Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 297/2023-14

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Spáčilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 49 715,48 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 896 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 896 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 33 819,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaného za období od 13. 11. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 2 377,45 Kč, smluvního úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaného za období od 20. 6. 2022 do 14. 12. 2022 částkou 2 768,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 896 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 896 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba co do částky 33 819,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaného za období od 13. 11. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 2 377,45 Kč, smluvního úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaného za období od 20. 6. 2022 do 14. 12. 2022 částkou 2 768,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 29. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 715,48 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaný za období od 13. 11. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 2 377,45 Kč, smluvní úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaný za období od 20. 6. 2022 do 14. 12. 2022 částkou 2 768,99 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 4 167 Kč s tím, že se jedná o pohledávku za žalovaným vzniklou na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Ukrajiny s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s tímto souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle , (dále jen „ “), postupoval soud podle a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:

6. Mezi žalovaným a společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) byla dne 20. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) (Smlouva).

7. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nevyživuje žádné další osoby. Žalovaný dále uvedl, že je podnikatel/OSVČ a pracuje jako strojník. příjmení měsíční příjem žalovaného tak měl činit částku 25 533 Kč, další čisté příjmy domácnosti pak částku 28 000 Kč (celkové měsíční příjmy žalovaného měly činit částku 53 533 Kč). Žalovaný uvedl, že má pouze jeden zdroj příjmů. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činily částku 8 000 Kč. Žalovaný uvedl, že u jiných společností nemá žádné zápůjčky. (Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Veškeré tyto údaje měl žalovaný dokládat živnostenským listem a výpisy z bankovního účtu. Tyto y ovšem soudu předloženy nebyly.

8. Na základě údajů uvedených v přechozím odstavci shledal právní předchůdce žalobkyně žalovaného úvěruschopným a uzavřel s ním Smlouvu. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr v částce 30 000 Kč (žalovaný v žádosti o spotřebitelský úvěr požadoval částku 50 000 Kč). Tuto jistinu se žalovaný zavázal splatit v celkem 78 týdenních splátkách. Výše splátky činila částku 851 Kč, přičemž poslední splátka činila částku 776 Kč. Žalovaný se tak zavázal uhradit celkem částku 66 303 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 14 104 Kč Poslední úhrada v částce 2 000 Kč proběhla dne 29. 6. 2021 (Smlouva; Tabulka umoření).

9. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky v částce 71 681,54 Kč bez příslušenství informován. (Smlouva o postoupení pohledávek; Seznam postoupených pohledávek; Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání ze dne 13. 1. 2023).

10. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě částky 58 502,96 Kč (Předžalobní výzva ze dne 1. 6. 2023 vč. dokladu o odeslání ze dne 2. 6. 2023).

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. V prvé řadě soud uvádí, že na posuzovanou věc je nutné aplikovat příslušná ustanovení , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Zákon“).

13. Podle § 86 odst. 1 Zákona„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

14. Podle § 86 odst. 2 Zákona„ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

15. Podle § 87 odst. 1 Zákona„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

16. Podle § 588 o. z.„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z.„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“

19. Podle § 1968 o. z.„ Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.“

20. Podle § 1970 o. z.„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“

21. Podle § 573 o. z.„ Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“

22. Podle § 1958 odst. 2 o. z.„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“

23. S ohledem na prokázaný skutkový stav a citovaná zákonná ustanovení soud shledal, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 Zákona, když z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

24. Tento závěr soud vyvodil z toho, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost uloženou mu § 86 odst. 2 Zákona. Dané ustanovení vyžaduje, aby poskytovatel úvěru v prvé řadě posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že provede porovnání příjmů a výdajů spotřebitele coby žadatele o úvěr. To ovšem právní předchůdce žalobkyně učinit nemohl (resp. neučinil tak ve smyslu § 86 odst. 2 příjmení), když v zásadě neznal výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného.

25. V listině„ Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“ (dále jen„ Žádost“) je uvedeno, že odhadovaná výše měsíčních výdajů žalovaného činila částku 8 000 Kč. Soud je nucen konstatovat, že žádná ze žalobkyní předložených listin tyto odhadované výdaje podrobněji nespecifikuje. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel toliko z této odhadnuté částky, kterou pak porovnal s příjmy žalovaného (zde soud rovněž konstatuje, že žádná z žalobkyní předložených listin jejich výši neosvědčuje), aniž by o ní jakkoli kriticky přemýšlel (např. zdali tato částka není silně podhodnocena, když má zahrnovat výdaje na bydlení, stravu apod.).

26. Jelikož tedy právní předchůdce žalobkyně výši výdajů žalovaného v zásadě neznal, nemohl je porovnat s jeho příjmy a posoudit tak, jak ukládá § 86 odst. 2 Zákona a posoudit tak úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 Zákona. Soud je tedy nucen konstatovat, že úvěr byl poskytnut v rozporu s právě zmíněným zákonným ustanovením a Smlouva je tak dle § 87 odst. 1 Zákona absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z.

27. Ve smyslu § 2991 o. z. tak tedy právní předchůdce žalobkyně plnil žalovanému bez právního důvodu a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný uhradil částku 14 104 Kč (způsob jakým právní předchůdce žalobkyně úhrady započítával je vzhledem k neplatnosti smlouvy irelevantní), přiznal soud žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 15 896 Kč.

28. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky prokazatelně vyzván oznámením o postoupení pohledávky odeslaným dne 13. 1. 2023. S odkazem na § 573 o. z. tak soud za den doručení považuje den 18. 1. 2023, coby třetí následující pracovní den. Splatnost dluhu nastala prvním dnem poté – tj. dne 19. 1. 2023 – v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Od dalšího dne – tj. ode dne 20. 1. 2023 – je žalovaný v prodlení ve smyslu o. z. a žalobkyni tak dle o. z. náleží nárok na úrok z prodlení ve výši dle

29. Pro absolutní neplatnost smlouvy ve smyslu § 588 o. z. pak soud žalobu zamítl co do částky 33 819,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaného za období od 13. 11. 2021 do 14. 12. 2022 částkou 2 377,45 Kč, smluvního úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč kapitalizovaného za období od 20. 6. 2022 do 14. 12. 2022 částkou 2 768,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 25 363,23 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně v řízení dosáhl 31,97 % a žalovanému žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.