Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 296/2023-54

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 27 991 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 406 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 24. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 9 585 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 585 Kč za dobu od 24. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 811,21 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 18 406 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 24. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 9 585 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 585 Kč za dobu od 24. 7. 2023 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 811,21 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 9. 8. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení celkové částky 27 991 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 184,05 Kč, zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 9. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 5. 12. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované na její účet poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Žalovaná byla povinna platit úrok spolu s druhou až osmou splátkou ve výši 980 Kč. Dále byly sjednány také poplatky za další volitelné služby, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99.00 Kč, který se hradí měsíčně po celou dobu trvání smlouvy. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 19 165 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odklade“ v celkové výši 1 980 Kč, úroků v celkové výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením , , dále jen „ “, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.

4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Z úvěrové smlouvy označené ID žádosti číslo – ID klienta číslo, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, fotografie občanského průkazu žalované, soud zjistil, že ve smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavazuje zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a uhradit celkovou částku (bez doplňkových služeb) 27 520 Kč v 24 splátkách, úvěr má být poskytnut na účet číslo 3030 Kč. Žalovaná podepsala smlouvu elektronicky zadáním kódu, odeslaným na telefonní číslo z IP adresy číslo. Údaje ve smlouvě identifikující žalovanou jsou shodné s občanským průkazem žalované, dle formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru žalobkyně provádí ověření vlastníka účtu, na který má být poskytnut úvěr, a to tak, že žadatel o úvěr pošle žalobkyni ověřovací poplatek, nebo doloží výpis z bankovního účtu, na který chce peníze poslat anebo pošle snímek obrazovky (printscreen) z internetového bankovnictví. Dle potvrzení vyhotoveného žalobkyní byla na účet žalobkyně č. 5 bankovní účet dne 19. 1. 2023 připsána platba ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč z účtu bankovní účet. Ze sdělení právnická osoba a z výpisu z účtu č. bankovní účet soud zjistil, že majitelem účtu je žalovaná, a dne 5. 12. 2022 byla na účet připsána částka 20 000 Kč zaslaná z účtu žalobkyně, s označením poskytnutí půjčky číslo.

6. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná na pohledávky ze smlouvy uhradila žalovaná žalobkyni celkem 1 594 Kč.

7. K prokázání tvrzení, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, žalobkyně předložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyhotoveného samotnou žalobkyní (vydáno vedoucím sekce oddělení rizik), ze kterého soud zjistil, že žalobkyně při výpočtu schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr vyšla z toho, že příjem žalované je ve výši 20 000 Kč, a další příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč, splátky jiným společnostem činní 1 000 Kč, počet dětí 0, žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně prověřila žalovanou v nebankovním registru (NRKI) a měla při uzavření smlouvy informaci o tom, že žalovaná v době od července 2022 žádala o poskytnutí spotřebitelských úvěrů, z toho 9 bylo odmítnuto a 16 odvoláno, má 1 existující závazek.

8. Žalobkyně prostřednictvím advokáta vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 23. 6. 2023 ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 26. 6. 2023.

9. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

10. Žalobkyně předložila k důkazu výzvu k zaplacení ze dne 10. 4. 2023 a ze dne 26. 5. 2023, nepřipojila k nim však důkaz, ze kterého by vyplývalo jejich odeslání či doručení žalované, proto z nich soud neučil žádná právně relevantní skutková zjištění.

11. Po právním vyhodnocení věci, s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na ujednání smlouvy, která je ve smyslu č. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZoSÚ“), smlouvou o spotřebitelském úvěru a na smlouvu tak dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ( o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele ( o. z.) a předmětem smlouvy je peněžitá zápůjčka (žalobkyně poskytla na základě předmětné smlouvy žalované finanční prostředky a žalovaná se je zavázala spolu s poplatkem žalobkyni vrátit ve sjednané lhůtě). Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje , zákon o ochraně spotřebitele, v  písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, uvedené vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz), v nichž soudy obsah odborné péče, definovaly v návaznosti na účel zákona jako vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Žalobkyně k tomu, jak postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované, uvedla, že vychází z kreditního skóre žadatele o úvěr, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Vyhodnocení vykonává automatizovaný systém. Pro získání informací důležitých pro vyhodnocení bonity žadatele o úvěr jsou využívány úvěrové registry SOLUS a NRKI. Žalobkyně netvrdila, že by údaje získané od žalované jakkoli ověřovala a žalovaná uvedla, že se domnívá, že podklady k ověření po ní žalovaná nepožadovala, naopak uvedla, že při výpočtu úvěruschopnosti ohledně výdajů vychází buď z minimálních uvěřitelných výdajů domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, vč. vyživovaných dětí a velikosti obce, anebo vychází z celkových pravidelných měsíčních výdajů celé domácnosti, deklarovaných klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti, a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd.

15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, neboť nebyly ověřeny žalovanou deklarované údaje o jejích příjmech a nebyly zjišťovány skutečné výdaje žalované. Žalobkyně zcela rezignovala na ověření zásadních údajů, skutečné výše příjmů a výdajů žalované, a při výpočtu schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, tak žalobkyně neměla k dispozici ověřené informace o příjmech a výdajích žalované, a jakýkoli výpočet z těchto údajů vycházející tak nemůže být řádným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou, když v dané věci platby za bydlení nebyly zjevné z předloženého výpisu z účtu) není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Povinnost poskytovatele úvěru zjistit skutečnou výši výdajů alespoň na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru. Požadavek na ověření příjmu žalované taktéž soud považuje v daném případě za přiměřený, tedy spadající pod rozsah odborné péče, se kterou byla žalobkyně povinna postupovat. Navíc žalobkyně měla informace o tom, že žalovaná v době bezprostředně předcházející poskytnutí spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně, žádala opakovaně a mnohokrát o poskytnutí úvěru a jejím žádostem nebylo vyhoněno. Již sama tato skutečnost měla vést žalobkyni k větší obezřetnosti a pečlivějšímu zkoumání údajů uvedených žalovanou.

16. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK., ve věci C -679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

17. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 20 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což byla částka 1 594 Kč, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 18 406 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaná byla dopisem ze dne 23. 6. 2023 vyzvána k úhradě dluhu do 30 dnů od jeho vyhotovení, proti tomu žalovaná nikterak nebrojila. Lhůta k plnění stanovená v dopise uplynula dne 23. 7. 2023 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené Žaloba byla ve zbytku požadovaných nároků, zakládajících se na ujednání neplatné smlouvy (poplatky, smluvní pokuta, náklady vymáhání) jako nedůvodná zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ve spojení s  tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 31,54 % (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 811,21 Kč, což je 31,54 % z celkové náhrady ve výši 2 572 Kč za účelně v řízení vynaložené náklady. Tyto náklady tvoří: a/ soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 1 120 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč podle bodu 2. a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“); c/ náhrada hotových výdajů advokáta na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné 300 Kč podle vyhlášky za 3 úkony právní služby, tj. 3× 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 252 Kč podle

19. Podle ustanovení žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.