Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 262/2023-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 12.267 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 1.020 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1.11.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 11.247 Kč, úrok ve výši 1.319,07 Kč, úrok ve výši 23,79% ročně z částky 7.311,62 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 769,95 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7.311,62 Kč od 15.12.2022 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 1.020 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1.11.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 11.247 Kč, úrok ve výši 1.319,07 Kč, úrok ve výši 23,79% ročně z částky 7.311,62 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 769,95 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7.311,62 Kč od 15.12.2022 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 12.267 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 769,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.319,07 Kč a se zákonným úrokem ve výši 8,5% ročně z částky 7.311,62 Kč od 15.12.2022 do zaplacení a s úrokem 23,79% ročně z částky 7.311,62 Kč od 15.12.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela dne 16.9.2020 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost (s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku), a to především na základě hodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Ze smluvních podmínek plyne, že zákazník prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 11.639 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7.847 Kč, odměnu za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.292 Kč). Žalovaná se zavázala souhrnnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 278 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 16.3.2022. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla žalovanou uhrazena dne 14.5.2021. Ke dni 17.9.2021 činila dlužná jistina 7.311,62 Kč a dlužný poplatek 4.955,38 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7.311,62 Kč dále úrokem ve výši 23,79% ročně a to od 17.3.2022 (ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru). Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 8.980 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 16.12.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činí hodnota pohledávky 20.563,67 Kč. Žalobce požaduje zaplacení částky 12.267 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 7.311,62 Kč a dlužného poplatku ve výši 4.955,38 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku.
V podání ze dne 10.11.2023 žalobce uvedl, že ze zákaznické karty se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, výplatních pásek (červen, červenec 2020), současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako švadlena ve společnosti právnická osoba, její měsíční příjem činí 8.704 Kč a další čistý příjem domácnosti činí 7.000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr.zákoníku).
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 společnost právnická osoba převedl pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce a smluv o zápůjčce specifikované v Příloze číslo to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze číslo to pod číslo.
Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalované byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako zákaznická karta žalovaná uvedla své osobní údaje – je vdaná, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnaná na plný úvazek jako švadlena ve společnosti právnická osoba, je nájemník, uvedla finanční údaje (příjem – 8.704 Kč, další čisté příjmy domácnosti – 7.000 Kč a odhadované měsíční výdaje – 6.000 Kč), nemá externí splátky zápůjček ani interní splátky. Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalované z pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za měsíc červen, červenec 2020. Zákaznická karta je dne 16.9.2020 podepsaná žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 16.9.2020 má soud za prokázané, že dne 16.9.2020 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční částku ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem poplatek v částce 11.639 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 7.847 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1.500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortní a flexibilního splácení 2.292 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala na základě smlouvy zaplatit, činí 21.639 Kč (úvěr a souhrnný poplatek), které žalovaná splatí v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 278 Kč a poslední splátka po 233 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku.
Z listin y označené jako tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 23.9.2020 částku 280 Kč, dne 11.10.2020 částku 500 Kč, dne 16.10.2020 částku 500 Kč, dne 6.11.2020 částku 500 Kč, dne 15.11.2020 částku 500 Kč, dne 11.12.2020 částku 1.300 Kč, dne 16.1.2021 částku 600 Kč, dne 16.2.2021 částku 500 Kč, dne 16.3.2021 částku 300 Kč, dne 15.4.2021 částku 2.000 Kč, dne 14.5.2021 částku 2.000 Kč, celkem 8.980 Kč.
Právní předchůdce žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 16.12.2022, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 13.1.2023 žalované na adresu, kterou uvedla jako adresu výběru.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou výzvou k plnění k zaplacení postoupené pohledávky. Výzva byla odeslána dne 2.6.2023.
Z listin y nazvané informace o zpracování osobních údajů soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z ní pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 16.9.2020 byla mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti se úvěrem poplatek v částce 11.639 Kč. Žalovaná se zavázala na základě smlouvy zaplatit celkem částku 21.639 Kč v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 278 Kč a poslední splátka po 233 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala v hotovosti celou částku. Žalovaná zaplatila ve splátkách celkem částku 8.980 Kč. Následně bylo žalované dopisem ze dne 16.12.2022 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalované splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované ve výši 8.704 Kč měly být ověřeny z pracovní smlouvy uzavřené roku 2018 a dvou výplatních pásek za měsíc červen, červenec 2020. Žalobce však žádný z těchto dokumentů soudu nepředložil. Soud tak nemohl spolehlivě posoudit, zda výše příjmu odpovídá údaji uvedeného žalovanou či nikoliv a také zda žalovaná vůbec nějakou pracovní smlouvu uzavřela a je tam trvale zaměstnána. Dále žalovaná uvedla jako další čistý příjem domácnosti částku 7.000 Kč. K této skutečnosti však opět žalobce nepředložil žádný důkaz a ani nebylo uvedeno, co tyto příjmy tvoří. Pokud jde o měsíční výdaje žalované, tak tyto byly odhadované na 6.000 Kč. Žalobce k této skutečnosti opět nepředložil žádný důkaz. I kdyby soud vycházel z tvrzení žalované o nájmu žalované je zcela zřejmé, že celkově uvedená částka ve výši 6.000 Kč nemůže představovat celkové měsíční výdaje žalované, když tato uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnost. Samotné výdaje spojené s upokojováním potřeb nezletilých dětí představující primární závazek žalované, ale i další výdaje související s uspokojováním nejen bytových, ale i dalších (kulturních, společenských, sportovních aj.) potřeb žalované dozajista překračují uvedenou odhadovanou částku výdajů žalované. Žádný z dokladů, potvrzující další příjmy nebo další výdaje žalované, soudu předložen nebyly a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Právní předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech, výdajích žalované a o dalších příjmech domácnosti, kdy ze zákaznické karty není zřejmé, jaké údaje zjistil a zda obsahovaly příjmy a výdaje uváděné žalovanou v zákaznické kartě. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatkem splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřil. To, že schopnost žalované splácet nebyla dostatečná, vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná úvěr nesplácela řádně. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020 ).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V řízení bylo prokázáno (žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí částky) že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného poplatku a úroků. Soud má za prokázané, že žalované byla poskytnuta částka 10.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je žalovaná povinna podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby a tabulky umoření vyplývá, že žalovaná zaplatila částku 8.980 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 1.020 Kč (10.000 – 8.980) a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 30.10.2023. Nárok se stal splatným 31.10.2023 a žalovaná se dostala do prodlení od 1.11.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 1.11.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 16.723,21 Kč (částku 12.267 Kč + úrok 1.319,07 Kč + 1.744,10 Kč – úrok 23,79% ročně z částky 7.311,62 Kč od 15.12.2022 do 15.12.2023 + úrok z prodlení 769,95 Kč + 623,10 Kč – úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 7.311,62 Kč od číslo do 15.12.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 1.038,80 Kč (jistina – 1.020 Kč + 18,80 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 1.020 Kč od 1.11.2023 do 15.12.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 6%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 94%. Poměr úspěchu tedy činí 88% ve prospěch žalované. Dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.