Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 173/2023-25

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 137 650,49 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 265 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 107 265 Kč ve výši 3 350,19 Kč za dobu od 28. 12. 2022 do 13. 3. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 265 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30 385,49 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 399,08 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 136 616,49 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 005,61 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do 13. 3. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 385,49 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 107 265 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 107 265 Kč ve výši 3 350,19 Kč za dobu od 28. 12. 2022 do 13. 3. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 265 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 30 385,49 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 399,08 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 136 616,49 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 005,61 Kč za dobu od 27. 12. 2022 do 13. 3. 2023 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 385,49 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 137 650,49 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak toto bylo specifikováno v žalobě, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě úvěrové smlouvy číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum. Nedílnou součástí smlouvy pak byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 849 Kč měsíčně. První splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. K čerpání došlo 22. 6. 2021 a proto byla splatnost první splátky dne 25. 7. 2021. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 15,97 % ročně. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 42 735 Kč. Tato částka byla započítána na úrok, jistinu a poplatky, jak je patrné ze splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení se splácení alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, využila žalobkyně svého oprávnění a zesplatnila celou dlužnou částku ke dni 12. 12. 2022. Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 136 616,49 Kč, poplatků ve výši 234 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes výzvu žalobkyně.

2. Žalobkyně přímo v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy důsledně zjišťovala v rámci kreditního skóre posuzující jeho příjmovou a výdajovou stránku, kdy zkoumala informace jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný vztah, počet dětí, způsob bydlení a také nahlédla do externích úvěrových registrů (SOLUS, NRKI, CEE a ISIR). Žalobkyně má zato, že poustupovala zcela v souladu s příslušnou právní úpravou a že z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. O řádnému posouzení svědčí i skutečnost, že žalovaný hradil na smlouvu od číslo do číslo, tedy po dobu více než 3 let.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a tou označenou jako Hotovostní půjčka ČR číslo název finanční služby Smlouva o hotovostním úvěru a Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, úvěrovými podmínkami společnosti H název splatné od datum, potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, posouzením úvěruschopnosti klienta (metodika – výklad), úvěrová zpráva, potvrzení o výši příjmu od právnická osoba, výpis čerpání, splátek a úhrad, výzvou ze dne datum včetně poštovního podacího archu a předžalobní upomínka ze dne datum včetně podacího archu. Z předložených listinných důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému hotovostní úvěr až do výše 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 849 Kč. Splátky byly splatné vždy k 15. dni v kalendářním měsíci s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část jistiny a poplatky, sjednané smlouvou. Roční úroková sazba byla sjednána na 15,97 %, RPSN na 17,4 % a celková částka splatná žalovaným ke dni uzavření smlouvy byla vyčíslena na částku 266 016 Kč. Žalovaný čerpal celkem částku 150 000 Kč dne datum a žalobkyni přitom uhradil celkem 42 735 Kč, kterou žalobkyně rozpočetla na jistinu, na náklady na vymáhání, na smluvní pokutu a na úroky. Žalovaný se dostal do prodlení s placením alespoň dvou splátek, proto jej vyzvala žalobkyně dne datum k tomu, aby splatil celý úvěr ve výši 143 615,89 Kč, a to do 14 dnů ode dne sepsání tétoy. Tuto výzvu odeslala žalobkyně dne datum. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, které tento uvedl v úvěrové smlouvě a dále v registrech o dřívějších kontraktech žalovaného, ze kterých žalobkyně zjistila, že žalovaný má čistý měsíční příjem 15 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 15 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti ve výši 23 196 Kč (4 373 Kč splátky jiným společnostem, 1 800 Kč splátky žalobkyni, 7 424 Kč náklady na bydlení, 6 750 Kč životní minimum členů domácnosti a 2 849 Kč splátka schváleného úvěru), je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v podnájmu. Žalovaný v době uzavření smlouvy pracoval u právnická osoba jako zedník s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši 15 845 Kč.

6. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve formě bezúčelového úvěru, a to ve výši 150 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

10. V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z nijak nepodložených informací od žalovaného (vyjma potvrzení o výši příjmu žalovaného) a dále toliko z dostupných registrů o jeho dřívějších závazcích, vůbec nijak neověřovala ani příjmovou, ani výdajovou stránku žalovaného ani spolužijící osoby (družky). Příjmy žalovaného uvedla ve výši 15 000 Kč měsíčně s předložením potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele a u výdajů se zabývala toliko odhadovanými měsíčními výdaji žalovaného ve výši 23 196 Kč, opět bez bližší specifikace, ničím neprověřené s tím, že ostatní výdaje na straně žalovaného žalobkyně nezjišťovala. Žalovaný měl být svobodný, bezdětný a bydlet v pronájmu, což opět nebylo ničím prokázáno. Za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že vycházela toliko z ničím nepodložených a nespecifikovaných informací žalovaného ohledně jeho příjmové a výdajové stránky, má soud za to, že žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí, když si neověřila reálnou schopnost splácet úvěr ze strany žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne datum neplatná. věr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.

11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 18. 6. 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 42 735 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 107 265 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne datum, který mu byl doručován datum prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději datum. Ve výzvě byla uvedena lhůta 14 dnů od sepsání výzvy, tj. od datum a tato lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula datum, což odpovídá přiměřené lhůtě (cca 7 kalendářních dnů) od doručení zásilky. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 107 265 Kč dne datum a dle o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 15 % ročně od datum do zaplacení ve smyslu vládního S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

12. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 182 823,51 Kč a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 122 120,46 Kč spolu s příslušenstvím (tj. 107 265 Kč + 3 350,19 Kč + 11 505,27 Kč), jež představuje 67 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí 60 703,05 Kč (30 385,49 Kč + 11 399,28 Kč + 14 653,52 Kč + 1 005,61 Kč + 3 259,15 Kč), což představuje 33 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 34 %.

14. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle ve spojení s  částku 6 620 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně, za přípravu a převzetí zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 19 860 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle , 4 3 x 300 Kč a 21 % DPH (z částky 20 760 Kč) ve výši 4 360 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 507 Kč by činily 30 627 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 34 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 10 413 Kč.

15. Za úkon právní služby ze dne 3. 7. 2023 soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila chybějící skutková tvrzení, která měla být uvedena již v žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.