Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 311/2023-28
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 12 530 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 001 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 6 529 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 673,73 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 824,27 Kč, úroku ve výši 18,36% z částky 8 783,75 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75% z částky 8 783,75 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 11,75% z částky 2 782,75 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 001 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 6 529 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 673,73 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 824,27 Kč, úroku ve výši 18,36% z částky 8 783,75 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75% z částky 8 783,75 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 11,75% z částky 2 782,75 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, zaplacení částky 12 530 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne datum jí poskytl zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 6 799 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky v částce 2 874 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení v částce 865 Kč Tyto měla splatit v 52 týdenních splátkách po 362 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne datum Celkem dle žalobkyně uhradila 5 999 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 8 783,75 Kč a poplatku 3 746,25 Kč, dále úrok jednak v kapitalizované výši 824,27 Kč za období od datum a úroku z prodlení 673,73 Kč od datum do data postoupení pohledávky dne datum z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení.. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne datum s účinností k datum a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.
2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Žalovaná je státní příslušník Ukrajiny. Pravomoc zdejšího soudu k projednání žaloby je dána s ohledem na pobyt žalované v ČR v souladu s článkem 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované pod číslo Sb. m.s. ze dne datum. Použití hmotného práva vyplývá z ustanovení této dvoustranné mezinárodní smlouvy, konkrétně dle jejího článku 48 odst. 1 volbou práva v předmětné smlouvě o zápůjčce.
4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovanou a společností právnická osoba, se sídlem v obec a číslo, ulice a číslo, IČO, byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 12 000Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 18 799 spolu s poplatkem tvořeném z úroku v částce 2 874 Kč, poplatku za administrativní činnost ve 1 500 Kč a nákladů za komfortní a flexibilní splátky 865 Kč a doplňkové pojištění 1560 Kč Tyto měla splatit ve 32 týdenních splátkách po 362 Kč, přičemž poslední splátka měla být ve výši 337 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
5. Mezi společností právnická osoba a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z datum vyzývána k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručován dne datum dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku.
6. Součástí smluvní dokumentace byla tzv. zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření smlouvy datum. V daném případě vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů, dle kterých žalovaná žila v nájmu, byla vdaná a půjčku potřebovala na vybavení domácnosti. Počet vyživovacích povinností uvedla 2. Z údajů o zdroji příjmů a zaměstnání bylo uvedeno, že je na mateřské dovolené a pobírá příspěvek 10 tis. Kč měsíčně od ÚP obec. Výše příjmů byla zjištěna v částce 40 tis. a měla sestávat z čistých příjmů žadatele 10 000 Kč a tzv. dalších více nespecifikovaných příjmů domácnosti 30 000 Kč. Výdaje byly specifikovány jako výdaje na externí splátky 1 000 Kč a odhad měsíčních výdajů 3 500 Kč, interní splátky jiných půjček nebyly uvedeny. Z dokumentace měl být doložen výměr důchodu či podpory a 2 výpisy účtu.
7. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalované závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř. , kterou soud plní pouze při jednání.
8. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).
9. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o zápůjčce sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne datum, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje záběr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
17. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
18. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
19. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
20. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalované, soudu nikterak nedoložila, že by tyto jakkoliv ověřovala. Nadto tyto již samy o sobě vzbuzují pochybnosti. Žalovaná měla být v době převzetí závazku na rodičovské dovolené s jediným specifikovaným zdrojem příjmu, rodičovským příspěvkem 10 tis. Kč, její výdaje byly odhadnuty na 4 500 Kč za situace, kdy uváděla, že má 2 vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Další neurčitý zdroj příjmu 30 tis. Kč nebyl nijak doložen. Soud proto postrádá jakoukoliv aktivitu zapůjčitele v ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, a to i ověření přístupných registrů dlužníků či úvěrů, zejména však závěr o spolehlivém zjištění její schopnosti závazek splatit. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
21. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 12 000 Kč a uhradila dosud dle tvrzení v žalobě 5 999 Kč, zbývá proto k úhradě 6 001 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.12.2022 doručované dne 13.1.2023, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 25.1.2023 za předpokladu, že se do dispozice žalované dostal následující den 14.1.2023 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II). Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je ve větší části, žalované náklady řízení nevznikly, rozhodl proto jako ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.