Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 141/2023-38
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 28.900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19.999 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 123,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.999 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 8.901 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 66,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.901 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.001,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19.999 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 123,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.999 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 8.901 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 66,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8.901 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.001,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 3. 5. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 28.900 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně hodnotila schopnost žadatele splácet úvěr, a to prověřením veřejných registrů a prověřením, zda má žadatel úvěr u dalších společností a dále prověřením centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně podrobila žadatele důslednému credit scoringu. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 19.999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis v celkové výši 196 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti korunovým odkladem v celkové výši 1.980 Kč, úroky 2.940 Kč, účelně vynaložené náklady 1.030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva. Jednalo se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Ve smlouvě je uvedena výše úvěru 20.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 660 Kč. Bylo sjednáno 24 měsíčních splátek. RPSN 49,20 %. Byl sjednán korunový odklad 1 Kč – platba pro případ prodloužení doby splatnosti úvěr s poplatkem 1.980 Kč. Dále byl sjednán poplatek za doplňkovou službu expres výplata 199 Kč jednorázová a poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka 99 Kč a poplatek za doplňkovou službu SMS servis 49 Kč. V části smlouvy„ náklady úvěru“ byla sjednána sankce smluvní pokuta 500 Kč, pokud se dlužník zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby (úvěrová smlouva, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný čerpal částku celkem ve výši 20.000 Kč (opis výpisu proplacení smlouvy ze dne datum a ze dne datum – verifikační platba). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 2. 1. 2023 s upozorněním, že pokud dlužnou částku nezaplatí do 30 dnů, bude žalobkyně požadovat okamžité jednorázové vrácení celého úvěru (výzva ze dne 2. 1. 2023). Dopisem ze dne 17. 2. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy (výzva ze dne 17. 2. 2023).
5. Co se týká posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr před jeho poskytnutím, žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru provedla ověření bonity klienta. Zjistila, že klient má počet dětí 0, je zaměstnán s výší příjmu 23.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 45.000 Kč, splátky jiným společnostem 4.000 Kč, není evidován v registru ISIR (potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik z 2. 5. 2023). Dále žalobkyně uvedla, že posuzuje úvěruschopnost spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre neboli credit scoringu. Je využíván statistický model. Dále využívá úvěrové registry SOLUS a NRKI a provádí lustraci CEE a ISIR (vyjádření k posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika – výklad).
6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle
§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).
9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě (a v předložené metodice-výkladu). Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se pouze z tvrzení o a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděný příjem. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne
20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C číslo, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
13. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši 20.000 Kč ponížené o žalovaným provedenou úhradu ve výši 1 Kč (dle opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 27. 10. 2022), když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 19.999 Kč. Současně přiznal soud žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 17. 4. 2023 do 2. 5. 2023 ve výši 123,28 Kč (počítáno z jistiny 19.999 Kč) a běžící zákonný úrok z prodlení z přiznané jistiny od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku z titulu bezdůvodného obohacení byla dovozena k výzvě žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 2. 1. 2023. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly zamítnuty.
14. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu účastníků v dané věci. Byly vypočteny celkové náklady řízení ve výši 2.608 Kč (soudní poplatek 1.156 Kč a náklady právního zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhl. č. 177/96 Sb. (dále jako AT) ve výši 300 Kč za 1 úkon (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) a dále 3 x náhrada hotových výdajů po 100 Kč + 21 % DPH. K aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění soud doplňuje, že dle jeho závěru byly splněny předpoklady stanovené v odst. 1 tohoto ustanovení vyhlášky, kdy se jednak jedná o peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení). Úspěch žalobkyně byl vyčíslen a soudem bylo kapitalizováno veškeré příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (19.999 Kč + 123,28 Kč + 1.824,57 Kč) ve výši 69,20 %. Úspěch žalovaného včetně kapitalizovaného příslušenstvím (8.901 Kč + 66,77 Kč + 812,06 Kč) činí 30,83 %. Výsledný úspěch žalobkyně byl vyčíslen ve výši 38,40 % (69,20 % - 30,83 %), čemuž odpovídají přiznané náklady ve výši 1.001,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).