Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 302/2023-38

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 33 197,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 781,40 Kč, s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky za dobu od 8. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 23 416,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 952,52 Kč za dobu od 3. 2. 2020 do 21. 10. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 9. 6. 2022 do 7. 11. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 21 916,28 Kč za dobu od 8. 11. 2022 do 28. 7. 2023 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 23 868,80 Kč za dobu od 29. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 781,40 Kč, s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky za dobu od 8. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 23 416,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 952,52 Kč za dobu od 3. 2. 2020 do 21. 10. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 9. 6. 2022 do 7. 11. 2022, zákonného úroku z prodlení z částky 21 916,28 Kč za dobu od 8. 11. 2022 do 28. 7. 2023 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 23 868,80 Kč za dobu od 29. 7. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 33 197,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 007,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 952,52 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 942,34 Kč a úrok z prodlení z částky 33 650,20 Kč za dobu od 29. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 39 000 Kč

a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 814,10 Kč, a to počínaje dnem 18. 3. 2020, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku

a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 14,5 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 29 218,60 Kč. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr v souladu se smlouvou řádně a včas, byl dne 21. 10. 2022 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn, a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek, na výzvu nereagoval a do dnešního dne dlužné částky neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s  ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně a zástupce žalobkyně.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru (expres půjčka) soud zjistil, že tuto dne 3. 2. 2020 uzavřela žalobkyně označená jako„ Banka“ a žalovaný označený jako„ Klient“. Ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že banka poskytne žalovanému úvěr ve výši 39 000 Kč, jako první den, ke kterému může dojít k čerpání je ve smlouvě uveden den 3. 2. 2020, banka poskytuje úvěr bez stanovení jeho účelu, žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit formou 72 měsíčních anuitních splátek, splátka se skládá ze splátky jistiny a splátky úroku. Skutečnost, že částka ve výši 39 000 Kč soud zjistil z výpisu z č. bankovní účet. Z„ Platební historie“ soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil částku 29 218,60 Kč.

5. Z„ Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ ze dne 11. 7. 2023, soud vzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že při posuzování úvěruschopnosti výše výdajů žalovaného stanovila částku životního minima dle nařízení vlády , a částkou normativních nákladů na bydlení dle Příjem žalovaného byl ověřen z potvrzení o výši příjmu, jak vyplývá z tohoto potvrzení.

6. V dopise„ Oznámení o prohlášení úvěru za splatný“ ze dne 23. 10. 2022, který dle připojeného podacího archu byl žalovanému odeslán dne 25. 10. 2022, žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dluhu na zesplatněném úvěru do 7. 11. 2022 (zjištěno z oznámení a poštovního podacího archu).

7. Žalovaný byl vyzván advokátem žalobkyně k uhrazení dluhu před podáním žaloby výzvou odeslanou dne 31. 7. 2023 (zjištěno z upomínky samé a poštovního podacího archu).

8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Z dalších žalobkyní předložených listin neplynula, s ohledem na právní posouzení věci, žádná právně relevantní skutková zjištění, ani jimi nebyly prokazovány pro věc právně relevantní skutečnosti, proto je soud k důkazu neprováděl.

9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ ZoSÚ“), na kteroužto smlouvu tak v plném rozsahu dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ( o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele ( o. z.)

a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,

z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů

a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje , zákon o ochraně spotřebitele, v  písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry

v oblasti jeho činnost.

10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, jak její obsah ve vazbě na účel zákona vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Z předložených důkazů vyplývá, jak ostatně tvrdila sama žalobkyně, že byl zjišťován a ověřován pouze příjem žalovaného, nikoli jeho skutečné výdaje. Žalobkyně rezignovala na zjišťování

a ověřování skutečných výdajů žalovaného, přičemž do výpočtu pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného použila částku životního minima a částku normativních nákladů na bydlení dle , přičemž soud má za to, že z takto formálně určených částek, nelze vycházet, neboť nikdy nebudou zohledňovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr, respektive nelze takto nahradit (obcházet) povinnost zjišťovat skutečné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Výdaje na bydlení tvoří zásadní a nutnou složku výdajů každého člověka

a současně jejich zjištění, resp. jejich ověření, není spojeno s většími obtížemi. V této věci navíc žalovaný uvedl, že bydlí v pronájmu, a nelze tak považovat za nepřiměřený požadavek na prokázání výše nájemného a souvisejících plateb, což lze bez většího úsilí splnit předložením např. nájemní smlouvy nebo výpisem z účtu, z něhož je nájemné a související hrazeno. Soud tak na základě provedeného dokazování došel k závěru, že skutečné výdaje žalovaného nebyly řádně zjištěny a ověřeny a současně bylo jejich zjištění v souladu s výkonem odborné péče na místě. Z důvodu, že žalobkyně při určení částky, se kterou žalovaný disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných údajů, soud věc vyhodnotil tak, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom, že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

13. Je –li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 39 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil, což byla částka 29 218,60 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 9 781,40 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit

i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaný byl dopisem ze dne 23. 10. 2022 vyzván k úhradě dluhu do 7. 11. 2022, proti tomu žalovaný nikterak nebrojil, natož aby tvrdil a prokázal, skutečnosti rozhodné pro stanovení jiné splatnosti dluhu. Soud tedy vyšel z toho, že dluh se stal splatným na základě předmětné výzvy věřitele a ode dne 8. 11. 2022 je žalovaný v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené Žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta co do nároků, které mají původ v absolutně neplatné smlouvě (úrok, poplatky).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.