Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 261/2023-28

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 18.374,26 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 9.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 9.500 Kč od 1.11.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 8.874,26 Kč, úrok ve výši 760,09 Kč, úrok ve výši 20,88% ročně z částky 9.853,37 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.184,18 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9.853,37 Kč od 15.12.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 9.500 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z částky 9.500 Kč od 1.11.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 8.874,26 Kč, úrok ve výši 760,09 Kč, úrok ve výši 20,88% ročně z částky 9.853,37 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1.184,18 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9.853,37 Kč od 15.12.2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 18.374,26 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.184,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 760,09 Kč a se zákonným úrokem ve výši 8,5% ročně z částky 9.853,37 Kč od 15.12.2022 do zaplacení a s úrokem 20,88% ročně z částky 9.853,37 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 3.2.2021 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 9.593 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.094 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1.999 Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 252 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 3.8.2022. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla žalovanou uhrazena dne 10.3.2021. Ke dni 16.7.2021 činila dlužná jistina 9.853,37 Kč a dlužný poplatek 8.520,89 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9.853,37 Kč dále úrokem ve výši 20,88% ročně a to od 4.8.2022 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 16.12.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činí hodnota pohledávky 20.563,67 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 18.374,26 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 9.853,37 Kč a dlužného poplatku ve výši 8.520,89 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.

V podání ze dne 9.11.2023 žalobce uvedl, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek (listopad, prosinec 2020), současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr na jako dělník ve společnosti právnická osoba, její měsíční příjem činí 20.442 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).

Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze číslo to pod číslo.

Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu ( ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

V ě označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnaná na plný úvazek jako operátor ve společnosti právnická osoba, je nájemník, uvedla finanční údaje (příjem – 20.442 Kč a odhadované měsíční výdaje – 15.000 Kč), nemá externí splátky zápůjček ani interní splátky. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z pracovní smlouvy ze dne 1.12.2018 a dvou výplatních pásek za měsíc listopad, prosinec 2020. Zákaznická karta je dne 3.2.2021 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.

Ze smlouvy o podnájmu bytu soud zjistil, že tuto dne 26.1.2021 uzavřela žalovaná jakožto nájemce k bytové jednotce číslo o velikosti anonymizováno, nacházející se v anonymizováno nadzemím podlaží na adrese: adresa, a to na dobu 2 let (do 31.1.2023). Nájemné bylo sjednáno dohodou stran ve výši 11.472 Kč. příjmení nájemného zahrnuje nájemné ve výši 8.711 Kč a zálohy na služby dle evidenčního listu ve výši 2.761 Kč. Součástí nájemného nejsou úhrady za dodávky elektřiny, kterou je povinen nájemce hradit sám.

Podle dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 18.6.2020 byl pracovní poměr žalované založený pracovní smlouvou ze dne 1.12.2018 sjednán na dobu neurčitou.

Z výplatní pásky za měsíc listopad 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalované činil 22.470 Kč. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2019 soud zjistil, že čistý příjem žalované činil 18.407 Kč.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 3.2.2021 a smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že dne 3.2.2021 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční částku ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatek v částce 9.593 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 6.094 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortní a flexibilního splácení 1.999 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 19.593 Kč (úvěr a souhrnný poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 252 Kč a poslední splátka po 189 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku zápůjčky.

Z y označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 10.3.2021 částku 500 Kč.

Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 16.12.2022, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 13.1.2023 žalované na adresu, kterou uvedla jako adresu výběru.

Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění ze dne 1.6.2023 k zaplacení pohledávky ve výši 21.677,55 Kč nejpozději do 16.6.2023. Výzva byla odeslána dne 2.6.2023.

Z y nazvané informace o zpracování osobních údajů soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z ní pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.

Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 3.2.2021 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatek v částce 9.593 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 19.593 Kč v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 252 Kč a poslední splátka po 189 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku. Žalovaná zaplatila částku ve výši 500 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 16.12.2022 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované ve výši 20.442 Kč byly ověřeny z dohody o změně pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za měsíc listopad, prosinec 2020. Žalovaná tak měla poměrně slušný příjem ze zaměstnání a stálou práci. Pokud jde o měsíční výdaje žalované, tak tyto byly odhadované na 15.000 Kč. Dle doložené smlouvy o podnájmu představovaly výdaje na bydlení částku 11.472 Kč (nájem, služby spojené s užíváním bytu). V této částce však nejsou zahrnuty výdaje dodávku za elektřinu, kdy údaj o výši vynakládané úhrady za elektřinu již zmiňován ani dokladován nebyl. I kdyby soud vycházel z tvrzení žalované o výši nájmu (11.472 Kč) žalované je zcela zřejmé, že celkově uvedená částka ve výši 15.000 Kč nemůže představovat celkové měsíční výdaje žalované, když tato uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnost. Samotné výdaje spojené s upokojováním potřeb nezletilých dětí představující primární závazek žalované, ale i další výdaje související s uspokojováním nejen bytových, ale i dalších (kulturních, společenských, sportovních aj.) potřeb žalované dozajista překračují uvedenou odhadovanou částku výdajů žalované. Žádný z dokladů, potvrzující další příjmy nebo další výdaje žalované, soudu předložen nebyly a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Právní předchůdce žalobce sice do jisté míry zkoumal příjmovou a výdajovou stránku žalované, a i tyto skutečnosti částečně dokladoval, avšak tyto nesprávně vyhodnotil. Je zřejmé, že výdajová stránka žalované měla být zkoumána podrobněji, kdy nestačí pouze uvést výdaje související s bydlením, ale je třeba i specifikovat tzv. ostatní náklady související s upokojováním potřeb žalované a předně zkoumat jaké finanční zatížení představuje plnění vyživovací povinnosti vůči dvěma nezletilým dětem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně výdajů bylo zkoumání pouze částečné. To, že schopnost žalované splácet zápůjčku nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná na zápůjčku uhradila pouze jednu splátku. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).

Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí úvěru) že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 10.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby a tabulky umoření vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 500 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 9.500 Kč (10.000 – 500) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 30.10.2023. Nárok se stal splatným 31.10.2023 a žalovaná se dostala do prodlení od 1.11.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.11.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 23.221,33 Kč (částku 18.374,26 Kč + úrok 760,09 Kč + 2.063 Kč – úrok 20,88% ročně z částky 9.853,37 Kč od 15.12.2022 do 15.12.2023 + úrok z prodlení 1.184,18 Kč + 839,8 Kč – úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 9.853,37 Kč od 15.12.2022 do 15.12.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 9.675 Kč (jistina – 9.500 Kč + 175,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 9.500 Kč od 1.11.2023 do 15.12.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 41%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 59%. Poměr úspěchu tedy činí 18% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.