Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 260/2023-54
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
adresou pro doručování adresa žalovaného
o zaplacení 107 593,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 90 968 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 90 968 Kč od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 16 625,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 107 593,13 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16 625,13 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 832 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 90 968 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 90 968 Kč od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč splatných počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že jednotlivé splátky jsou splatné vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 16 625,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 107 593,13 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 16 625,13 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 832 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa žalobkyně], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 107 593,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 110 000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, uzavření smlouvy je patrné z autorizačních doložek a zejména zasláním verifikační platby žalovaným. Úroky úvěru měly být žalobkyni žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 4 758 Kč vždy k 15. Dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne datum. Na zaslané upomínky žalovaný nereagoval. Z důvodu porušení smlouvy došlo k zesplatnění pohledávky. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby dluží částku 107 593,13 Kč představující zesplatněnou jistinu, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů řízení. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se z ústního jednání omluvil. V písemném vyjádření ze dne datum uvedl, že svůj dluh uznává a žádá o možnost uhradit jej formou měsíčních splátek po 2 000 Kč. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření navrhla vydání rozsudku pro uznání a souhlasila s tím, aby pohledávka byla splácena v měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Soud rozsudkem pro uznání nerozhodl, neboť dle soudu tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, neodůvodňovali uplatňovaný nárok.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalovaný s žalobkyní podepsal dne datum listin u s názvem smlouva o úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 110 000 Kč tak, že částka 36 406 Kč bude vyplacena na účet žalovaného do 5 pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy, částka 62 594 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku, částka 62 594 Kč bude vyplacena na účet žalovaného do5 pracovních dnů poté, co žalovaný prokazatelně písemně předloží žalobkyni veškerou dokumentaci potřebnou k úhradě předchozího závazku a částka 11 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úrokem v celkové výši 123 208 Kč do datum formou měsíčních splátek po 4 758 Kč. V případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky vzniká žalobkyni právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, právo na úroky z prodlení a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Smlouva byla uzavřena v okamžiku zasláním autorizačního sms kódu žalovaným a účinná v okamžiku zaslání verifikační platby. Žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o zřízení doplňkové služby anonymizováno (ze smlouvy o úvěru číslo včetně přílohy číslo opatřeny autorizační doložkou). Žalobkyně poskytla úvěr žalovanému dne datum (z potvrzení o vyplacení úvěru a opakované platební instrukce, detailu pohybu). Z důvodu nehrazení splátek úvěru řádně a včas, byly žalovanému zaslány upomínky (z upomínky ze dne datum, datum včetně podacího lístku). Ke dni datum došlo k zesplatnění úvěru (z oznámení o zesplatnění a možnosti alternativního řešení). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala dne datum k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku).
4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz přílohou číslo posouzení úvěryschopnosti spotřebitele, ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho průměrný příjem za poslední 3 měsíce činil 51 321 Kč, náklady na bydlení hradí 3 000 Kč měsíčně, další finanční závazky činí 4 700 Kč měsíčně (splátky úvěrů). Jako podklad pro analýzu poskytl žalovaný tři výpisy z účtu, které však soudu spolu s žádostí doloženy nebyly. Žalobkyně dále provedla lustraci a skóring žalovaného, ze kterých se podává, že žalovanému lze poskytnout úvěr s maximální výší 110 000 Kč s měsíční splátkou 4 758 Kč
5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal se žalobkyní dne datum listin u s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši 110 000 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 19 032 Kč, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním
z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády
č. 351/2013 Sb.
15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jeho výdajů a dalších informací, které mají vliv na jeho úvěruschopnost, zahrnujících věk, vzdělání, počet vyživovacích povinností, rodinný stav, způsob bydlení, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalovaného a nahlížení do externích registrů. Žalobkyně neprokázala, že by zjišťovala kreditní skóre žalovaného, jehož výstupem by bylo zjištění limitu nejvyšší možné měsíční splátky a celkové schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr, aniž by u něj došlo k předlužení. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila pouze posouzení úvěryschopnosti žadatele, obsahující neobjektivizované údaje vedoucí pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalovaného bez zjišťování jeho reálné situace.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 110 000 Kč a žalovaný jí na tuto částku uhradil 19 032 Kč, a proto mu zůstala povinnost vydat částku 90 968 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky,
a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).
19. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl, že žalovaný může peněžité plnění splácet ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určil, a to s ohledem na finanční a životní situaci žalovaného.
20. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty a příslušenství sestávajícího z úroků (vše má oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. . Žalobkyně byla úspěšná co do 84,55 %, žalovaný co do 15,45 %, žalobkyně má proto právo na 69,1 % náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení sestávající z odměny za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění (dále jen„ AT“) za 3 úkony právní služby po 5 420 Kč (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 AT, 3 x režijního paušálu po 300 Kč dle § 12b odst. 2 AT, náhrady za zaplacený soudní poplatek z návrhu ve výši 4 304 Kč. Soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 107 593,13 Kč ve smyslu § 8 odst. 5 vyhlášky AT Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 21 464 Kč, z toho 69,1 % činí 14 832 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).