Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 34/2023-74
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 27 826,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 717,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 717,76 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 19 108,89 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,23 Kč, s úrokem ve výši 16,7 % ročně z částky 26 011,65 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 314,93 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 826,65 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 108,89 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 717,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 717,76 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 19 108,89 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 098,23 Kč, s úrokem ve výši 16,7 % ročně z částky 26 011,65 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 314,93 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 826,65 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 108,89 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba se domáhala zaplacení částky 27 826,65 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Právní předchůdkyně umožnila žalovanému částku čerpat, žalovaný se zavázal splácet úvěr ve výši 630 Kč měsíčně, úrok byl dohodnut ve výši 16,70 % ročně. V důsledku porušení povinností žalovaným byl úvěr zesplatněn, pohledávka byla žalobkyni postoupena. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu 26 011,65 Kč, smluvní úrok ke dni splatnosti 2 098,23 Kč (od datum do datum z částky 29 548,88 Kč ve výši 16,7 %), poplatky ve výši 1 815 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 1 314,93 Kč (z jednotlivých splátek) a úrok z prodlení z částky 28 109,88 Kč.
2. Před prvním jednáním došlo k postoupení pohledávky žalobkyni a v důsledku toho k záměně žalobkyně. Dále vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět (ohledně úroku z prodlení z částky 2 098,23 Kč od datum do zaplacení) a dále navrhla připuštění změny žaloby a žalobu rozšířila tak, že nově požadovala úrok z úvěru ve výši 16,7 % ročně z částky 26 011,65 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení z částky 1 815 Kč od datum do zaplacení.
3. Soud podle § 96 o.s.ř. v části řízení zastavil a podle § 95 o.s.ř. připustil rozšíření žaloby. Předmětem řízení se tak stal nárok na zaplacení 27 826,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 098,23 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 314,93 Kč, úrok z prodlení z částky 27 826,65 Kč od datum do zaplacení a smluvní úrok ve výši 16,70 % ročně z částky 2 011,65 Kč od datum do zaplacení. Původní žalobkyně tvrdila, že při prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů sdělených žalovaným, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku, databázi MV ČR. Při hodnocení porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne datum má soud za prokázáno, že mezi právnická osoba a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek věřitelky poskytnout žalované mu úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč a závazek žalovaného splácet úvěr v měsíčních minimálních splátkách 630 Kč.
6. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti a žádosti o úvěr soud zjistil, že původní žalobkyně měla k dispozici následující údaje: příjem žalovaného 23 151 Kč z pracovního poměru, čistý měsíční příjem domácnosti 45 000 Kč, svobodný, bydlení vlastní, podíl na nákladech na bydlení 51 %, interní splátky 7 531,22 Kč, žalovaný měl mobilní telefon, jednu vyživovací povinnost.
7. Z výpisů z účtu žalovaného č. bankovní účet za leden až červenec 2019, které měla původní žalobkyně k dispozici při posouzení úvěruschopnosti žalované ho soud zjistil, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání v rozmezí od 20 000 Kč do 25 000 Kč, z výpisu nejsou zřejmé žádné pravidelné platby spojené s úhradou bydlení, platba alimentů činí 3 800 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného na e-casino byly v každém měsíci více než 10 000 Kč. Žalovaný čerpal úvěr 35 000 Kč v březnu 2019 a 30 000 Kč k datum.
8. Z platební historie má soud za prokázáno, že žalovaný čerpal celkem částku 30 000 Kč (datum), za celou dobu zaplatil 21 282,24 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil částku vyšší, než žalobkyně tvrdí.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy má soud za prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena.
10. Z předžalobní výzvy ze dne datum a dokladu o odeslání z téhož dne má soud z prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení před podáním žaloby vyzván.
11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná.
17. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
18. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
19. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
20. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
21. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb. , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák.č. 257/2016 Sb.
22. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila. Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Ani na výzvu soudu neuvedla na základě jakých historických dat ČSÚ došlo k porovnání příjmů a výdajů klienta, zda banka vycházela z příjmu 23 151 Kč nebo 45 000 Kč, a pokud z vyšší částky, o jaké příjmy se jednalo a zda a jak byly ověřovány, jaké údaje vstoupily do procesu posuzování banky konkrétně pokud se týká výdajů na bydlení, případně dalších individuálních nákladů, zejména s ohledem na to, že podle běžného účtu žalovaný platil výživné 3 800 Kč, jakou hodnotu výdajů na bydlení konkrétně představuje v tabulce uvedený podíl klienta okolo 51 %, a zda a jakým způsobem banka přihlížela k nadstandardním výdajům klienta na e-casino.
23. Zde je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18 ) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Uvedla, že v toto případě bylo reálné splacení dluhu prokázáno.
24. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně. Ne ní zřejmé, na základě jakých historických dat ČSÚ došlo k porovnání příjmů a výdajů klienta, zda banka vycházela z příjmu 23 151 Kč nebo 45 000 Kč, a pokud z vyšší částky, o jaké příjmy se jednalo a zda a jak byly ověřovány, jaké údaje vstoupily do procesu posuzování banky konkrétně pokud se týká výdajů na bydlení, případně dalších individuálních nákladů, zejména s ohledem na to, že podle běžného účtu žalovaný platil výživné 3 800 Kč, jak byly konkrétně hodnoceny náklady na bydlení a podíl žalovaného na nich. Přesto, že měla k dispozici úplné výpisy z účtu, ze kterých je zřejmé, v jak zvýšené míře žalovaný hraje přes e-casino, neprovedla jakékoli další ověření údajů, podrobnější zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet a zcela tak přehlédla rizikové chování žalovaného.
25. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla dostatečné a relevantní údaje k tomu, aby mohla posoudit, zda v tomto případě není důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
26. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka 30 000 Kč, podle vyjádření žalobkyně a provedeného důkazu zaplatil již částku 21 282,24 Kč. Proto je povinen vrátit částku 8 717,76 Kč. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
27. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žaloba byla žalované doručena datum, žalovaný je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z.ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , žalobkyně však výslovně požadovala úrok ve výši 11,75 % ročně a soud tak nemohl překročit žalobní žádání.
28. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.