Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 306/2023-23

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

anonymizováno stát. instituce

o zaplacení 30 600 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 600 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % od 26. 7. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 23 630,55 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % jdoucími z částky 20 000 Kč od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023 a dále jen z částky 5 400 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení a s úroky ve výši 22,68 % jdoucími z částky 20 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 600 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % od 26. 7. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 23 630,55 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % jdoucími z částky 20 000 Kč od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023 a dále jen z částky 5 400 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení a s úroky ve výši 22,68 % jdoucími z částky 20 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba se sídlem adresa, IČO (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla uzavřena smlouva nazvaná„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ číslo ze dne datum (dále také jen jako„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 600 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 4.000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách počínaje dnem datum, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni datum řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 20.000 Kč ode dne datum až do zaplacení dále úrokem ve výši 22,08 % ročně sjednaným v čl. 1 smlouvy o úvěru (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Na uvedený dluh žalovaný zaplatil za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 5 400 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností od tohoto data. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila výše pohledávky vzniklé z titulu úvěrové smlouvy číslo bez příslušenství za žalovaným částku 36.200 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném úhradu celkové dlužné částky ve výši 30.600 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 10.600 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4.980,27 Kč (tj. úrok ve výši 22,08 % ročně z částky 20.000 Kč od datum do data postoupení datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.650,28 Kč (tj. zákonný úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 20.000 Kč od datum do data postoupení datum), úroků ve výši 22,08 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 17,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000 Kč od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly ověřeny zejména výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. Žalovaný dále prohlásil, že poskytl právní předchůdkyni žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné k posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaný nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Dle právního názoru žalobkyně případné neprokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť ta byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl o zaplacení upomínán před podáním žaloby, avšak tento neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má poslední známé bydliště na adrese uvedené shora. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána.

4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, a to zejména odkazem na ustanovení , a , o spotřebitelském úvěru. Rozhodné je tak právo české.

5. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle

6. Zy označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, sídlem adresa, IČO, jako věřitelkou a žalovaným jako zákazníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému při jejím podpisu peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se naopak zavázal vrátit částku v celkové výši 36.000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 600 Kč s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Částka 36.000 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20.000 Kč zahrnovala též sjednaný úrok ve výši 4.000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 32,15 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 206,15 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

7. Z karty zákazníka ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného měla být ověřována z občanského průkazu (občané ČR). Vyplněno je však číslo průkazu„ anonymizováno“ s tím, že žalovaný je občanem Slovenské republiky. Platnost průkazu byla do datum. Žalovaný uvedl, že žije sám v nájmu od září roku 2020. Žalovaný dále uvedl, že je od září roku 2020 zaměstnán u právnická osoba právnická osoba na částečný úvazek jako kuchař. Dále je výslovně zaškrtnuto, že zaměstnání žalovaného bylo ověřováno telefonicky. příjmení měsíční příjem žalovaného činí 26.000 Kč a jeho výdaje ve výši 11.700 Kč sestávají z výdajů na bydlení ve výši 6.700 Kč a osobních výdajů ve výši 5.000 Kč. Dále bylo zaškrtnuto, že žalovaný nemá u právnická osoba anonymizována dvě slova a ani mimo ni žádné další úvěry. Žalovaný dále prohlásil, že proti němu není vedena exekuce.

8. Zy označené jako„ Dohoda o pracovní činnosti“ uzavřené mezi právnická osoba právnická osoba a žalovaným ze dne datum má soud prokázáno, že žalovaný byl od datum zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti jako kuchař, přičemž rozsah pracovní doby činil 2 dny v týdnu v délce po 3-4 hodinách denně. Odměna žalovaného činila 100 Kč za hodinu.

9. Z výplatních pásek za měsíce listopad a prosinec 2020 má soud prokázáno, že čistý příjem žalovaného činil v měsíci listopadu 25.998 Kč a v měsíci prosinci 25.998 Kč. Současně je však uvedeno, že tento příjem plyne z dohody o provedení práce.

10. Z nájemní smlouvy ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný byl jakožto nájemce oprávněn užívat byt v obci obec. Nájemné bylo sjednáno na dobu určitou ode dne datum do datum. Nájemné včetně služeb spojených s užíváním bytu činilo 6.620 Kč měsíčně.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovaným.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum na adresu adresa, zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávky.

13. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum na adresu adresa, zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, a to nejpozději do datum.

14. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

15. Podle , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 do datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne datum. Současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j.  - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

22. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

23. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 20.000 Kč zaplatit celkem 36.000 Kč. Ze zákaznické karty je zřejmé, že společnost právnická osoba, při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). Z předložené karty zákazníka spolu s dohodou o pracovní činnosti soud zjistil, že žalovaný dne datum, tj. pouze 4 dny před uzavřením smlouvy o úvěru uzavřel dohodu o pracovní činnosti. Tento pracovní vztah tak začínal dne datum a žalovaný v rámci této dohody měl stanovenou pracovní dobu v délce 2 dnů po 3-4 hodinách se mzdou 100 Kč za hodinu. Byť z doložených výplatních pásek vyplynulo, že žalovanému byl v měsících listopadu a prosinci 2020 vyplacen příjem dosahující průměrné výše 26.000 Kč, nelze přehlédnout nesrovnalost v tom, že příjem byl ale vyplácen nikoliv z dohody o pracovní činnosti, ale z titulu dohody o provedení práce. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou využívány spíše jako zdroj přivýdělku a nikoli jako zdroj jediného příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně byla přitom povinna vzít v potaz nejen stávající situaci, ale i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. V návaznosti na tuto skutečnost právní předchůdkyně žalobkyně ani neověřovala historii předchozích pracovních poměrů žalovaného.

24. V souzené věci tedy soud na základě shora uvedených skutečnosti uzavřel, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému úvěr poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (opět viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

25. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

26. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému celkem 20.000 Kč plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil již částku 5.400 Kč, zbývá mu tedy doplatit 14.600 Kč (20.000 - 5.400).

30. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 14. 600 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 15 % p.a., žalobkyni však byl přiznán úrok z prodlení v požadované (nižší) výši 11,75 % p.a. Žalobním petitem je soud vázán (výrok I. tohoto rozsudku).

31. V souladu s  část věty před středníkem byla lhůta k plnění stanovena v trvání tří dnů od právní moci rozsudku.

32. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků včetně kapitalizovaného a dalšího odpovídajícího příslušenství zamítnout (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak měl převážný úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.