Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 294/2023-53
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22 860 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 360 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 582,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 850 Kč, s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 360 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 582,60 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 850 Kč, s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol].
1. Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 7. 11. 2023 doplněným podáním doručeným dne 1. 12. 2023, domáhala se žalobkyně zaplacení částky 22 860 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela dne 15. 6. 2021 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 360 Kč, v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, poslední splátka byla splatná 9. 8. 2022. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím jím poskytnutých informací a doložených dokladů (pracovní smlouva, bankovní výpisy, nájemní smlouva). Takto zjištěné informace zaznamenány v zákaznické kartě a prověřeny obchodním informačním systémem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný uhradil pouze 4 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Dlužná částka 22 860 Kč sestává z jistiny 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby (úrok + poplatky) 7 860 Kč, dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 2 582,60 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 850 Kč, úrok ve výši 20,94 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřili, resp. žalobkyně s tímto postupem souhlasila v žalobním návrhu, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že tato byla dne 15. 6. 2021 uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným. Na základě smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný se přitom zavázal tuto částku věřiteli vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 360 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 456 Kč. Úvěr byl čerpán v hotovosti při podpisu smlouvy.
6. Ze zákaznické karty ze dne 15. 6. 2021 bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku právnická osoba o poskytnutí úvěru, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že bydlí v nájmu, jeho dosažené vzdělání je učňovské, je svobodný, nemá žádné nezaopatřené děti, od března 2021 pracuje jako dělník u spol. příjmení příjmení - právnická osoba, s pracovní smlouvou na dobu určitou do 31. 12. 2021 s čistým měsíčním příjmem ve výši 12 363 Kč. Výdaje žalovaného činí měsíčně 8 000 Kč, z toho 4 000 Kč na bydlení (1/2 z celkové částky 8 000 Kč, o nájem se dělí se spolubydlícím) a 4 000 Kč osobní výdaje. Z kolonky„ dokumenty k ověření finanční situace žadatele“ vyplývá, že žalovaný měl předložit bankovní výpisy, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Soudu byly předloženy výplatní lístky, pracovní smlouva a čestné prohlášení žalovaného o tom, že bydlí v nájmu a platí nájemné ve výši 4 000 Kč.
7. Z pracovní smlouvy uzavřené dne 30. 3. 2021 mezi žalovaným a spol. příjmení příjmení - právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaný byl od 30. 3. 2021 zaměstnán u uvedené společnosti, a to na dobu určitou do 31. 12. 2021.
8. Z výplatních lístků za měsíce únor 2021 až duben 2021 bylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto období příjem ze zaměstnání u spol. právnická osoba a následně právnická osoba příjmení - právnická osoba v průměrné měsíční výši 12 363 Kč. Z výplatních lístků bylo rovněž zjištěno, že ze mzdy jsou prováděny exekuční srážky.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
10. Z oznámení ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni.
11. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 23. 6. 2023.
12. Výzvou ze dne 29. 9. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.
13. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka zástupce žalobkyně pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 2. 10. 2023.
14. Závěr o skutkovém stavu:
15. Dne 15. 6. 2021 byla mezi žalovaným a spol. právnická osoba uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalovanému vyplacena částka 15 000 Kč v hotovosti a byly sjednány podmínky splácení úvěru. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost na základě informací a listin získaných od žalovaného, tj. pracovní smlouvy, čestného prohlášení žalovaného o nájmu a výplatních lístků. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 4 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky na žalobkyni písemně informován dopisem ze dne 23. 6. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2023, která byla podána k poštovní přepravě 2. 10. 2023, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž byl upozorněn na její možné soudní vymáhání.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona (ve znění účinném do 28. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Právní posouzení věci:
22. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Mělo jít o informace uvedené v zákaznické kartě a zjištěné z doložených dokladů. Právní předchůdkyně evidentně zjišťovala a ověřovala příjem žalovaného – byla doložena pracovní smlouva i doklady o výši příjmu za období tří měsíců předcházejících uzavření smlouvy, ze kterých vyplývá průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 12 363 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však nedoložila, že by zjišťovala a ověřovala také výdaje žalovaného, tj. celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí apod., v tomto směru spoléhala na informace sdělené žalovaným (odhad výdajů v zákaznické kartě, čestné prohlášení o nájmu). Žalobkyně rovněž nedoložila, že by její právní předchůdkyně zjišťovala, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši – nepředložila důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v registru zahájených exekucí (což je obzvlášť zarážející vzhledem k tomu, že z výplatních pásek je zřejmé, že ze mzdy jsou prováděny exekuční srážky). O schopnosti žalovaného hradit splátky úvěru tedy zcela jistě bylo možno pochybovat.
23. Soud dospěl k závěru, že postup právní předchůdkyně žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka a skutečnost, zda žalovaný nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.
24. S ohledem na vše výše uvedené považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 občanského zákoníku , dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR-Finance proti GK, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.
25. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak vzniká žalovanému povinnost vrátit věřiteli poskytnutou jistinu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, která mu byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 4 500 Kč. Pohledávka byla následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 6. 2023. Poté již žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyni byl tedy přiznán rozdíl mezi částkou, která byla žalovanému vyplacena a částkou, kterou žalovaný uhradil, tj. 10 500 Kč a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť úrok i poplatky byly sjednány rovněž neplatně (smlouva je neplatná v celém rozsahu).
26. Jelikož podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené jeho možnostem“, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku , žalobkyni nelze tedy přiznat ani úrok z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
27. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění. Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
29. Soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, proto je jeho povinností doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí 1 143 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 915 Kč, zbývá tedy doplatit 228 Kč. V případě, že tato částka (výrok IV.) nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, bude věc dána do 30 dnů od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání celnímu úřadu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.