy mělo být bezprostředně v době následující, což soud zohlednil v přiznání práva na zákonný úrok z prodlení, když žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by zaplatila žalovanou částku na výzvu žalobkyně. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 11 328 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 328 Kč od 25.11.2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku (§ 160 občanského soudního řádu ). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz odůvodnění výše).
13. Pro téměř shodný procesní úspěch účastníků ve věci soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání podané ve lhůtě 15 dnů ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na jeho soudní výkon.