Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 129/2023-30

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudcem Mgr. Květoslavem Šárkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 10 386 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se ohledně smluvní pokuty ve výši 1 386 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 579 Kč zastavuje.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 136,18 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 11. 2022 do 17. 3. 2023, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 630,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně

Odůvodnění:

I. Řízení se ohledně smluvní pokuty ve výši 1 386 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 579 Kč zastavuje. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 136,18 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 11. 2022 do 17. 3. 2023, zamítá. III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9 000 Kč od 18. 3. 2023 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 630,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 386 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalovanému finanční prostředky na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 6. 5. 2022 ve znění dodatku ze dne 12. 5. 2022, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr celkem ve výši 12 000 Kč, který se zavázal splatit ve stanovené lhůtě. Smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím internetového rozhraní webová adresa, součástí dokončení žádosti o úvěr bylo též zadání verifikační platby žalovaným, aby tak bylo možné ověřit totožnost jeho osoby. Žalovaný se smluvně zavázal vrátit jistinu s příslušenstvím do 5. 6. 2022. Žalovaný zaplatil na svůj dluh dne 18. 7. 2022 částku 3 000 Kč. Žalovaný tedy neuhradil dohodnutou částku řádně a včas, pročež mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně též povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč, smluvní pokuty v částce 1 386 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 579 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 446,18 Kč (úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 9 000 Kč od 7. 6. 2022 Kč do 8. 11. 2022), zákonného úroku z prodlení z částky 9 000 Kč ve výši 11,75 % od 10. 11. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr bankovní a nebankovní registr klientských informací a insolvenční rejstřík. Žalobkyně uvedla, že důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nedisponuje.

2. Podáním ze dne 28. 7. 2023 vzala žalobkyně bez udání důvodu svůj návrh částečně zpět, a to ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 579 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 386 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle , , (dále jen „ ”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

4. Po částečném zpětvzetí žaloby se tedy žalobkyně domáhala zaplacení jistiny v částce 9 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 446,18 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 000 Kč ve výši 11,75 % od 10. 11. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne 6. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru číslo ve znění doplnění smlouvy o úvěru ze dne 12. 5. 200 (navýšení jistiny z 3 000 Kč na 12 000 Kč). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, konkrétně na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa tím, že smlouva nabyla účinnosti (podle toho co nastalo dříve) odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon žalovaného, odesláním peněžních prostředků na registrovaný účet žalovaného nebo odesláním smlouvy na registrovaný email žalovaného. Dle obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, které byly nedílnou součástí smlouvy, byla každá následující smlouva (nebo její dodatek) uzavřena okamžikem splnění poslední podmínky, tj. - generování návrhu smlouvy věřitelem, - přijetí návrhu žalovaným kliknutím na tlačítko„ uzavřít smlouvu o úvěru“ v Uživatelském profilu. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet částku 12 000 Kč a žalovaný se tuto částku splatnou jednorázově zavázal vrátit do 5. 6. 2022. Pro případ, že by žalovaný nezaplatil částku včas, byla mezi smluvními stranami ujednána povinnost žalovaného zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním dle téhož odstavce smlouvy v částce 50 Kč za upomínku (nejvýše však za 3 takové upomínky). Z potvrzení o provedené platbě z 4. 12. 2019 vyplývá, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 4. 12. 2019 odeslána částka 0,01 Kč na účet č. bankovní účet, jehož majitelem byl žalovaný. Na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet byla následně z účtu právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 5. 2022 zaslána platba ve výši 3 000 Kč, téhož dne pak ještě částka 2 900 Kč a dne 12. 5. 2022 částka 6 100 Kč, jak plyne z doloženého výpisu z účtu.

6. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným v souladu s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2022 postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 22. 11. 2022 odeslaným dle podacího archu dne 24. 11. 2022. K úhradě dlužné částky měl být žalovaný vyzván dopisem ze dne 2. 1. 2023. Prokazatelně pak byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2023 odeslanou dle doloženého podacího archu dne 13. 3. 2023, v níž mu byla stanovena lhůta k úhradě do 17. 3. 2023.

7. Žalobkyně soudu doložila taktéž svůj interní výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky a výpis z obchodního rejstříku týkající se její osoby.

8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen "o. z."). Podle , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

13. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle , , může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

15. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 386 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 579 Kč, zpět, soud řízení v souladu s ustanovením částečně zastavil.

16. Soud dále aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr.

17. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila její právní předchůdkyně bankovní a nebankovní registr klientských informací a insolvenční rejstřík; nenavrhla ani nepředložila však žádné důkazy k prokázání ověření výše příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného z jím předložených listin. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a y, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud České republiky, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu České republiky sp.zn. ze dne 9. 2. 2011). S ohledem na výše uvedené si soud musel dále položit otázku, zda ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru není v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, konkrétně se shora citovanou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Článek 8 směrnice nadepsaný jako„ Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Jestliže je v citovaném článku výslovně uvedeno slovní spojení„ členské státy zajistí“, pak nelze dle názoru soudu ponechat na spotřebiteli, aby se sám dovolal své ochrany a namítal neplatnost uzavřené smlouvy, nýbrž jde o úkol a povinnost státu, respektive jeho dotčených orgánů. Článek 23 nadepsaný jako„ Sankce“ stanoví následující:„ Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Pakliže jsou tedy státy povinny přijmout sankce, které budou„ účinné, přiměřené a odrazující“, tyto charakteristiky nemůže dle názoru soudu splňovat sankce relativní neplatnosti smlouvy. Velká část žalovaných spotřebitelů se totiž v první řadě k podané žalobě vůbec nevyjádří, což je podloženo praktickou zkušeností soudů. Nelze navíc počítat s tím, že průměrní spotřebitelé uzavírající smlouvy o úvěru budou natolik vzdělaní v právu a seznámeni s úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, aby si byli vědomi své možnosti namítat neplatnost smlouvy. Na tento problém upozornil rovněž Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová (C 377/14). Těmito skutečnostmi je výrazně oslabena účinnost stanovené sankce a rovněž její odrazující účinek, když poskytovatelé úvěru jsou si vědomi toho, že většina spotřebitelů se bránit nebude, což logicky snižuje jejich motivaci k tomu řádně prověřovat úvěruschopnost. Bod 26 odůvodnění předmětné směrnice pak nadto proklamuje, že„ Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C 240/98 až C 244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM ( ), ze dne 4. června 2015, Faber ( ) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska ( ). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis ( ), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.

18. Konečně pak rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

19. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a rozhodl se proto příslušné ustanovení v této části neaplikovat.

20. Předmětnou smlouvu je proto nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 12 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v  :„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

21. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 3 000 Kč, zbývá mu uhradit na jistinu částku 9 000 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 9. 3. 2023 a jejíž odeslání dne 13. 3. 2023 žalobkyně prokázala podacím archem. Jelikož dle oznámení byla žalovanému pro úhradu určeno datum splatnosti 17. 3. 2023, tak a ode dne následujícího, tj. ode dne 18. 3. 2023, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle :„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši 11,75 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 18. 3. 2023, tj. 15 % ročně. Soud tedy žalobkyni přiznal sazbu úroku z prodlení v požadované výši.

22. Co do zbývající částky 1 136,18 Kč představující součet kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 446,18 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a dále co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 10. 11. 2022 do 17. 3. 2023 soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Stran požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, soud podotýká, že tyto náklady vzniklé v souvislosti se zaslaným dopisem a se třemi pokusy o osobní kontakt pracovníka žalobkyně se žalovaným se nejeví jako účelné. Jako zcela postačující a adekvátní krok se jevilo zaslání předžalobní upomínky před podáním žaloby.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení ve spojení s  , neboť žalobkyně zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, když vzala žalobu v části zpět bez uvedení důvodu, a ve zbytku byla žalobkyně úspěšná jen zčásti. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 15 115,21 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 9 643,19 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku). Žalobkyně tak byla z 64 % úspěšná a z 36 % neúspěšná (z 36 % tak byl úspěšný žalovaný) a má tak vůči žalovanému právo na zaplacení 28 % náhrady nákladů řízení.

24. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnou za zastupování účastníka advokátem ve výši 900 Kč podle , advokátního tarifu, za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč dle této vyhlášky, tj. celkem částka 300 Kč Celkem tak veškeré náklady řízení (včetně 21 % DPH z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů v celkové výši 630,56 Kč (28 % z 2 252 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekucí.